Turnov - Kozákov - Bítouchov u Semil
mapa
|
- sraz byl na Hlaváku po 8 hodině.
- odjezd vlakem Sp 1937 Český ráj v 8:38.
- trošku nás vyděsilo, že přijely "jen" dva vagonky, ale vešly (HMS + Lenka + já) jsme se naprosto v pohodě.
- v Jičíně se čekalo 15 minut na protivlak, tak jsme si alespoň mohly dát z nádražního automatu kávu;
překvapivě byla velmi dobrá.
- Turnov - naše jízda vlakem skončila, přidal se k nám Honza a teď už ve čtyřech jsme vyrazili na kolech kolem Hruboskalska na Hrubou Skálu,
kde si Honza vyžádal pauzičku na pivo.
- Rovensko pod Troskami - na náměstí jsme dali pauzu na obídek.
- u historické zvonice s obrácenými zvony se k nám přidala Jana Q, která nás přivítala nejen skvělou ledovou okurkovou limonádou,
ale doprovodila nás až na Kozákov.
- výstup na Kozákov - náš první zdolaný vrchol, bylo to... zkrátka bylo to do kopce, ale po 17 hodině byl vrchol dobyt!
- sjezd do Semil byl trošku krkolomný - byli jsme docela rádi, že jsme k vrcholu nešlapali z téhle strany.
- ze Semil jsme ještě zajeli k Nouzovu na Cimrmanovu nejnižší rozhlednu - nutno říct, že tohle byl dost hnusnej dokopec.
- ale na rozhlednu jsme vyjeli!!!.
- v 19:30 jsme byli zpět v Bítouchově (část Semil), kde jsme měli u kamarádky Ivy zajištěné bydlení. Pravda,
první pohled na rozpadající se dům u lávky přes Jizeru byl pro nás trošku šok, ale když jsme zjistili, že ten správný dům je hned vedle,
s radostí jsme pohostinství přijali.
|
| 59,5 km (+ 8 km z domova na nádraží) + nastoupámo 1.072 metrů |
««« FOTKY
««« sobota 14. 7. 2018
««« neděle 15. 7. 2018
««« pondělí 16. 7. 2018
««« úterý 17. 7. 2018
|
Bítouchov (u Semil) - Ještěd - Kryštofovo Údolí
mapa
|
- ráno jsme vyjeli krátce po deváté a hned jsme začali nabírat výškové metry při přejezdu dnešního
prvního hřebene.
- sjezd do Malé Skály byl na jednu stranu za odměnu, na druhou se ale muselo hóooně brzdit, protože zatáčky byly pěkně ostré a
potkat se v nich s protijedoucí autem nikdo z nás nechtěl.
- v Malé Skále jsme u Boučkova statku dali krátký odpočinek u kávy a zákusku.
- Honza nás opustil s tím, že se jde vykoupat, ale záhy byl odhalen, že to byla jen záminka pro to, aby si v hospodě
nabouchal do bříška vepřo-knedlo-zelo.
- cesta podél Jizery až do Dolánek u Turnova byla naprosto skvělá - tady to jelo samo.
- z Dolánek jsme opět začali mírně stoupat, ovšem HMS jak jede do kopce, nekouká napravo nalevo, takže jsme velmi snadno přejeli
odbočku a mírně zakufrovali; naštěstí to nebyla až taková tragédie - jen jsme ten hřeben přejeli v jiném místě a jako bonus jsme
měli možnost seznámit se s Ondříkovským pseudokrasovým systémem.
- Hodkovice nad Mohelkou - byla vyhlášena obědová pauza na náměstí.
- 15:00 - Jeřmanice - začínáme výstup na Ještěd.
- jakmile narazíme na MTZ = Hřebenovka, odbočujeme na ní a jedeme po ní až na vrchol.
- 16:00 - rozhledna Rašovka.
- 17:30 - sedlo Pláně pod Ještědem a pauza na pivo a zmrzku. Odtud to byl jednoznačně nejnáročnější úsek trasy.
Povrch cesty byl sice sjízdný, ale sklon nás nutil sesednout a tlačit. Místy ale i to šlo s obtížemi.
Naložená kola přece jenom něco váží.
