duben - červen 2011

Z deníčku marodníčku...

Jak se říká, člověk nikdy neví... To si tak jeden plánuje, co bude a nebude, a najednou je všechno jinak...
Už dlouhá léta mám cystu, která se zvětšuje, zmenšuje, pobolívá, nepobolívá... Zkrátka žily jsme si spolu v příjemné symbióze. Teď se jí u mě ale nějak přestalo líbit a ozvala se tak, že pan doktor rozhodnul o výkonu... Jenže jak si člověk pustí doktora do těla, tak se pak nesmí divit - nakonec nezůstalo jen u té jedné cysty, ale na druhou stranu se tím zase předešlo dalším problémům...
Zákrok: gynekologická laparoskopie, operační protokol, histologie
Místo: oddělení G5 - endoskopie, Gynekologicko-porodnická klinika U Apolináře, VFN v Praze
Fotky průběžně focené na mobil, takže kvalita je trošku horší...

Pátek 11. června 2011 - Konec šestinedělí...

Ochranná lhůta utekla jako voda, vše se zdá být OK, takže konec úlev a hurá zpátky do života .

Pondělí 30. května 2011 - Nebolí to...

Ve srůstání evidentně nastal další posun - úporné bolesti v pravém podbříšku náhle polevily. Kolo mi zjevně neublížilo a srůstání zdárně pokračuje. Tedy aspoň to tak vypadá .

Sobota 28. května 2011 - První pooperační kolo

Dneska jsem prvně prubla kolo. Musela jsem do práce vyzvednout služební auto, a tak jsem to vzala na kole. Teda ne to auto, ale cestu do práce . Mám za sebou prvních 9,5 km a vše dopadlo OK .

Středa 25. května 2011 - Histologie

Pondělí 16. května 2011 - Kontrola na GYN

Konečně se můj pan doktor vrátil z dovolené, tak jsem se mohla dostavit na první pooperační kontrolu. Za víkendovou námahu mě nepochválil, teda aspoň jsem si tak slova: "Vy jste se snad zbláznila, ženská!!!", vysvětlila . S námahou to prý nemám přehánět - vřele mi doporučil dodržet šestinedělí, takže do 11.6. mám utrum...
Jinak je ale ve mě vše OK.
Jo a vypadnul mi poslední steh - z pupíku .

Víkend 13. - 15. května 2011 - Česká Kanada 2011 - jarní NaKolácký sraz

Účastnila jsem se bez kola, ale i tak jsem si dokázala udělat hóooooodně špatně. Nikdy bych neřekla, jak může řízení auta zamávat s mým srůstajícím nitrem. Najezdila jsem za víkend asi 650 km a nejen, že jsem měla docela slušné bolesti, bylo mi ještě dost blbě od žaludku. Taky mi to v pondělí pan doktor pěkně vytmavil .
Jeden úspěch se ale objevil - v sobotu ráno mi vypadnul první steh .

Středa 11. května 2011 - Pilates

Úterý 10. května 2011 - Dobrý den, my jsme Vaše bolesti...

A je to tady... Bezbolestné období končí a bolesti pravého podbříšku jsou zpět. Xakru, jak je možné, že vždycky nejvíc bolí to, co člověku uříznou . Evidentně jsem to o víkendu s tou aktivitou přehnala. Budu muset být opatrnější...

Sobota 7. května 2011 - Zahrada je hra...

Teda kdo tohle řekl, ten snad zahradu nikdy neměl. A co to má společného s mým srůstáním?!? Dneska jsem prvně zatížila svoje břicho nějakou nestandardní činností. Kolem rýče jsem sice zatím jen kroužila v dostatečné vzdálenosti, ale plevelu jsem vyhlásila chemickou válku, a to se teda člověk po zahradě naběhá a naohýbá . Navíc jsme zahájili rekonstrukci tarasu a plotu, a tak bylo nutno připravit záhon nad tarasem na stavební zatížení...
Sice jsem na zahradě pobyla jen asi dvě hodinky, ale nohy mě bolely, jak kdybych běžela maraton. A večer jsem už v půl deváté spala jak pařez...
A abych snad nevyšla ze cviku, dala jsem si v neděli repete. To jsem navíc ještě musela čistit cihly. Jediné, čemu jsem se ostře vzepřela, byla činnost přidavače - na pohazovaní s cihlama se fakt ještě necítím...

