pár (24) fotek |
Compiegne |
Soissons |
Forét Dom |
St. Quentin |
St. Quentin |
Laon |
Laon |
Reims |
Reims |
Verdun |
Verdun |
Praha |
sobota 14. - středa 25. července 2007 Francie na kole... 10. den - pondělí 23. 7. 2007 Trasa: Reims - Varsovie - Fort de Montbré - Mailly-Champagne -Verzenay - Verzy - Villers-Marmery - Trépail - Ambonnay - Isse - Aigny - Vraux - Juvigny - Recy - Châlons-en-Champagne - vlakem - Verdun Mapa: Reims - Trepail, Trepail - Châlons-en-Champagne Délka: 56 km Počasí: dneska to byl souboj s protivětrem a také jsme trochu zmokli Ráno jsme opět bohatě posnídali a pak se balilo. Až při odjezdu se ale zjistilo, že jistému zapomnětlivci chybí karimatka a dvě brašny se stanem, spacákem a dalšími věcmi. Hledali jsme všude možně, ale nikde nic. Už se s nimi v duchu loučil, když tu je obsluha přinesla, jestli náhodou nehledáme tohle. Že prý je našli předevčírem v noci ležet před vchodem pod lampou . Dneska se nám podařilo vyjet neuvěřitelně brzo - už po desáté jsme seděli na kolech a šlapali směrem z města ven. Ale trvalo to neuvěřitelně dlouho, než jsme došlapali až na okraj Reims. Cestou jsme se ještě zastavili v bistříčku na kávičkou a startovní pivo a pak už jsme opravdu dali Reimsu sbohem. Dneska se teda jelo dost blbě. Sem tam sprchlo, místy i docela dost, a když nepršelo, jeli jsme proti větru. Zvláště dojezd posledních cca 12 km po hlavní silnici byl s větrem v tváři a kolemjedoucími náklaďáky velmi a to velmi náročný. Musela jsem zastavovat skoro každé 2 km a vždy si chvilku odpočinout. Silnice byla rovná jak podle pravítka, v dálce přede mnou bylo vidět město, ale byly chvíle, kdy jsem pochybovala o tom, že tam dojedu... Ale s vypětím všech sil jsem okraje města dosáhla . V Châlons-en-Champagne dost dlouho trvalo, než jsme dojeli k nádraží. Průjezd městem byl nekonečný. Koupili jsme jízdenky a zbývala nám do odjezdu (v 16:58) asi hodinka - takže na bistro naproti nádraží. Tak tohle bylo jednoznačně nejhorší bistro, jaké jsme ve Francii navštívili. Víno nalévali z krabice !!! A byl to fakt krabicák. Hnus... Jakje vidět, i tady může jinak velmi příjemný podnik zkazit obsluha... Na nástupiště jsme se dostali bez problémů pomocí výtahů. Ufff, to se nám fakt dost ulevilo . A vlak byl velmi příjemný. Takové "petit" TGV. Jeden vagónek, klimatizovaný, polstrovaný, čistý, na kolo plastový závěs a WC prostorné a čisté - resp. čistší než to naše. Navíc celou cestu jel vagónek po kolejích velmi tiše a jen s námi mírně pohupoval. Jediné, co nechápu, PROČ zaměstnávají průvodčí. Ale vím, proč to mladé děvče vypadalo v šedé železničářské uniformě jako hrošice. Jen jsme vyjeli, usadila se na přední sedadlo a celou cestu četla knihu a cpala se bramborovými lupínky. O naše jízdenky neprojevila absolutně žádný zájem a ve Verdunu byla z vlaku venku první. Holt padla... Fakt nechápu, proč tady železničáři v jednom kuse stávkují. Teda ledaže by chtěli přidat práci . Ve Verdunu jsme byli na čas a na nádraží nás už čekal kamarád Arnold. Naložil naše zavazadla do auta a pak nám dělal vodiče až do našeho Verdunského bydliště - do domu jeho přítele p. Leonarda, který ale v této době pobýval na své zasloužené dovolené, takže dům jsme měli k dispozici celý jen pro nás. Paráda. Konečně jsme měli možnost vidět starší klasický jednopatrový francouzský barák i zevnitř. Naprostá paráda. Kola jsme zavřeli do garáže, protože o program našeho posledního dne ve Francii se zítra bude starat Arnold a ten kamarádí jen se čtyřma kolama, dvě jsou pro něj málo . |
copyright © vrstevniceJ 2007 |