- po 18h - parkoviště u Ještědky. Ufff, to nejhorší máme za sebou, teď už to dáme - zbával poslední cca 1 km po asfaltu.
- 19:00 - Ještěd dobyt!!! Resp. byli jsme tu před 19h, v těch sedm bylo pořízeno vrcholové foto.
- stánek už byl zavřený, takže vrcholové pivo nebylo; ovšem výhledy na všechny strany jsme si užili.
- a pak už nás čekal jen sjezd na Výpřež a dál do Kryštofova Údolí - na sjezd se každý cyklista těší, ale těžko říct,
jestli je opravdu za odměnu. Pár kilometrů přibržďovat není žádný med - aspoň pro mě ne - navíc když přes cestu byl
každou chvíli poměrně široký odvodňovací žlab. Ale přece jenom to bylo rychlejší než stoupat k vrcholu.
- Hostel U Mě v Novině (Okraj Kryštofova Údolí) v bývalé škole, jsme našli poměrně rychle a snadno, trošku stinnou stránkou bylo jen to, že do hospody
se muselo ještě 1,5 km dolů do vsi. Ale bez bagáže to jelo tam i zpět samo.
|
| 61,5 km (bez večerní hospody) + nastoupáno 1.270 metrů |
««« FOTKY
««« sobota 14. 7. 2018
««« neděle 15. 7. 2018
««« pondělí 16. 7. 2018
««« úterý 17. 7. 2018
|
Kryštofovo Údolí - Buk republiky - Hrádek nad Nisou - Německem - klášter Mariental - Polskem - Černousy
mapa
|
- ráno jsme se vypakovali ještě před devátou a díky tomu jsme zcela neplánovaně
o deváté stihli orloj dole ve vsi.
- měli jsme celkem čas, a tak nám bylo povoleno podívat se také k místnímu kostelu sv. Kryštofa, který je nejstarší památkou v obci,
ofotit si barokní mostek se sv. Janem Nepomuckým a zajít k novodobé kašně "Čůrající voříšek".
- nějak po půl desáté jsme pak začali stoupat náš jediný dnešní dokopec k Buku republiky - který z buků na rozcestí byl ten správný republikový,
to jsme nezjistili. Moc jich tady sice nebylo, ale těžko říct, který byl ten pravý... Nakonec jsme si pro společné foto vybrali ten, který
se nám nejvíc líbil.
- od rozcestí u Buku republiky jsme ještě vystoupali posledních pár metrů - a to doslova - a
pak už jsme dnes jeli v podstatě jen s kopce a po rovince podél Lužické Nisy.
- Hrádek nad Nisou - před přejezdem do Německa jsme řádně poobědvali a v kiosku na hranicích jsme ještě přidali kávu s palačinkou a zmrzlinu
- Německo - jedním slovem paráda. Žitavu jsme projeli okrajem podél řeky, ale prohlédli jsme si další městečko Hirschfelde.
- a, samozřejmě, jsme zastavili v klášteře Mariental. Areál jsme si ale prohlédli jen zvenčí, do kaplí a do klášterního kostela jsme
nešli.
- u Radomierzyce jsme přejeli do Polska - tady nás zaskočil kousek cyklotrasy vedoucí po hlavním tahu.
Provoz moc nebyl, auta na rychlosti tu auta nešetřila. Dost dlouho jsme diskutovali zda to risknout nebo ne, ale jinudy se jet
nedalo, pokud jsme nechtěli najet další kilometry nad plán. A to jsme teda nechtěli.
Jen jsme ale vyjeli, zjistili jsme, že po pár metrech je podél silnice pro cyklisty vytvořen chodník, takže nakonec OK a adrenalin
byl jen při tom rozhodování, zda po hlavní jet nebo ne.
- Dvůr Hlaváč - už v Praze nám HMS básnila, jak budeme spát na statku, kde je možné si i zakoupit domácí kozí sýry a další produkty.
Nejdřív jsme se nemohli na nikoho dobušit a když přišla umolousaná paní domácí, nějak o nás nic nevěděla a ani vědět nechtěla, protože
oni provozují jen agroturistiku a o nocležníky na jednu noc nestojí. Je ale fakt, že při pohledu na ni a na dvůr jsme o
něj nestáli také.
