« na kalendář

sobota 13. - úterý 16. července 2019

Dámská zdraví z PoSázaví

Info:

Fotky:

Letošní Dámská se nesla pod heslem "Pramen zdraví z PoSázaví" a Posázaví jsme si užily opravdu dost. Jely jsme Sázavu od pramene k soutoku. HMS chtěla původně jet obráceně, ale akceptovala můj návrh, že je lepší vyjet z domova vlakem a po svých se pak vrátit, než někde poslední den stíhat vlak. A navíc - od pramene je to přece "pořád s kopce" chichichi.

O Dámské sepsala, jako již tradičně, blog HMS.
Koho ale zajímá spíše "technická stránka" naší trasy podél Sázavy, ten se více dočte zde.

Hlavní myšlenka byla držet se co nejvíce při řece – tomu z valné části odpovídá červená TZ a ze Žďáru n.S. cyklo 19. Místy jsme ale zvolily i jiné cesty, protože:
  • ČTZ je v některých úsecích pro kolo nesjízdná. Alespoň my se držíme zásady, že není nutné se s kolem nacpat všude. A je podle nás blbost plýtvat časem i silami vlečením naložených kol přes úseky, které jsou náročné i pro pěší. I tak jsme si pasáží ve stylu "co nevyjedu, vytlačím" užily víc než dost.
  • cyklo 19 v některých úsecích tvoří podle nás zcela zbytečné oblouky od řeky přes kopce, takže jsme si trasu usnadňovaly a zkracovaly jinudy. Nebo jsme se o to aspoň snažily.
Trasa byla rozvržena do 4 dnů s tím, že jsme jako již tradičně, jely na polotěžko, tzn. večer nás vždycky čekala teplá sprcha a postýlka. A spaní bylo vždy u Sázavy.
No a do startovního místa = do Přibyslavi jsme se přepravily vlakem.
3 km ráno na sraz + společně 48 km a 650 v.m.
chatička v autokempinku Pilák. Chatka byla na přespání tak akorát a navíc tu byla lednička, vařič a základní nádobí. WC, sprchy s teplou vodou na žeton a bufáč s pivem byly přes cestu.
Úvodní část cesty z Přibyslavi k prameni Sázavy byla vybrána s tím, že
  • jsme se chtěly dostat nějakou rozumnou cestou k prameni,
  • nechtěly jsme jet ze Žďáru, protože bychom jely tam a zpátky – jistě, dá se vymyslet jiná cesta tam a jiná zpět, ale nám prostě Žďár jako start neseděl,
  • chtěly jsme jet z místa dosažitelného vlakem bez přestupů,
  • chtěly jsme najet za den rozumnou porci km s rozumnou dávkou výškových metrů a s tím, že budeme z nádraží vyjíždět mezi 10 a 11 hodinou.
Konečná volba trasy Přibyslav – Žižkovo Pole – Havlíčkova Borová – Krucemburk – pramen Sázavy tohle vše splňovala a musím říct, že trasu jsme vybraly opravdu dobře. Cyklotrasa z Přibyslavi do Krucemburku vedla po místních silničkách nebo zpevněnou lesní cestou. Ani jsme nepostřehly, že jsme pozvolna nastoupaly více jak 200 výškových metrů.
Z Krucemburku nás čekala terénnější pasáž - po MTZ = Cesta partyzánské brigády M. J. Husa. Pro kola to byla takřka jediná možnost kudy se dostat do osady Nová Huť. Cesta je ale sjízdná i pro kola naložená na těžko. My tenhle úsek navíc měly zpestřený vydatnou přeháňkou, kdy se dalo schovat maximálně v lese, takže mohu zcela po pravdě říct, že se to dá projet i za extrémních podmínek chichichi.

Pramen Sázavy - Sázava pramení ve výšce 757 m n.n. na severozápadní straně Šindelného vrchu a pro nás to byl nejvyšší bod naší letošní Dámské. Odtud už to bylo jen s kopce chichichi.
K prameni se nejlépe (nejmírnější stoupání a žádná ztráta nastoupaných metrů) jede z osady Nová Huť po zpevněné lesní cestě. Asfalt nečekejte, je to prostě lesácká cesta, ale je v pohodě sjízdná i s kolem na těžko.
Z posledního rozcestí vedou k prameni kýmsi namalované žluté šipky na stromech, ale dá se k němu dojít i bez těchto značek. Prošlapané cestičky v trávě vás z cesty neomylně navedou.
Pramen Sázavy – našly jsme vývěr pramene pod stromem s dřevákem. Kamenný pomníček bez vývěru, co by někde v okolí měl být, jsme nenašly.

