Dámská zdraví z PoSázaví

• vlakem v 8:03 z Hlaváku do Přibyslavi
• kolmo Přibyslav - v.n. Pilská = k prameni Sázavy

• jsme se chtěly dostat nějakou rozumnou cestou k prameni,
• nechtěly jsme jet ze Žďáru, protože bychom jely k prameni a zpátky – jistě, dá se vymyslet jiná cesta tam a jiná zpět, ale nám prostě Žďár jako start neseděl,
• chtěly jsme jet z místa dosažitelného vlakem bez přestupů,
• chtěly jsme najet za den rozumnou porci km s rozumnou dávkou výškových metrů a s tím, že budeme z nádraží vyjíždět mezi 10 a 11 hodinou.

Pramen Sázavy - Sázava pramení ve výšce 757 m n.n. na severozápadní straně Šindelného vrchu a pro nás to byl nejvyšší bod naší letošní Dámské. Odtud už to bylo jen s kopce .
K prameni se nejlépe (nejmírnější stoupání a žádná ztráta nastoupaných metrů) jede z osady Nová Huť po zpevněné lesní cestě. Asfalt nečekejte, je to prostě lesácká cesta, ale je opět v pohodě sjízdná i s kolem na těžko.
Z posledního rozcestí vedou k prameni kýmsi namalované žluté šipky na stromech, ale dá se k němu dojít i bez těchto značek. Prošlapané cestičky v trávě vás z cesty neomylně navedou.
Pramen Sázavy – cca v 16:45 jsme stanuly u vývěru pramene pod stromem s dřevákem. Kamenný pomníček bez vývěru (ale s rumem), co by někde v okolí měl být, jsme nenašly. Ale je fakt, že jsme ho ani moc nehledaly, protože HMS měla jen nejasné informace o jeho existenci.

• z kempu až do Najdku jsme jely po cyklo EV4 (do Žďáru) a po cyklo 19 (ze Žďáru). Naprostá paráda, všude asfalt a pořád s kopce, takže to jelo samo.
• v Najdku má cyklo 19 připravenou krátkou terénní vložku. Těch cca 150 metrů kamenité cesty jsme ale vytlačily a dál už zase vedla zpevněná nebo asfaltová cesta až do Sázavy – POZOR! Není Sázava jako Sázava. Na Sázavě jsou totiž Sázavy dvě!!! Jedna na horním toku a jedna na dolním. A tohle byla, zcela logicky, ta na tom horním toku.
• Sázava - Přibyslav = cca 8 - 10 km, parádní rychlý úsek. Cyklo 19 tady vede v místech bývalé železniční trati Havlíčkův Brod - Brno. Cesta je asfaltová, takže tu není nouze ani o bruslaře, ale nebylo to nic dramatického.
• Přibyslav - Pohled - ČTZ jsme po důkladném prostudování mapy škrtly a dál jsme se držely na cyklo 19. Po ní jsme ale vystoupaly jen do Dlouhé Vsi, odtud jsme po silničkách sjely zpět k Sázavě do poutního místa Pohled.
• Pohled - Havlíčkův Brod - z Pohledu jsme se přece jenom na chvíli nechaly zlákat ČTZ a do Termesiv to byla moc pěkná cesta. V Termesivech se nám ale ČTZ v polích ztratila, takže volba padla přirozeně na místní silničku, po které jsme bezpečně dojely do HavlBrodu.
• Havlíčkův Brod - Světlá nad Sázavou - cyklo 19 se tady odklání přes Lipnici a ČTZ se houpala nahoru dolu, navíc mnohdy terénem, takže obě tyto varianty jsme zavrhly. Nakonec jsme zvolily místní silničku přes Papšíkov do Veselic a hlavní silnici č. 150 s tím, že je neděle a tudíž lze očekávat mírný provoz a fakt mírný byl. Silnici jsme zvolily i s ohledem na to, že jsme před sebou měly ještě slušnou porci kilometrů a časový harmonogram nám trošku nabouraly přeháňky, takže nebyl moc prostor na blbnutí. Už teď bylo jasné, že dojedeme někdy po sedmé večer. Na hlavní jsme ale najely až ve Veselicích, kam jsme dojely přes Papšíkov.
• Světlá nad Sázavou - Smrčná = opět cyklo 19 a tady to byla naprostá paráda. Po asfaltové cyklostezce podél Sázavy to jelo samo.
• Smrčná - Stvořidla - podél Sázavy je to cca 4 km po ČTZ a údajně je to nejkrásnějšího úsek Sázavy. Pro kola je ale nesjízdný. My musely přes kopec a abychom ho měly co nejrychleji za sebou, navrhla jsem opustit cyklo 19 a vystoupat malou silničkou přímo do Trpišovic. Krpál to byl hnusnej a vytlačily jsme ho, ale vřele tuhle zkratku doporučuji. Ušetřily jsme nejen nějaký ten kilometr, ale hlavně jsme ušetřily výškové metry. A podle místních bychom prý tlačily i po té cyklo 19.
  