Pátek 6. května 2011 - Hurá do práce

Všem neschopenkám a zdravotním volnům je konec a já šla zase do práce. Hurá, konečně si trošku odpočinu . To marodění, to je fakt děsně náročný .

Čtvrtek 5. května 2011 - Týden po té...

Tak dneska je to týden. Týden, co mi přibyly 4 díry, teda pardon, 4 jizvy na břiše a ubylo něco málo v břiše. A jaké mám z toho pocity?!?

• pravý podbříšek a pravý kyčel nebolí,
• nafouklé břicho zmizelo,
• záhadně nabraná 2 kila zmizela. No tak dobře, zmizlo jen 1,5 kila, ale i to je příjemné ,
• nechutenství - zmizelo to, co se mi zhoršilo v únoru. Po třech měsících jím sice pořád "to svoje málo", ale jím ho zase s chutí ,

Zkrátka samá pozitiva .

Pondělí 2. května 2011 - Administrativní úkony

Jo, marodit neznamená jen ležet. Aby se mohlo v klidu srůstat, musí se toho spoustu zajistit. A tak ráno žádné vyspávání a hurá po doktorech ...
Už v 7:00 ráno jsem seděla u své obvoďačky, abych zvítězila před důchodci. Podařilo se, byla jsem druhá ,
...pak jsem se zastavila ve své oblíbené pekárničce na snídani a kávu. Přece se nevydám na cesty hladová ,
...pak jsem sjela do nemocnice pro propouštěcí zprávu,
...pak jsem se zastavila v práci s neschopenkou,
...pak byla moje cesta domů přerušena telefonem z práce a musela jsem se vrátit - zapomněla jsem podepsat papír "na peníze",
...bylo akorát 10:00, a tak jsem se stavila na Flóře pro novou dávku proteinů v prášku,
...k proteinům jsem ještě přidala nové šaty a nové punčochové legíny. Ovšem zmrzlinu jsem si už odepřela. Nesmím tolik utrácet ,
...pak jsem se stavila znovu na středisku, abych nechala u doktorky kopii propouštěcí zprávy,
...pak jsem zajela do Lídlu - dneska měli banány za 19,90. Mě ale ty dvě kila banánů stály nějak záhadně víc jak 600,- Kč ,
...a pak jsem už konečně mohla jet domů a zase v klidu srůstat . Je ale fakt, že jsem to asi mírně přepískla - břicho mírně pobolívalo a pod pupíkem se mi udělala viditelná modřina. Jo, je to uzdravování dřina...

Neděle 1. května 2011 - Třetí den po "O" (první poznatky)

Říká se, že třetí den je kritický, takže se budu snažit dvojnásob odpočívat (nikdy bych neřekla, že se do odpočinku počítá i úklid koupelny ) a dovolím si první shrnutí mého "srůstání":

