pár (24) fotek |
Compiegne |
Soissons |
Forét Dom |
St. Quentin |
St. Quentin |
Laon |
Laon |
Reims |
Reims |
Verdun |
Verdun |
Praha |
sobota 14. - středa 25. července 2007 Francie na kole... 2. den - neděle 15. 7. 2007 Trasa: Compiègne - po cyklotrase přes Forêt de Compiègne - Pierrefonds - St. Étienne-Roilaye - Chelles - Martimont - Croutoy - Attichy - Bitry - Vic-sur-Aisne - Berny - Fontenoy - Pommiers - Soissons Mapa: Compiègne - Vic-sur-Aisne, Vic-sur-Aisne - Soissons Délka: 56,5 km Počasí: ráno sice spadlo pár kapek a bylo lehce pod mrakem, ale od jedné hodiny odpolední už zase byla výheň až do večera Ráno jsme se v poklidu pobalili, studeně jsme posnídali, protože jsme zatím neměli možnost kde koupit cartuši a krátce před jedenáctou jsme se vydali na cestu. Původní záměr jet na kávičku do Compiègne jsme nakonec vypustili a vyjeli jsme rovnou do Pierrefonds. Jeli jsme cyklotrasou přes bývalý lovecký revír Forêt de Compiègne, což byla úžasná asfaltová cestička vedoucí zalesněnou oblastí mezi Compiègne a Pierrefonds. Navíc to bylo téměř po rovince - prostě paráda. Pierrefonds je velmi příjemné městečko s nepřehlédnutelnou dominantou - mohutným a rozlehlým hradem Châteu de Pierrefonds. V kavárničce na břehu jezera zrovna otvírali a tak nic nebránilo tomu dát konečně ranní kávičku. Začínal docela slušný pařák a pod deštníky na okraji vody se sedělo velmi a to velmi příjemně. Vůbec se nám nechtělo dál, ale nedalo se nic dělat. Ještě jsme koupili sváču na cestu (cartuši v potravinách neměli) a jeli jsme dál... I když jsem se podle mapy snažila eliminovat vrstevnice na minimum, teď se nám cesta začala pěkně houpat. Ale co jsme si vyjeli, to jsme si zase sjeli. Cestou jsme se zastavovali ve vesničkách a obdivovali jsme kamenné kostelíky. A co nás naprosto šokovalo, to bylo první setkání s památníkem válečným hrdinům - na rozdíl od našich padlích vojínů, tady na sloupu hrdě rozpínal křídla galský kohout . Kolem třetí jsme sjeli do údolí řeky l´Aisne do Attichy. Tady byla možnost kempu, ale bylo ještě velmi brzo a hospoda byla zavřená (prostě byl Dimanche), tak jsme se vydali dál. V tom vedru to byla na odkryté silnici úmorná cesta. Ve Fontenoy jsme ještě zastavili na kávičku a v Pommiers jsme si dali odpočinek a svačinku ve stínu rozložité lípy. No a odtud už skončila idylka vesnických silniček, protože jsme byli nuceni absolvovat kiláček po frekventované silnici. Jen jsme z ní ale na kruhovém objezdu odbočili na Soissons, otevřel se před námi úžasný výhled - rovná široká silnice dlouhá asi 3 kilometry, na jejímž konci se tyčila budova katedrály. To byl naprosto impozantní příjezd do města. Soissons jsme si zkrátka okamžitě oblíbili a nadále jej familierně nazývali "Sosákov". Cestou do kempu jsme se ještě stavili v marketu, jestli náhodou nemají cartuši... Neměli... No a šli jsme se zabydlet. Tentokrát jsem se do recepce vydala komunikovat já. Mladíkovi sice zmizel úsměv ze rtů, když jsem mu položila otázku "Do you speak English?", ale jen jsem začala mluvit doplňujíc svou strohou slovní zásobu rukama, veškeré obavy ho přešly. Jeho slovní zásoba byla dokonce lepší než ta moje, protože když jsem mu vnucovala, že máme "plates", vytušil, že myslím "tantes" . Po řádné exhumaci našich tělesných ostatků jsme vyjeli ještě na krátkou projížďku podél řeky spojenou s večeří. Bylo dost těžké najít něco otevřeného, ale podařilo. Našli jsme bistro alá Tunis, kde vařili kebab na mnoho způsobů, takže jsme si dali salát . Ale no tak dobře, kecám, dali jsme si kebab . Ale byl fakt dobrý. |
copyright © vrstevniceJ 2007 |