Od pramene se podél „řeky“ moc držet nedá, protože v těchto místech je Sázava malým lesním potůčkem. A tak jsme sjely lesními cestami, co nejkratší trasou do Škrdlovic a dál na hráz Velkého Dářka, které je lenochy mylně označováno za pramen Sázavy. Odtud už vede cyklo EV4 = asfalt nebo velmi dobře udržované cesty.
v. n. Pilská - Stvořidla = horní tok
78 km a 681 v.m.
tentokrát to byl pokojíček v Penzionu Stvořidla.
Příjemné spaní s vlastní koupelnou a WC. A s balkonem s výhledem na řeku. Bylo možné objednat si i snídani, ale to jsme odmítly.
Žďár nad Sázavou ze srazu ve Sněžném v roce 2013
Obecně to byla celkem pohodová trasa, ale bez kopečků, z nichž některé jsme si vytlačily, jsme se přece jenom neobešly.
Terénu jsme se opět snažily vyhnout - po deštivém týdnu nemělo smysl se s naloženými koly na takové cesty pouštět. Úplně se ale vyhnout nedalo. Nakonec jsme jely takto:
  • z kempudo Najdku jsme jely po cyklo EV4 (do Žďáru) a po cyklo 19 (ze Žďáru). Naprostá paráda, všude asfalt a pořád s kopce, takže to jelo samo.
  • v Najdku má cyklo 19 připravenou krátkou terénní vložku. Těch cca 150 metrů kamenité cesty jsme ale vytlačily a dál už zase vedla zpevněná nebo asfaltová cesta až do Sázavy.
  • Sázava - Přibyslav = cca 8 - 10 km, parádní rychlý úsek. Cyklo 19 tady vede v místech bývalé železniční trati Havlíčkův Brod - Brno. Cesta je asfaltová, takže tu není nouze ani o bruslaře, ale nebylo to nic dramatického.
  • Přibyslav - Pohled - ČTZ jsme po důkladném prostudování mapy škrtly a dál jsme se držely na cyklo 19. Po ní jsme ale vystoupaly jen do Dlouhé Vsi, odtud jsme po silničkách sjely zpět k Sázavě do poutního místa Pohled.
  • Pohled - Havlíčkův Brod - z Pohledu jsme se přece jenom na chvíli nechaly zlákat ČTZ a do Termesiv to byla moc pěkná cesta. V Termesivech se nám ale v polích ztratila, takže volba padla přirozeně na místní silničku, po které jsme bezpečně dojely do HavlBrodu.
  • Havlíčkův Brod - Světlá nad Sázavou - cyklo 19 se tady odklání přes Lipnici a ČTZ se houpala nahoru dolu, navíc mnohdy terénem, takže obě tyto varianty jsme zavrhly. Nakonec jsme zvolily hlavní silnici č. 150 s tím, že je neděle a tudíž lze očekávat mírný provoz a fakt mírný byl. Silnici jsme zvolily i s ohledem na to, že jsme před sebou měly ještě slušnou porci kilometrů a časový harmonogram nám trošku nabouraly přeháňky, takže nebyl moc prostor na blbnutí. Už teď bylo jasné, že dojedeme někdy po sedmé večer. Na hlavní jsme ale najely až ve Veselicích, kam jsme dojely přes Papšíkov.
  • Světlá nad Sázavou - Smrčná = opět cyklo 19 a tady to byla naprostá paráda. Po asfaltové cyklostezce podél Sázavy to jelo samo.
  • Smrčná - Stvořidla - podél Sázavy je to cca 4 km po ČTZ a údajně je to nejkrásnějšího úsek Sázavy. Pro kola je ale nesjízdný. My musely přes kopec a abychom ho měly co nejrychleji za sebou, navrhla jsem opustit cyklo 19 a vystoupat malou silničkou přímo do Trpišovic. Krpál to byl hnusnej a vytlačily jsme ho, ale vřele tuhle zkratku doporučuji. Ušetřily jsme nejen nějaký ten kilometr, ale hlavně jsme ušetřily výškové metry. A podle místních bychom prý tlačily i po té cyklo 19.