• předoperační bolesti zcela zmizely. Najednou mám pravé podbříško jak v peřince. Žádné tlaky, žádné bolesti pravé kyčle, žádné bolesti pravého pánevního oblouku, žádné... Prostě nic. A musím říct, že si to děsně užívám .
• bolesti operačních ran mají sestupnou tendenci. Nejcitlivější je "díra" vlevo nahoře a pak na pupku, ale není to nic dramatického. Naštěstí .
• stehy se zatím hojí velmi příznivě. Ťuk, ťuk, ťuk . Podle doporučení sestřiček si sprchuju břicho několikrát denně (zase to ale nepřeháním - max. jsem to zmákla 3x za den). A pečlivě kontroluji, jestli se některý steh nečervená. Zatím ne... Za stehy ale ještě netahám, na to teda fakt zatím odvahu nemám .
• nechutenství, které mě od února drželo ve zvýšené míře natolik, že jsem jedla skoro jen acidofilní mléko, banány, kafe, čaj a makový koláče je najednou pryč. Jakou já mám najednou chuť k jídlu, to si nedovedete ani představit. Ale bacha - na maso, čokoládu a becherovku se mi chuť rozhodně nevrátila .
  Akorát mi zase o trošku více zlenivěl zažívací trakt, takže vyžaduje spíše tekutou nebo hodně uvařenou stravu. Knedlíky s vajíčkama, které jsem si dala po příjezdu z nemocnice, trávilo moje bříško hóoodně ztěžka a hóoodně dlouho...
• chůze se začíná vracet k normálu. Z předkloněné opice se ze zase stává "homo erektus" . Ale ještě mám co vylepšovat...
• dřep a vztyk, rotační pohyby... Tak že bych zcela bez problémů a kontroly vykonávala tyto pohyby, to říct nemůžu, ale všechno udělám a výkonnost má vzestupnou tendenci .
• běžné činnosti se sice vykonávat dají, ale že bych "šukala po světnici" jak fretka, to teda rozhodně ne-e. Velmi a to velmi jsem ale ocenila, že nám Ježíšek přinesl robotický vysavač. S tím se uklízí fakt samo. Přesto mi ale na to blbnutí po bytě a po kuchyni stačí zatím tak 3 hodinky. Jinak jsem velmi vzorný pacient v klidu, na lůžku, s noťasem a televizí .
• zvedání těžších břemen mám zatím zakázáno a musím říct, že mi nedělá absolutně žádný problém to dodržet. Nehodlám si v sobě nic potrhat a roztrhat...
• spánek, jo tak ten je zcela bez problémový... Až na to, že začínám být jakási přespalá . Ale to mi asi neuškodí . Ještě se mi teda trošku ztěžka překuluje z boku na bok, ale už jsem dokonce zkoušela ležet i na břiše a JDE TO .
• sport... Cože to?!? Co to je?!? No tak dobře, ještě si na to pamatuji . Ale bez legrace - začínám mít roupy sednout si na rotoped. Ale nehodlám to nijak hrotit. Vím, že moje kolo na mě počká a kdo si počká, ten se dočká .
• práce - tak ta mě sice živí a jsem ráda, že mě živí, ale ikdyž byl pan doktor toho názoru, že mohu v pondělí (tj. zítra) klidně jít rachotit, budu vůči svému zaměstnavateli zodpovědná a zůstanu ještě týden doma, abych pak mohla nastoupit v plné síle a výkonu .
• sex... Jo, tak o tom si občas taky něco přečtu .

Takže zatím si asi nemám nač ztěžovat aneb jak se praví ve hře Járy Cimmrmana "srůstej a táhni" . . .