• z Trpišovic už to nebylo nic náročného, jen při sjezdu k Sázavě nám bylo čím dál víc jasné, že tenhle dokopec ráno rozhodně šlapat nechceme .

• už večer jsme se rozhodly, že dokopec ze Stvořidel nahoru na silnici šlapat nechceme. Tady jsme výjimečně zvolily zkratku po ČTZ přes les a ikdyž jsme si dvě kratší pasáže musely vytlačit, byla cesta poměrně dobře použitelná. Ty cca 2 km ale bohatě stačily, velmi rády jsme se z lesa vrátily na asfalt .
• po místní asfaltové silničce jsme dojely až do Ledče, kde jsme se napojily na cyklo 19.
• Ledeč - Sechov - cyklo 19 vede z Ledče podél řeky. Moc příjemná cesta. Do Sechova se pak silnička trošku zvedá, ale dokopec je v pohodě sjízdný. V Sechově jsem vymyslela zkratku, abychom ušetřily nějaký ten výškový i dálkový metr. Zkratku důrazně nedoporučuji - oč je kratší, o to je náročnější. Byť je to necelých 500 m a v mapě se jeví pohodově, je to z dobré poloviny nepříjemný dokopec, který jsme opět vytlačily a stál nás docela dost sil.
• zpět k Sázavě jsme sjely opět po cyklo 19 a u řeky před mostem jsme jí opustily, protože z našeho pohledu dělala zbytečně velký oblouk přes kopce po pravé straně řeky. My jsme zůstaly na levé straně řeky a pro další cestu jsme zvolily MTZ - první 2/3 celkem v pohodě, i když jsme si zase trošku potlačily. Poslední třetina byla víc cross - chvíli se jelo, chvíli šlo, ale i tenhle úsek byl celkem v pohodě. Až posledních 100 m byl hnus fijalovej (ne, v tom slově opravdu není chyba). Bylo to pěkně dlouhých a nekonečných sto metrů. Na mapě to opět nevypadá nijak dramaticky, ale byl to nepříjemný zvedák od okraje lesa do Štičí.
• ve Štičí padlo rozhodnutí držet se už jen a pouze asfaltu = po místních silničkách jsme sjely přes Hněvkovice a Kounice zpět k Sázavě do Vlastějovic. Velmi příjemný a dlouhý sjezd.
• ve Vlastějovicích jsme se opět napojily na cyklo 19. Do Březiny pohoda po místní silničce, pak trasa pokračuje polními cestami, kde je to místy lepší, místy horší. No a po deštích tu čekejte louže a bláto. My si tenhle úsek už ale moc neužívaly. Pro nás už to byla nekonečná cesta do Zruče, kde jsme plánovaly oběd a pauzičku. Už jsme toho za dopoledne měly tak nějak dost, a tak jsme se na tomhle úseku víc trápily než si ho užívaly.
  Zpětně nahlíženo mezi Ledčí a Zručí nad Sázavou tak nějak nejsou možnosti občerstvení, takže na tenhle úsek doporučuji sebou vzít sváču, aby vám nekručelo v žaludku a mohli jste si užívat krásy zdejšího kraje.