- ALE KDE TEDA SPÍME!!! Kontaktní telefon, na kterém to bylo domluveno, nějak nikdo nezvedal.
- odkázáni jsme nakonec byli na hospodu Pod lípou o kilák dál a fakt že jo. Servírka sice nic nevěděla,
což nás ale už nějak nepřekvapilo, nicméně poslala nás za majitelem a ten konečně věděl a měl pro nás postýlky rezervované.
Domácí sýry sice nebyly, ale za to to konečně bylo ubytování s hospodou, čehož se náležitě využilo.
|
| 64,5 km + nastoupáno 525 metrů
|
««« FOTKY
««« sobota 14. 7. 2018
««« neděle 15. 7. 2018
««« pondělí 16. 7. 2018
««« úterý 17. 7. 2018
|
Černousy - Frýdlant - Raspenava - Oldřichovské sedlo - Liberec
mapa
|
- dneska jsme měli jediný cíl, teda vlastně dva cíle - chytnout v Liberci vlak ve 14:57 do Děčína
a v Děčíně zvládnout 15ti minutový přestup na Prahu. Této idee byl podřízen celý dnešní itinerář s tím, že jedeme nejkratší cestou
s minimem zastávek.
- odjezd byl dnes stanoven na osmou ranní a opravdu jsme krátce před 8 hodinou vyjížděli.
- na dnešek byly také hlášeny nějaké ty přeháňky a podle radaru mělo začít v 8 hodin pršet. Nepodceňovali jsme to a navlékli jsme bundy
a fakt se to vyplatilo. Takřka na minutu přesně - tedy úderem osmé - padly první kapky. Naštěstí ale zůstalo jen při tom, žádný
slejvák se nekonal. Tomu jsme ujeli. Vzduch byl ale díky tomu příjemně svěží, takže se jelo parádně.
- před 9 hodinou jsme vjeli do Frýdlantu. Já jsem potřebovala trošku dofouknout zadní pneu, což se podařilo zrealizovat v
autoservisu při cestě a nebylo nutné hledat benzínku. Na pár minut jsme pak zastavili na náměstí - vyfotili jsme si radnici a sochu Albrechta z Valdštejna,
který byl ve své době mj. také vévodou frýdlantským a své panství nemálo zvelebil, a zase jsme pádili dál.
- za náměstím jsme zjistili, že nás cyklo vede přes zámek, tedy přes kopec. Vyhodnotili jsme to jako naprosto zbytečnou ztrátu
sil a času a zámecký vršek jsme objeli po silnici kolem říčky Smědá.
- Smědé jsme se pak drželi na cyklotrase až do Raspenavy - velmi příjemná cesta, kilometry ubíhaly jedna radost.
- 9:30 - Raspenava - původně jsme tady chtěli navštívit kavárnu, kterou provozuje Domov pro osoby se zdravotním postižením.
Tomu jsme také chtěli věnovat drobný příspěvek. Ale kavárna otevírala až v 10 hodin, tak jsme jeli dál s tím, že příspěvek se pošle na účet.
- byli jsme na cestě cca 1,5 hodiny a v nohách jsme měli cca 20 km - tedy skoro polovinu z plánovaných km. Přiznám se, že při plánování trasy
jsem ani v nejmenším neočekávala, že to fakt v takovém čase zvládneme. Ale nejásejme, ještě nejsme v Liberci...
- teď nás čekalo stoupání do posledního vrchu letošní Dámské - na Oldřichovské sedlo. Vybrána byla vlastně jediná možná cesta - silnice
3. třídy z Raspenavy na Liberec. Na mapě to vypadalo jako nevinná vesnická silnička vinoucí se lesy, v reálu to ale byl místní
hlavní tah na Liberec, takže o auta nebyla nouze. Největší obousměrný provoz nás pak vždycky stihnul v těch nejblbějších zatáčkách.
Jak jinak...
- samotný výšlap do sedla nebyl až tak dramatický a na Oldřichovském sedle jsme si dopřáli svačinkovou pauzu.
- až do Mníšku jsme jeli po silnici - parádní sjezd, jen HMS brblala, že jsme zbytečně jeli po silnici,
když se za potokem vine tak úžasná cyklostezka č. 3006.