  • z Trpišovic už to nebylo nic náročného, jen při sjezdu k Sázavě nám bylo čím dál víc jasné, že tenhle dokopec ráno rozhodně šlapat nechceme chichichi.
Stvořidla - Sedliště = střední tok
72 km a 1.113 v.m.
chatička v kempu Cíl.
Zvenčí 4-lůžková chatka vypadala zcela normálně, ale uvnitř byly dva pokojíky a koupelna s WC. K dispozici byla i velká lednice. Naprostá paráda.
Věděly jsme, že tohle bude nejnáročnější etapa našeho 4denního putování, protože k vydatné porci kilometrů se přidají ještě výškové metry - nakonec jsme nastoupaly 1 113 v.m. a 72 km jsme ujely za cca 10 hodin hrubého času (+ 2 hodiny oběd a oprava defektu). ČTZ jsme takřka eliminovaly - ta se v této části řeky hodí opravdu jen pro pěší. Hodně jsme ale využily cyklo 19, i když některé úseky se jevily spíš jako pomsta cyklistům. Ale popořádku:
  • už večer jsme se rozhodly, že dokopec ze Stvořidel nahoru na silnici šlapat nechceme. Tady jsme výjimečně zvolily zkratku po ČTZ přes les a i když jsme si dvě kratší pasáže musely vytlačit, byla cesta poměrně dobře použitelná. Ty cca 2 km ale bohatě stačily, velmi rády jsme se z lesa vrátily na asfalt chichichi.
  • po místní asfaltové silničce jsme dojely až do Ledče, kde jsme se napojily na cyklo 19. Velmi příjemná cesta - nejprve podél řeky.
  • Ledeč - Sechov - cyklo 19 vede z Ledče podél řeky. Moc příjemná cesta. Do Sechova se pak silnička trošku zvedá, ale dokopec je v pohodě sjízdný. V Sechově jsem vymyslela zkratku, abychom ušetřily nějaký ten výškový i dálkový metr. Zkratku důrazně nedoporučuji - oč je kratší, o to je náročnější. Byť je to necelých 500 m a v mapě se jeví pohodově, je to z dobré poloviny nepříjenmý dokopec, který jsme opět vytlačily a stál nás docela dost sil.
  • zpět k Sázavě jsme sjely opět po cyklo 19 a u řeky před mostem jsme jí opustily, protože z našeho pohledu dělala zbytečně velký oblouk přes kopce po pravé straně řeky. My jsme zůstaly na levé straně řeky a pro další cestu jsme zvolily MTZ - první 2/3 celkem v pohodě, i když jsme si zase trošku potlačily. Poslední třetina byla víc cross - chvíli se jelo, chvíli šlo, ale i tenhle úsek byl celkem v pohodě. Až posledních 100 m byl hnus fijalovej (ne, v tom slově opravdu není chyba). Bylo to pěkně dlouhých a nekonečných sto metrů. Na mapě to opět nevypadá nijak dramaticky, ale byl to nepříjemný zvedák od okraje lesa do Štičí.
  • ve Štičí padlo rozhodnutí držet se už jen a pouze asfaltu = po místních silničkách jsme sjely přes Hněvkovice a Kounice zpět k Sázavě do Vlastějovic. Velmi příjemný a dlouhý sjezd.
  • ve Vlastějovicích jsme se opět napojily na cyklo 19. Do Březiny pohoda po místní silničce, pak trasa pokračuje polními cestami, kde je to místy lepší, místy horší. No a po deštích tu čekejte louže a bláto. My si tenhle úsek už ale moc neužívaly. Pro nás už to byla nekonečná cesta do Zruče, kde jsme plánovaly oběd a pauzičku. Už jsme toho za dopoledne měly tak nějak dost, a tak jsme se na tomhle úseku víc trápily než si ho užívaly.
    Zpětně nahlíženo mezi Ledčí a Zručí nad Sázavou tak nějak nejsou možnosti občerstvení, takže na tenhle úsek doporučuji sebou sváču.