Pátek 29. dubna 2011 - Srůstám

Po páté hodinně ranní začaly sestřičky šukat po pokoji a obstarávaly ty těžší pacientky. Tak teď už se fakt spát nebude. Vypucovala jsem si tesáky, šlehla jsem si jeden nutridrink (do snídaně bych už fakt nevydržela) a pak mi sestřička povolila sundat náplasti, osprchovat se a... a KAFE!!! Hurááááááááááá .
Ze sundavání náplastí jsem teda radost neměla, ale šlo to. O požitku z první sprchy se také moc hovořit nedá - prostě jsem to břicho osprchla a konečně jsem ze sebe smyla pot a pooperační pach. A hurá na kafe . Teda kulifon zrovna nebyl sortově z mých oblíbených, ale teď nebyla chvíle být vybíravou. Natočila jsem dva odrůdově různé kelímky "kávy" a hurá do postýlky. Ááááááááááá, to byla pohodička. Vysprchovaná a s čerstvou kávou v posteli...
cca 7:00 - začala se scházet lékařská suita a začala vizita. U mne to bylo velmi rychlé - "tak se sbalte a domů", "můžu hned?", "hned". A tak jsem šla balit... Ještě mě teda zarazila sestřička, že jako ještě bude vizita a poslala na mne studentku, která mi položila několik nezbytných dotazů typu "větříky byly?", zaznamenala to do karty a pak už jsem si fakt mohla jít zabalit kufírek.
cca 8:00 - zapakovaná a převlečená jsem už jen čekala na papíry. Ještě jsem odebrala snídani, uhradila jsem 60,- Kč poplatek a pak už jsem vyslechla poučení od sestřičky, podepsala jsem, že jsem byla poučena, že jsem poučení rozumněla, že souhlasím s propuštěním domů, že jsem propuštěna o mé svobodné vůli a za plného vědomí, že... Prostě podepsala jsem všechno, co mi předložili, vzala jsem si operační protokol s tím, že pro propouštěcí zprávu se tu zastavím příští týden a vyfičela jsem...
Ráno jsem teda měla roupy, že bych jako ještě dneska zašla do školy na přednášku matiky, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem byla odvezena rovnou domů a že můžu zahučet do své postele a o nic se nestarat. To srůstání je prostě hrozně namáhavá činnost .

Čtvrtek 28. dubna 2011 - Den "D", hodina "H"