- je fakt, že v Mníšku už si někteří mysleli, že jsme vlastně v Liberci a na nádraží jsme za chvilku, já jsem ale pořád nabádala
k obezřetnosti s tím, že teď nás čeká cca 15 km průjezdu městskou džunglí, což je leckdy horší než běžet orienťák.
- ačkoli jsem měla připravený průjezd z Mníšku na Liberec přibližně nejkratší cestou, nakonec jsem ustoupila nátlaku a podvolila
jsem se přání pokračovat po cyklo 3006. Budiž, tak holt pojedeme po 3006, času máme dost...
- že cyklo 3006 vede do Liberce zcela nesmyslným okruhem přes hřeben bylo naštěstí zjištěno asi po 3 km stoupání do kopce.
Takže konečně se uznalo, že se přestane blbnout, co jsme si nastoupali, to jsme si sjeli, a to jen proto, abychom si mohli
vystoupat jiný (ale podstatně kratší) dokopeček a naplánovaným průjezdem Libereckým předměstím jsme se konečně dostali do Liberce.
- v Liberci nás cyklotrasa jednak překvapila nepříjemně dvojím značením - byla pod č. 20 a 14B, které se různě střídalo,
což bylo poněkud matoucí. A pak překvapila pozitivně průjezdem pod tribunami fotbalového stadionu. Tak přes stadion ještě nikdo
z nás nejel. Cedule "2 hodiny před začátkem utkání je stezka uzavřena" musí ale cyklistu nefotbalitu v době zápasu vysloveně potěšit...
- cyklostezka nás "vyplivla" na křižovatku u nájezdu na dálnici. Podle značení za křižovatkou bylo jasné,
že se přes 4proudou křižovatku musíme dostat napříč. Nikde přechod pro chodce/cyklisty, semafory jen pro auta.
Zkrátka "cyklisto poraď si". A tak jsme si poradili...
- cedule za křižovatkou hlásala, že vlakové nádraží je 200 metrů. Bylo, ale autobusové a kam dál, to jsme netušili. Po jeho objezdu
jsme sice zahlédli koridor s kolejemi, ale nádraží nikde. Moc lichotivých slov na adresu Liberce v tu chvíli nepadlo.
Ovšem stačilo jen vyjít z pozarohu a uffff, u kolejí bylo i to nádraží.
- měli jsme asi 1,5 hodiny času, takže byl dostatečný prostor na obídek v nádražce. Jídlo bylo naprosto skvělé. Tak skvělou křenovku
se snad ještě nejedla. Pak jsme ještě přidali kávičku a zákusek z pekárny a kavárny v nádražní hale.
- v průběhu čekání na vlak jsme zjistili, že na nástupiště se musíme trazitovat podchodem do vedlejší budovy. Idiotské nádraží,
jen co je pravda. Výtah sice byl, ale malý - tady nikdo nepočítá s tím, že by chtěli cestovat i cyklisté. Ale času bylo dost,
takže jsme se stihli nejen v klidu přesunout na nástupiště, ale i naložit a ve 14:57 jsme odjížděli osobákem směrem k Děčínu.
- v Křižanech se s námi rozloučil Honza - ještě si putování o dva dny prodloužil. Jo, důchod má svá pozitiva...
- v Děčíně jsme na přestup měly nakonec jen 10 minut. Ještě před výstupem jsme si rozdělily úkoly, takže výsadek z vlaku,
přesun na vedlejší nástupiště i naložení proběhlo bez komplikací. Jen ostatní cestující na perónu se divili,
proč proboha taháme kola a bagáž po schodech a nepoužijeme výtah.Jenže kdo má tušit, že zrovna tady se do výtahu kolo vejde
a navíc před ním čekala maminka s kočárkem. Takovou časovou prodlevu jsme si nemohly dovolit. My se zkrátka po zkušenostech
spolehly samy na sebe a v 17:26 jsme naložené a usazené odjížděly rychlíkem na Prahu.
|
| 45 km (+ 4,5 km od metra domů) + nastoupáno 669 metrů
|
««« FOTKY
««« sobota 14. 7. 2018
««« neděle 15. 7. 2018
««« pondělí 16. 7. 2018
««« úterý 17. 7. 2018
|
na hlavní stránku