  • Zruč nad Sázavou - je to sice poměrně velké město, ale pro nás to byl šok. Průmyslová minulost je pryč a s ní i lepší časy tohohle města. Rozhodně tady nečekejte velký výběr estancií. Zámecká restaurace má v pondělí zavřeno a široko daleko nic. Nakonec jsme s bídou našly otevřený Sport Bar u náměstí - jediná možnost a nakonec dobrá volba. No a o cukrárně, o té jsme si mohly opravdu akorát tak nechat zdát.
  • Zruč nad Sázavou - Kácov - ze Zruče jsme pokračovaly dál po cyklo 19 = vede po místních silničkách. Ze Zruče se sice musí vystoupat kousek na kopec, pak ale naprostá paráda po hřebeni s výhledy do okolí. Nakonec pak sjezd do Kácova. Tohle byl velmi příjemný úsek.
  • v Kácově je jistota pivovar (tam se nám ale nechtělo), cukrárna na náměstí už nefunguje. Za to byl znovuotevřený hotel Kácov - káva dobrá, pivo také a místo cukrárny byly domácí borůvkové knedlíky.
  • Kácov - Tichonice - z Kácova jsme se dál držely po cyklo 19, ale lesní úsek před Tichonicemi je pro cyklisty spíš pomsta než cyklostrasa. Dokopec je vylepšen panely, po kterých se nedalo jet ani omylem, takže jsme si vytlačily další dokopec.
  • Tichonice - Kácovec - údolí Blanice - v Tichonicích jsme zase na chvíli opustily cyklo 19 a vydaly se směrem na Kácovec, odkud jsem našla cestu, která nám významně šetřila jak kilometry, tak i výškové metry. A tuhle zkratku mohu vřele doporučit. Najít tu správnou odbočku nás sice stálo jedno malé bloudnutí, ale jinak to byla paráda. I přes ty dva krátké dokopečky, které jsme si opět vytlačily. Jde o cestu užívanou lesáky, takže je udržovaná a dobře sjízdná.
  • v údolí Blanice jsme se vrátily na cyklo 19, po které jsme dojely až do Českého Šternberka. Bezproblémová asfaltová pasáž nahoru k Brtnickému rybníku a pak příjemný sjezd do Šternberka.
  • Český Šternberk - Poříčko - Bělokozly - až do Poříčka asfaltová pohodovka podél řeky. Pak sice sfalt pokračuje, jen se trošku víc zvedá od řeky do kopce. Místy jsme si zase potlačily, ale s vědomím, že dneska už je to definitivně poslední dokopec.
  • Bělokozly - kemp Cíl - dá se jet po silničce, což bych asi příště i preferovala. HMS nám ale vymyslela zkratku lesem. Crossík je to pravda pěkný a dá se i s kolem na těžko, ale dneska už jsme si ho opravdu moc neužily.
Sedliště - Davle = dolní tok
63 km + 3 km domů a 712 v.m.
Čekala nás poslední etapa. Kopce se nám sice trošku narovnaly, ale jet takřka celý den po rovině podél řeky dá také docela zabrat. Zvláště když HMS nasadí trysko tempo chichichi
  • kemp Cíl - Sázava - opět jsme se rozhodly ráno nešlapat zpět do Bělokozel, ale vzaly jsme to "zkratkou" po ZTZ. Bylo to výživných 1,5 kilometru, ale dalo se to. Nejnáročnější byly dvě krátké pasáže, kdy jsme musely naložené kolo udržet ve svahu na šikmé pěšině a nebylo se o co zapřít. Ale udržely jsme. Každopádně není nutné se této zkratky obávat.
  • Sázava - rozcestí Na Marjánce - v Sázavě jsme už všechny byly, takže jsme nezajížděly ani ke klášteru. A na cukrárnu bylo ještě moc brzy. Ze Sázavy jsme jely po cyklo 19 a prvních pár kilometrů je dost náročných, protože trasa vede po hlavní silnici č. 335. Jinudy se prostě nedá. Provoz ale naštěstí nebyl nijak náročný a díky asfaltu se tady dá jet poměrně rychle.
  • rozcestí Na Marjánce - Chocerady - Hvězdonická lávka - tady začala pohodička podél řeky po místní silničce. Jelo se opět rychle, moc jsme nezastavovaly.