A bylo to tady. Se sbaleným kufříkem, rancem podepsaných souhlasů a otupělá nervovým vypětím jsem před sedmou ranní dorazila na oddělení G5 Gynekologicko-porodnické části nemocnice VFN U Apolináře. Hlavou mi sice proběhlo, že je ještě čas to zastavit, ale k tomu už jsem fakt neměla sílu. Bylo rozhodnuto - dneska se prostě zase doktoři podívají do mého nitra...
Chvilku trvalo než proběhla přijímací administrativa, přijetí doktorem a než se uvolnila postel. Krátce před půl desátou jsem se dočkala. Obdržela jsem slušivou ústavní košilku (ta už teda pamatovala, jen co je pravda...) a svoji postýlku na 8mi lůžkovém pooperačním JIP pokoji. Prostě co se přes den odoperuje, to se tady nechá přespat a ráno se to buď propustí domů nebo se převeze na jiné oddělení. Jo, tady se to prostě točí ...
A konečně jsem měla nárok na první dávku sedativ. Nejdřív se mě teda chystali urazit Neurolem 25, ale rychle přihodili ještě druhou tabletku. Huráááá, drogy jsou tady a můžu si chvilku schrupnout ... Dneska jsme na příjem byly tři, a protože jsem šla na řadu jako poslední, dostala jsem kolem půl jedné ještě jednu dávku drog, aby mi to čekání při spánku rychleji uteklo. Ááááá, tyhle drogy prostě miluju ...
13:50 - "taxík" na sál právě přistál u mé postele. Tak a je to tady... Sanitář mě převezl na sál č. 1, přesunula jsem se na gynekologické křeslo (mimochodem, tohle bylo fakt dost nepohodlné), dostala jsem kanylu, ruce mi zabalili do igelitu a upevnili ke křeslu a...
14:55 - probouzím se ještě na sále, ale sanitář mě okamžitě odváží na pokoj. Hned sahám po mobilu, abych napsala domů, ale byla to pěkná fuška. Jednak se mě sestřičky snažily napojit na kapačku, kyslík a monitor a pak vůbec netuším, jak jsem dokázala vyťukat PIN kód a co jsem vlastně napsala. Jen vím, že jsem viděla písmenka 3x a pořád se mi nedařilo trefit správná telefonní čísla ...
16:10 - tak dobré odpoledne . Kounečně jsem se probrala. Musím konstatovat, že po několika letech mne nebolí pravý podbříšek. Když jsem ale zašmírovala pod deku měla jsem pocit, že jsem padla na ježka - proboha, já mám v břiše 4 díry!!!
cca 17:00 - naši 8mi lůžkovou JIP samotku navštívil pan doktor, aby každou z nás seznámil s průběhem operace. U mě byl průběh bez komplikací, akorát nad operačním protokolem pan doktor nevěřícně kroutil hlavou - prý se takový nález hned tak nevidí. Ale přece nebudu naše zdravotnictví obtěžovat nějakou prkotinou, že .
Takže když mi koukli do břicha, našli kromě původní cysty ještě cystu druhou a pak zjistili, že pravý vejcovod je třikrát přetočený a nabírá již fialovou barvu, tak ho ucvakli rovněž. Tak mám takový pocit, že se asi objevil a zároveň odstranil původce mého extrémně zvýšeného nechutenství, co mě drželo od únorových narozenin, původce mých mnohaletých bolestí pravého podbříšku, které vystřelovaly až do kyčle, a že jakýmkoli oddalováním operace bych si zadělávala jen na další a mnohem větší problémy... Jen je zajímavé, že na žádném SONO není přetočený vejcovod viditelný. Zřejmě to ale bylo diagnostikováno jako vlákno cysty...
cca 18:00 - dostala jsem zpět svoji erární košilku a mohla jsem poprvé vstát. A kam jsem se vydala?!? No kam asi... Musím říct, že šlo vše poměrně bez komplikací. No a pak jsem také dostala první jídlo. Vyžádala jsem si tvrdou dietu, a tak jsem dostala vařené brambory s vařenou mrkví. Mňam, to byla taková dobrůtka. Jen sestřičky moc nechápaly, jak tohle můžu s takovou chutí jíst . cca 21:30 - na sál přivezli "akutní cystu" a tak nastal na našem ostrůvku trošku rozruch - někdo musí uvolnit postel. Losování proběhlo mezi našimi třemi laparoskopiemi a vyhrála to ta nejmladší. Uffff, jak jsem byla ráda, že jsem už ve vyšší věkové kategorii . Je sice pravda, že se slečna bránila, ale nebylo jí to nic platné. Prostě jí sestřičky spakovaly a děvenka fičela na standardní pokoj... cca 22:00 - naše JIPka se pozvolna uklidňovala. Zvracela už jen jedna, co ještě navíc furt fňukala, že jí to bolí a že má žízeň a nedala si vysvětlit, že když se napije, tak zase bude zvracet, a když se napila, tak fakt zase zvracela a pak skučela, že má bolesti... Ani se nedivím, že lezla docela sestřičkám krkem... Pak mi sestřička nabídla prášek na spaní, kterým jsem nepohrdla a pak už mi to všechno bylo jedno...
cca 03:30 - probudilo mě jakési pofňukávání a sténání na druhém konci pokoje. Proboha, co to je?!? Všude tma, nikde nikdo, ale u tohohle se teda spát nedalo. No nic, došla jsem si na WC, cestou jsem probudila sestřičku, nechť si jde obejít rajón a zase jsem ulehla k dalšímu spánku. Pofňukávání a vzdychání už ale neustalo, a tak jsem se do rána už moc nevyspala... Chvilkama jsem docela záviděla té nejmladší, že může spát v klídku na běžném pokoji, ale kdo ví..

Středa 27. dubna 2011 - Příprava

Tak dneska už jsem si vzala volno, protože dneska to asi nebude žádná legrace... A taky nebyla...
Ráno jsem si zajela na poslední snídaničku do mé oblíbené pekárny - dala jsem si klasiku velké presso s mlíkem, jeden linecký koláč s mákem a se švestkama a jeden linecký jen s mákem.
Od 8:00 jsem měla manikúru, pak kadeřnici, no a pak už jsem se uklidila do tepla domova.

V 11:00 jsem sosla obsah první projímací lahvičky... Chuťově nic moc - jsou to prostě soli, ale bylo to lepší než to rozpouštět ve dvou litrech vody a pít to po částech. No a zavdala jsem si pěkně víc jak litránek čajíku.