• Zruč nad Sázavou - je to sice poměrně velké město, ale pro nás to byl šok. Průmyslová minulost je pryč a s ní i lepší časy tohohle města. Rozhodně tady nečekejte velký výběr estancií. Zámecká restaurace má v pondělí zavřeno a široko daleko nic. Nakonec jsme s bídou našly otevřený Sport Bar u náměstí - jediná možnost a nakonec dobrá volba. No a o cukrárně, o té jsme si mohly opravdu akorát tak nechat zdát.
• Zruč nad Sázavou - Kácov - ze Zruče jsme pokračovaly dál po cyklo 19 = vede po místních silničkách. Ze Zruče se sice musí vystoupat kousek na kopec, pak ale naprostá paráda po hřebeni s výhledy do okolí. Nakonec pak sjezd do Kácova. Tohle byl velmi příjemný úsek.
• v Kácově je jistota pivovar (tam se nám ale nechtělo), cukrárna na náměstí už nefunguje. Za to byl znovuotevřený hotel Kácov - káva dobrá, pivo také a místo cukrárny byly domácí borůvkové knedlíky.
• Kácov - Tichonice - z Kácova jsme se dál držely po cyklo 19, ale lesní úsek před Tichonicemi je pro cyklisty spíš pomsta než cyklostrasa. Dokopec je vylepšen panely, po kterých se nedalo jet ani omylem, takže jsme si vytlačily další dokopec.
• Tichonice - Kácovec - údolí Blanice - v Tichonicích jsme zase na chvíli opustily cyklo 19 a vydaly se směrem na Kácovec, odkud jsem našla cestu, která nám významně šetřila jak kilometry, tak i výškové metry. A tuhle zkratku mohu vřele doporučit. Najít tu správnou odbočku nás sice stálo jedno malé bloudnutí, ale jinak to byla paráda. I přes dva krátké dokopečky, které jsme si opět vytlačily. Jde o cestu užívanou lesáky, takže je udržovaná a dobře sjízdná.
• v údolí Blanice jsme se vrátily na cyklo 19, po které jsme dojely až do Českého Šternberka. Bezproblémová asfaltová pasáž nahoru k Brtnickému rybníku a pak příjemný sjezd do Šternberka.
• Český Šternberk - Poříčko - Bělokozly - až do Poříčka asfaltová pohodovka podél řeky. Pak sice asfalt pokračuje, jen se trošku víc zvedá od řeky do kopce. Místy jsme si zase potlačily, ale s vědomím, že dneska už je to definitivně poslední dokopec.
  Pozn. – vřele nedoporučuji z Poříčka pokračovat po ZTZ do Ledečka. Je to sice krásná cesta přes les, ale dokopec, který je nutno zdolat, dá zabrat i pěším bez kola. Z Ledečka si pak navíc vystoupáte ještě jeden dokopec. Pravda, je to po silnici a je krátký, ale je výživný.
• Bělokozly - kemp Cíl - dá se jet po silničce, což bych asi příště i preferovala. HMS nám ale vymyslela zkratku lesem. Crossík je to pravda pěkný a dá se i s kolem na těžko, ale dneska už jsme si ho opravdu moc neužily.