  • Hvězdonická lávka - most Lštění - v Hvězdonicích cyklo 19 míří do kopců na levé straně řeky. My jsme ale zůstly na pravé a pokračovaly jsme dál podél řeky po ČTZ. Tady to jsme cestu znaly, takže jsme věděly, že je to moc pěkná cesta. Chvíli se jede po asfaltu, chvíli po lesní cestě, ale velmi dobře sjízdné.
  • Lštění - Čerčany - Městečko - Nespeky - od mostu ve Lštení jsme se držely dál na místní silničce na pravé straně řeky. V Čerčanech jsme pak najely na ČTZ a u mostu jsme přejely na ZTZ, po které jsme dojely až k mostu císaře Františka Josefa u Poříčí. Opět zcela pohodová asfaltová cesta. U mostu jsme se po delší době potkaly s cyklo 19, která až do Nespek vede po silnici č. 603. Provoz je tu ale mírný a na cyklisty jsou tu řidiči zvyklí.
  • Nespeky - Týnec nad Sázavou - v Nespekách jsme daly skvělý obídek v osvědčeném zájezdním hostinci, který tu stojí už od dob, kdy tudy vedla císařská silnice. A pak jsme pokračovaly dál podél řeky po cyklo 19. Tenhle úsek je také velmi dobře sjízdný a dnes cyklisty poměrně hodně vyhledávaný. V úterý tu ale byl klid. U lávky ve Zbořeném Kostelci jsme daly cyklo 19 sbohem a do Týnce jsme poslední dva kilometry dojely po silnici č. 107. Je to kratší a rychlejší, ale pohodově se dá do Týnce dojet i po té 19tce.
  • Týnec nad Sázavou - Kamenný Přívoz - já jsem původně chtěla jet po cyklo 19, ale HMS to rázně zatrhla, protože cyklo 19 se neustále vlní nahoru a dolů. A tak se opět jelo po silnici, tentokrát po č. 106. Ale musím uznat, že to byla skvělá volba. Provoz takřka žádný, takže jsme za chvíli byly v Kameňáku. Chtěly jsme tady dát kávu, ale hospoda u řeky už je zrušená a jinou jsme v mapě nevykoukaly.
  • Kamenný Přívoz - Třebsín - z Kameňáku do Pikovic sice vede ČTZ = Posázavská stezka podél řeky, ale je to opravdu cesta jen pro pěší. Nedoporučuji to zkoušet - pěšina je samý kořen a kámen, jet se tu opravdu nedá. A tak nás čekal dnes jediný dokopec. Pokračovaly jsme po silnici č. 106 a pomalu jsme nabíraly výšku. A to až Třebsína. Musím říct, že po té mnohakilometrové rovině to byla docela příjemná změna.
  • Třebsín - Pikovice - v Třebsíně je sice hospoda, ale byla zavřená. Pro koho by tady taky byla během pracovního dne otevřená. Občerstvily jsme se z vlastních zásob a vydaly se zpět k Sázavě - čekal nás příjemný sjezd po cyklo 8201 a pak dál po silnici až do Pikovic. Tady nám HMS slibovala cukrárnu a fakt tam byla, ale otevřeno měla jen o víkendu.
  • Pikovice - Davle - soutok - poslední úsek cesty jsme jely po ČTZ po pravé straně řeky. Cesta vede po kamenité náplavce, takže jsme do Davle dojely pořádně naklepané. V Davli jsme se snažily dojet co nejblíže k soutoku a byly jsme tam přesně v 16:45.
  • no a to poslední pivo jsme si daly v nádražce při čekání na vlak.
Byla to moje první řeka, kterou jsem na kole jela od pramene až po soutok. A musím říct, že to bylo naprosto super chichichi.
Náročné, ale super!
Moc díky HMS a Lence za společnost. Tentokrát nám sice trošku sprchlo a trošku jsme si i zalepily, ale Dámská opět vyšla parádně. A díky defektům jsme i zjistily, že když se člověk nebojí požádat, pomoc se vždycky najde chichichi.
logo na hlavní stránku copyright © vrstevnice 2019