Ve 13:00 jsem sosla obsah druhé projímací lahvičky a zase jsem to pořádně zapila. Už jsem čekala, že se nějaké první účinky objeví, ale nic. To projímadlo mi snad způsobilo zácpu nebo co. Díky vypitým čajům se mi břicho úspěšně začalo měnit v sud - vůbec jsem netušila, kam se to do mě všechno povešlo...

V 15:00 jsem sosla obsah poslední třetí projímací lahvičky a zase jsem to zalila notnou dávkou čaje. Už to ale bylo fakt na pováženou. Pojala jsem podezření, že mě to nemá pročistit, ale má mi to roztáhnotu břicho, aby šlo zítra líp nafouknout ...
Ale dočkala jsem se... Ve čtyři ty hektolitry čaje a projímadla konečně začaly opouštět moje útroby. Ufff...
Nemůžu říct, že bych něco nezkousla , ale na to si teď budu muset počkat...

Středa 20. dubna 2011 - Předoperační vyšetření a předpříjem

Včera jsem absolvovala odběr krve a dneska ráno před osmou jsem byla objednaná na internu na předoperační vyšetření. Vyšlo to akorát do desáté, kdy jsem měla předpříjem na oddělení G5. Tam pan doktor znovu zkouknul, zda je původce mých obtíží ještě stále v mém tělě, nabídl mi nejbližší termín laparoskopie ve čtvrtek 28. 4., dostala jsem 3 lahvičky projímadel a hrst papírů s tím, že si to mám všechno přečíst, vyplnit, podepsat a že s tím vším mám přijít 28. 4. v 7:00 hodin ráno. Tak to byl slušný fofr. Během 10 minut jsem byla vyšetřena, poučena a vykmitnuta .

Doma jsem to pak všechno začala studovat - jo, operace, to je prostě úřad :

• poučení o předoperační přípravě a postup - jo, tak to by šlo...
• k tomu jsem obdržela 3 dávky projímadla - pěknej hnus, ale co se dá dělat...
• popis a rizika laparoskopie - tak tady nevím, jestli jsem chtěla vědět úplně všechno. Sice jsem tušila, že komplikace nastat mohou, ale když člověk vidí ten soupis před sebou tak mu moc do smíchu není...
• popis a rizika anestezie - a další nářez. Hergot, ti snad mají domluvu s psychiatrií a posílají jim tam pacoše či co... Po téhle četbě mám jako přijít k operaci bezstarostná?!?
• osobní dotazník - tak ten jsem nakonec musela vyplnit znovu. Po těch informačních četbách se mi nějak motaly kolonky...
• kdo je oprávněn žádat informace o mém zdravotním stavu - tak tohle šlo...
• a práva pacienta - musím říct, že po tom papírování už mi byla celkem fukáč. Prostě jsem to podepsala a bylo... Ikdyž, teď mě napadlo, jestli by mě odoperovali, pokud bych s právy pacienta nesouhlasila .

Úterý 19. dubna 2011 - Laboratoř

Dneska mě čekal odběr krve - sosli mi 3 ampule a prý je vše OK včetně tumor markerů .

Pondělí 18. dubna 2011 - Vyšetření u Apolináře

* zpráva z vyšetření v ÚVN
Od čtvrtka sice povolily bolesti, ale bylo mi furt a pořád blbě. Tak jsem v pondělí oprášila jednu prominentní protekci z oblasti gynekologie a porodnictví a požádala jsem pana docenta C. o konzultaci. No a po jedné hodině odpolední jsem už seděla na vyšetření U Apolináře (na gynekologii!!!, NE na protialkoholním ).
Od minulého týdne se cysta zvětšila o 3 mm a když mi způsobila obtíže, jaké mi způsobila, tak se mnou pan docent o možnostech příliš nediskutoval a rovnou mi zajistil předoperační vyšetření...

