Původní plány byly sice trošku jiné, ale
i výsledná trasa byla
velmi příjemná a myslím, že nikomu nakonec nevadilo, že jsme Koloděje vynechali
 .
- cyklo A257 z Čerňáku do Svépravic - velmi příjemná
a dobře sjízdná stezka, navíc c uvedeném směru furt a pořád dolů
s kopce
.
První část (po silnici od LukOil dolů) musí
být sice ve všední den za provozu trošku hard core, ale
o víkendu pohoda. Navíc jak se z ní sjede,
je to naprostá paráda. Jede se klidovými zónami mimo zástavbu,
pak kolem Xaverovského a Svépravického rybníka až do Svépravic - přiznám
se, že doposud jsem neměla vůbec potuchy, že se nějaká část Prahy
takhle jmenuje.
- Xaverovský háj
po cyklo A258 - ve Svépravicích jsme
podjeli dálnici D11, přejeli místní komunikaci a pak už byl
Xaverovský háj na dohled. Tady jsem také nikdy
nebyla a musím říct, že to byla velmi příjemná cesta.
Xaverovský háj je klasický městský lesopark, takže cesty jsou
udržované, ale bikeři by si tu určitě nějakou pěšinku také našli.
- neplánované intermezzo I. - to si tak člověk jede,
kochá se rozkvetlými stromy, dýchá z plný plic, poslouchá
švitoření ptáčků a najednou
řacha... No jo, no, Evu nám sundal protijedoucí
biker. Potkali se v místě, kde u cesty ležel stopro jeden jediný
balvan v celém lese. Biker si to docela švihal v protisměru a u šutru
mírně vybočil ke středu cesty. Moc dobře si to ale nevyměřil a brknul
Evě do řidítek. Jo, rána to byla slušná, jen co je pravda...
Eva to vzala na hlavu, ale v pohodě. Biker to vzal na pravou
kyčli a moc v pohodě nebyl. Uvidíme, jestli se někdy dozvíme,
zda byla kyčel a pánev jen naražená nebo se mu v těle stalo něco víc.
Rozhodně se ale odmítal na nohu postavit a jakoukoli jízdu na kole
odmítal rovněž.
Nakonec jsme ho přesvědčili, aby si sedl na rám svého kola a
Filip na něm kňourajícího bikera odvezl asi
1,5 km k silnici, kam si pro něj
přijela manželka s autem...
- sjezd do Běchovic - nebylo to nic příjemného
a trošku nám to nabouralo i časový
harmonogram, takže trasa byla přehodnocena a k radosti mnohých
bylo rozhodnuto o nejkratší cestě do hospody. Podél dálnice jsme sjeli
do Vnice - jo, i tohle je prý část Prahy. Tady jsme se napojili na
cyklo A259 a po ní jsme sjeli doBěchovic. I tuhle stezku hodnotím
jako velmi, a to velmi příjemnou a použitelnou.
- ČTZ do Klánovic - mám pocit, že tahle
cesta je snad tak známá, až se mi chce říct, že
"kdo nezná červenou do Klánovic, ten
jako by nebyl"
.
Osobně jsem s radostí konstatovala, že se tahle stezka podél kolejí za těch
7 let, co jsem tu nejela, výrazně nezměnila. Jen ty kořeny jsou nějak
oježděnější a už to tolik nedrncá
.
- Hospoda U lesa
- doposud jsem o téhle hospůdce jen slyšela a je fakt, že
jen samou chválu. A oprávněně. Je to klidné a příjemné místo, žádný
hluk z nádraží nebo od silnice. Pivo sice měli jen Konráda, ale za to
ve variantách 11°, 12°, 13° a 14°, normální a kvasnicové a ještě navíc
před Velikonocemi i zelené
.
K jídlu pak byly polévky, hotovky, nějaké ty nakládané buřty a hermelín a
"friťáková" jídla typu smažené něco + hranolky. Ne, nijak to nekritizuji.
Najedli jsme se všichni a nebyl nikdo, kdo by si na jídlo
stěžoval.
- neplánované intermezzo II. - v Běchovicích jsem detekovala
prázdnou přední pneumatičku, ale jen jsem do ní foukla pěnu a dojela jsem
až do hospody. Tady už ale bylo jasné, že ačkoli tu činnost ze srdce nenávidím,
je nutno dušičku vyměnit.
