t na kalendář

 úvod

s kolem do letadla

pár (24) fotek

poznatky a zkušenosti

sumář

so 14.7.

Compiegne

ne 15.7.

Soissons

po 16.7.

Forét Dom

út 17.7.

St. Quentin

st 18.7.

St. Quentin

čt 19.7.

Laon

pá 20.7.

Laon

so 21.7.

Reims

ne 22.7.

Reims

po 23.7.

Verdun

út 24.7.

Verdun

st 25.7.

Praha

sobota 14. - středa 25. července 2007

Francie na kole...

10. den - pondělí 23. 7. 2007

Trasa: Reims - Varsovie - Fort de Montbré - Mailly-Champagne -Verzenay - Verzy - Villers-Marmery - Trépail - Ambonnay - Isse - Aigny - Vraux - Juvigny - Recy - Châlons-en-Champagne - vlakem - Verdun 

Mapa: Reims - Trepail, Trepail - Châlons-en-Champagne

Délka: 56 km

Počasí: dneska to byl souboj s protivětrem a také jsme trochu zmokli

Ráno jsme opět bohatě posnídali a pak se balilo. Až při odjezdu se ale zjistilo, že jistému zapomnětlivci chybí karimatka a dvě brašny se stanem, spacákem a dalšími věcmi. Hledali jsme všude možně, ale nikde nic. Už se s nimi v duchu loučil, když tu je obsluha přinesla, jestli náhodou nehledáme tohle. Že prý je našli předevčírem v noci ležet před vchodem pod lampou .

Dneska se nám podařilo vyjet neuvěřitelně brzo - už po desáté jsme seděli na kolech a šlapali směrem z města ven. Ale trvalo to neuvěřitelně dlouho, než jsme došlapali až na okraj Reims. Cestou jsme se ještě zastavili  v bistříčku na kávičkou a  startovní pivo a pak už jsme opravdu dali Reimsu sbohem.

Dneska se teda jelo dost blbě. Sem tam sprchlo, místy i docela dost, a když nepršelo, jeli jsme proti větru. Zvláště dojezd posledních cca 12 km po hlavní silnici byl s větrem v tváři a kolemjedoucími náklaďáky velmi a to velmi náročný. Musela jsem zastavovat skoro každé 2 km a vždy si chvilku odpočinout. Silnice byla rovná jak podle pravítka, v dálce přede mnou bylo vidět město, ale byly chvíle, kdy jsem pochybovala o tom, že tam dojedu... Ale s vypětím všech sil jsem okraje města dosáhla .

V Châlons-en-Champagne dost dlouho trvalo, než jsme dojeli k nádraží. Průjezd městem byl nekonečný. Koupili jsme jízdenky a zbývala nám do odjezdu (v 16:58) asi hodinka - takže na bistro naproti nádraží.

Tak tohle bylo jednoznačně nejhorší bistro, jaké jsme ve Francii navštívili. Víno nalévali z krabice !!! A byl to fakt krabicák. Hnus... Jakje vidět, i tady může jinak velmi příjemný podnik zkazit obsluha...

Na nástupiště jsme se dostali bez problémů pomocí výtahů. Ufff, to se nám fakt dost ulevilo . A vlak byl velmi příjemný. Takové "petit" TGV. Jeden vagónek, klimatizovaný, polstrovaný, čistý, na kolo plastový závěs a WC prostorné a čisté - resp. čistší než to naše. Navíc celou cestu jel vagónek po kolejích velmi tiše a jen s námi mírně pohupoval. Jediné, co nechápu, PROČ zaměstnávají průvodčí. Ale vím, proč to mladé děvče vypadalo v šedé železničářské uniformě jako hrošice. Jen jsme vyjeli, usadila se na přední sedadlo a celou cestu četla knihu a cpala se bramborovými lupínky. O naše jízdenky neprojevila absolutně žádný zájem a ve Verdunu byla z vlaku venku první. Holt padla... Fakt nechápu, proč tady železničáři v jednom kuse stávkují. Teda ledaže by chtěli přidat práci .

Ve Verdunu jsme byli na čas a na nádraží nás už čekal kamarád Arnold. Naložil naše zavazadla do auta a pak nám dělal vodiče až do našeho Verdunského bydliště - do domu jeho přítele p. Leonarda, který ale v této době pobýval na své zasloužené dovolené, takže dům jsme měli k dispozici celý jen pro nás. Paráda.

Konečně jsme měli možnost vidět starší klasický jednopatrový francouzský barák i zevnitř. Naprostá paráda. Kola jsme zavřeli do garáže, protože o program našeho posledního dne ve Francii se zítra bude starat Arnold a ten kamarádí jen se čtyřma kolama, dvě jsou pro něj málo .

nahoru

na hlavní stránku

copyright © vrstevniceJ 2007