Čtvrtek 14. dubna 2011 - Vyšetření u doktora

* zpráva z vyšetření v ÚVN
V noci mě bolesti ještě asi dvakrát probudily, a tak jsem ráno do sebe hned preventivně vsunula algifen a vyrazila jsem k mému gynekologovi. Cystu zkontroloval na sonu a hned mě odeslal zpět do nemocnice na vyšetření.
A tak jsem zhruba po 14 hodinách byla zpět v ÚVN - tentokrát ale na řádné ambulanci. Je fakt, že ve "vojendě" bylo na tomhle oddělení absolutní prázdno . Pan doktor vypadal, jakoby byl v ordinaci poprvé - taky přiznal, že je v ÚVN krátce. Když ale nedokázal předmětnou cystu najít, ačkoli před hodinou tam bezpečně byla (!!!), začala jsem pochybovat o tom, zda je to vůbec doktor... No nic, bolesti fakt nějak záhadně pominuly, tak jsem se i smířila s jeho slovy, že cysta asi praskla, vzala jsem si zprávu a šla jsem zase zpět ke svému doktorovi. Ještě že mám středisko přes ulici .
Můj pan doktor se odbornému vyšetření docela zasmál a bez problémů cystu zase našel - fakt se uvolnila, ale přesunula se do levé části břicha, kde ji ovšem pan doktor z ÚVN nehledal... No coment...
Domluvili jsme se, že další nemocnici zkoušet nebudu. Koupím si vitamín E a uvidíme, co se bude dít. Pokud se nebudou dít žádné anomálie, přijdu za 3 měsíce na kontrolu...

Středa 13. dubna 2011 - Večer na pohotovosti

* zpráva z Emergency
Dopoledne to celkem šlo, ale před druhou hodinou to zase začalo. Bolest přicházela ve vlnách a cítila jsem, že mi to pěkně cvičí s tlakem. Kolem třetí to konečně odeznělo, ale to jsem netušila, že se mi břicho jen připravuje na další útok...
Začalo to po půl pátý a byl to fakt hnus. Už jsem nemohla ani sedět, tak jsem se sebrala a odjela jsem rovnou do ÚVN na Emergency...
Krátce před sedmou jsem přišla na řadu a zase mi začalo být dobře. Nicméně sosli mi krev a moč, prohmatali mě, změřili mě a poslali mě na ultrazvuk. A tam se záhada rozřešila - cysta, která již pár let obývá mé podbříško, se zvětšila do velikosti 4,5 x 6,5 cm a nějak se mi přiskřípla mezi střeva - takže vždy tak cca 2 hodinky po jídle to se mnou poněkud více cvičilo při průchodu stravy kritickým místem. Ach jo...
Ještě jsem si musela počkat na výsledky krve, a tak jsem seděla v čekárně dalších cca 30 minut a ty rozhodly. Ačkoli jsem nejedla nic od tří odpoledne, jen jsem si cucla čaje, přišel takový záchvat, až jsem z toho dostala zmnici. Položili mě na postel, přikryli dvěma peřinama, lupli mi kapačku algifenu a začalo se rozhodovat, jestli mě poslat domů nebo na internu do rána na pozorování. Paní doktorka chtěla hospitalizaci, ale vedoucí pan doktor "Mengele" mi ještě několikrát zaryl prstama do břicha, aby si ověřil, že to fakt není slepák a řekl, že tenhle mrňous (čímž myslel to "vejce" ve mě) nestojí ani za řeč...
No a tak mě zaparkovali s vyšetřovacím lůžkem za plentu, nechali mě na pospas osudu a věnovali se dalším pacošům - je zajímavé, že příchozí ženské měly zásadně bolesti břicha a chlapi dostali přes držku . Před jedenáctou noční mě naposledy zkontrolovali a bylo rozhodnuto, že půjdu domů. Dostala jsem zprávičku a s poučením a ujištěním, že kdyby nastalo vnitřní krvácení, tak to rozhodně poznám, protože to bych teprve měla bolesti a taky mě to bezpečně probudí, a že kdyby něco, tak mám jít radši do Motola, protože tam slouží i gynekolog, jsem šla. Byla jsem tam autem, a tak jsem už ve 23:15 uléhala doma v postýlce...

Úterý 12. dubna 2011 - První atak