Tak je pravda, že už to byla třetí pěna, kterou jsme do ní foukla, takže
nárok by tu byl... A jen jsem duši vyndala, ukázalo se, že v pneumatičce
jsou zaseklé dva ostré cosi, co tu neplechu opakovaně způsobovaly. Snad teď
zase budu mít pár měsíců klid...
Jen Renata měla z mé opravy velkou radost, protože si
chtěla vyzkoušet, jaké to je nafouknout duši pumpičkou - tak tuhle zkušenost
jsem jí opravdu mileráda přenechala
.
A pak pro ní vyzbyla/nevyzbyla/vyzbyla jedna čepička, která jí na kole chyběla.
- podjezd kolejí u Klánovického nádraží - pěkně hnusná záležitost,
hnusnější je snad už jen podjezd u Kyjského nádraží. Bohužel ale tenhle podjezd
dělí Klánovičák na dvě
části a my jako na potvoru jezdili zrovna v té druhé. Takže jsme si podjezd
v průběhu dne dali 3x...
- Klánovický les
"po prvé" - necestou/cestou jsme to vzali
napříč Klánovickým lesem až za Újezd nad Lesy, kde jsme přejeli přes
hlavní "Úvalskou" silnici. Klánovický les je naprostá pohoda. Hlavní cesty jsou
rovné jak podle pravítka a vedou napříč celým lesem od jihovýchodu k severozápadu
nebo od jihozápadu k severovýchodu. Anebo i naopak
.
Navíc ačkoli je Klánovičák poměrně rozlehlý,
zabloudit se tady rozhodně nedá.
- Škvorecká obora
- podle mapy.cz jsem si připravila průjezd napříč oborou po naučné stezce,
ale tahle cesta je komplet zarostlá. Co je s naučnou stezkou, to netuším. Jediný možný
průjezd je tak kolem jihozápadního okraje obory. Ale cesta je to moc pěkná, né že ne.
- do Úval - do těch jsme dojeli po silnici, protože cesta z obory
nás vyplivla na rozcestí u Dobročovic. Na druhou stranu jsme ale nad Úvaly
už mohli na protějším kopci
zahlédnout rozhlednu, ke které jsme mířili.
- rozhledna Na Vinici u Úval
- na rozhlednu nebyl nikde žádný ukazatel, ale
tipli jsme si, že musíme k rybníku a od něj pak nahoru. Rybník jsme našli,
cestu rovněž a nahoře na kopci pak i rozhlednu
.
Rozhledna je oficielně uzavřená, resp. doposud nebyla otevřená, ale vzhledem
k tomu, že jedinou překážku tvořila branka z pletiva, rozhleden
chtiví návštěvníci si poradili... Moje závratě nahoru nechtěly, ale
rozhled prý byl se shora opravdu nádherný.
- Klánovický les
"po druhé" - sice jsem chtěla jet zpátky do Klánovic
jinou cestou, ale v kritickou chvíli se ujal vedení Honzík, tak jsme holt
jeli kudy jsme jeli. Ale v Klánovičáku jsou všechny cesty krásné, takže ono
je nakonec vlastně jedno, kterou cestou jsme jeli zpět.
- U Daschů - pitný režim
se zkrátka dodržovat musí, jinak to nejde. Ale tvarohový koláč s
jahodovou máčkou byl také dobrý.
- Novodvorský křížek
- zajeli jsme k němu cestou ku Praze. Je to sice nenápadný
křížek v lese, ale historie místa je zajímavá. Dneska už si ztěží dovedeme představit,
že tam stávala tvrz a vesnice Nové Dvory.
- cyklo 8100 - tahle stezka kolem Prahy už je dneska klasika
a jede se po ní parádně. Až doma jsem ale zjistila, že jsme zcela zbytečně odbočili
za tvrzí Hummer vlevo do Počernic. Pokud bychom zůstali ještě chvíli na 8100, byl
by průjezd přes Počernice snažší. Ale kdyby nebylo kdyby, že...
Příště už holt budeme chytřejší.
- přes Hóčo Póčo - tahle část Prahy je snad začarovaná.
Bloudím tady vždycky a ještě nikdy se mi nepodařilo jet stejnou cestou.
Tentokrát mě zachránil kompas, protože kudy jsme jeli, to jsem
zjistila až doma.
|
na hlavní stránku