• kemp Cíl - Sázava - opět jsme se rozhodly ráno nešlapat dokopec zpět do Bělokozel, ale vzaly jsme to "zkratkou" po ZTZ. Byly to výživné cca 2 kilometry, ale dalo se to. Nejnáročnější byly dvě krátké pasáže, kdy jsme musely naložené kolo udržet ve svahu na šikmé pěšině a nebylo se o co zapřít. Ale udržely jsme. Každopádně není nutné se této zkratky obávat.
• Sázava - rozcestí Na Marjánce - v Sázavě – teď je řeč o té známější Sázavě s klášterem a sklárnou - jsme už všechny byly, takže jsme prohlídku vynechaly. A na cukrárnu bylo ještě moc brzy. Ze Sázavy jsme jely po cyklo 19 a prvních pár kilometrů je dost náročných na psýchu, protože trasa vede po hlavní silnici č. 335. Jinudy se prostě nedá. Provoz ale naštěstí nebyl nijak závratný a díky asfaltu se tady dá jet poměrně rychle.
• rozcestí Na Marjánce - Chocerady - Hvězdonická lávka - tady začala pohodička podél řeky po místní silničce. Jelo se opět rychle, moc jsme nezastavovaly.
• Hvězdonická lávka - most Lštění - v Hvězdonicích cyklo 19 míří do kopců na levé straně řeky. My jsme ale zůstaly na pravé a pokračovaly jsme dál podél řeky po ČTZ. Tady jsme už cestu poměrně dobře znaly, takže jsme věděly, že je to moc pěkná cesta. Chvíli se jede po asfaltu, chvíli po lesní cestě, ale velmi dobře sjízdné.
• Lštění - Čerčany - Městečko - Nespeky - od mostu v Lštění jsme se držely dál na místní silničce na pravé straně řeky. V Čerčanech jsme pak najely na ČTZ a u mostu jsme přejely na ZTZ, po které jsme dojely až k mostu císaře Františka Josefa u Poříčí. Opět zcela pohodová asfaltová cesta. U mostu jsme se po delší době potkaly s cyklo 19, která až do Nespek vede po silnici č. 603. Provoz je tu ale mírný a na cyklisty jsou tu řidiči zvyklí.
• Nespeky - Týnec nad Sázavou - v Nespekách jsme daly skvělý obídek v osvědčeném zájezdním hostinci, který tu stojí už od dob, kdy tudy vedla císařská silnice. A pak jsme pokračovaly dál podél řeky po cyklo 19. Tenhle úsek je také velmi dobře sjízdný a dnes cyklisty poměrně hodně vyhledávaný. V úterý tu ale byl klid. U lávky ve Zbořeném Kostelci jsme daly cyklo 19 sbohem a do Týnce jsme poslední dva kilometry dojely po silnici č. 107. Je to kratší, rychlejší a ušetří se jeden dokopec, ale pohodově se dá do Týnce dojet i po té 19tce.
• Týnec nad Sázavou - Kamenný Přívoz - já jsem původně chtěla jet po cyklo 19, ale HMS to rázně zatrhla s tím, že cyklo 19 se neustále vlní nahoru a dolů. A tak se opět jelo po silnici, tentokrát po č. 106. Ale musím uznat, že to byla skvělá volba. Provoz takřka žádný, takže jsme za chvíli byly v Kameňáku. Chtěly jsme tady dát kávu, ale hospoda u řeky už je zrušená a jinou jsme v mapě nevykoukaly.
• Kamenný Přívoz - Třebsín - z Kameňáku do Pikovic sice vede ČTZ = Posázavská stezka podél řeky, ale je to opravdu cesta jen pro pěší. Nedoporučuji to zkoušet - pěšina je samý kořen a kámen, jet se tu fakt nedá. A tak nás čekal dnes jediný pořádný dokopec. Pokračovaly jsme po silnici č. 106 a pomalu jsme nabíraly výšku. A to až Třebsína. Musím říct, že po té mnohakilometrové rovině to byla docela příjemná změna.
• Třebsín - Pikovice - v Třebsíně je sice hospoda, ale byla zavřená. Pro koho by tady taky byla během pracovního dne otevřená. Občerstvily jsme se z vlastních zásob a vydaly se zpět k Sázavě - čekal nás příjemný sjezd po cyklo 8201 a pak dál po silnici až do Pikovic. Tady nám HMS slibovala cukrárnu a fakt tam byla, ale otevřeno měla také jen o víkendu.
• Pikovice - Davle - soutok - poslední úsek cesty jsme jely po ČTZ po pravé straně řeky. Cesta vede po kamenité náplavce, takže jsme do Davle dojely pořádně naklepané. V Davli jsme se snažily dojet co nejblíže k soutoku a byly jsme tam přesně v 16:45, což je takřka na minutu přesně jako před 4 dny u pramene .
• no a to poslední pivo jsme si daly v Davli v nádražce při čekání na vlak.