16* narozeniny BBCC...

• Celnice - ČTZ - přechod Dolní Světlá/Waltersdorf - chata Luž - rozcestí pod Luží = cesta furt a pořád do kopce, a to do takového, že jsme místy i tlačili. Kola, samozřejmě . U chaty Luž jsem měla snahu ostatní přesvědčit, že tady necháme kola a vystoupáme k vrcholu nejvyšší hory Lužických hor, ale byla jsem přehlasována. Že prý jsem příliš úzkostlivá. No, jo, ale nebuďte úzkostlivý, když jsme byli v lokalitě bydliště pana Bartoše, který v roce 2000 odjel na mém kole z Dýmníku a dodnes mi ho splácí…
• Luž(793 m n.m.) = na rozcestí pod Luží jsme schovali kola do houští a posledních cca 800 metrů - na délku, ne výškových - jsme vystoupali po svých. Tahat se na vrchol s kolem by přece jenom bylo trošku „na palici“. Na vrcholu docela fučelo a výhledy byly částečně zakryty mraky, ale i tak toho bylo vidět dost.
• na rozcestí s MTZ = byl to sice krátký úsek, ale místy jsme šli raději pěšky, protože to byl úsek dost kamenitý a na mokrém pískovci neměl nikdo z nás chuť se zrakvit.
• MTZ = po té jsme v podstatě jeli zpět, ale po Německé straně hranice. A musím říct, že to byla příjemná cesta.
• přechod Dolní Světlá/Waltersdorf = ano, první okruh se uzavřel a my jsme opět byli na staré celnici. Tentokrát jsme si tu ale dopřáli další panoramata – vyhlídku na Vansdorf.
• cyklo do Jonsdorfu = tak to byl velmi příjemný sjezd po cyklostezce.
• ŽTZ - pekárna/cukrárna - ŽTZ = před Jonsdorfem jsme najeli na ŽTZ a po ní jsme krásně projeli celé městečko. Ale ne v kuse, zastavili jsme se v příjemné cukrárně/pekárně, kde jsme se posilnili. Jak káva, tak zákusky byly skvělé… Z Jonsdorfu nás Jája směrovala dál po žluté s tím, že je to krásná cesta po vrstevnici. Ano, cesta po vrstevnici to opravdu byla, ale Jáje trošku uniklo, že na tu vrstevnici se musíme nejprve vysápnout – bylo sice cca 500 metrů, ale za to napříč přes vrstevnice. Ale vydrápali jsme se tam .
• ČTZ = tak to už byl příjemný sjezd do Oybina a cestou jsme ještě stihli navštívit vyhlídku na Hvozd To je opravdu impozantní kopec, dneska se na něj ale sápat nebudeme.
• Oybin - zřícenina hradu Oybin = návštěvu této památku můžu každému jen doporučit. A je třeba si na prohlídku vyhradit dost času – nám zabrala asi dvě hodinky, protože než jsme prošli všechny okružní cesty a občerstvili se v místní restauraci, tak to nějaký čas zabralo. Ovšem místní speciality stály za to – já jsem teda měla jen obyčejnou pečenou bramboru v alobale s bylinkovým tvarohem, ale Jája si dala zeleninový závin a Brtsch s Irenou domácí sulc, který byl servírován s majonézou a restovanými brambory. Zvláštní kombinace, ale opravdu oba vypadali spokojeně a pochutnali si. Rozhodně také doporučuji návštěvu technické památky Camera obscura. Vůbec jsem netušila, o co jde a asi o to víc jsem byla unešená jednoduchostí systému, který přenáší přes zrcadlo obraz okolí na stůl umístěný uvnitř tmavé místnosti. A co se mi na Oybinu líbilo nejvíc?!? Jednoznačně klášterní kostel, resp. jeho zbytky. Tohle místo má svého ducha – to se nedá popsat, to se musí zažít…
• horský kostel Oybin = cestou z hradu jsme se ještě zastavili v kostelíčku pod hradem. Zvenčí vypadal jako obyčejný kostelík s dřevěnou zvonicí, ale uvnitř se ukrýval dřevěný malovaný interiér v rokokovém stylu. Působil až cirkusovým dojmem (omlouvám se za to přirovnání, ale na mě to tak opravdu působilo) a zcela se vymykal německému strohému stylu.
• ŽTZ - Hain = z Oybina jsme jeli po žluté. Tak jeli… Jeli jsme část, která procházela městečkem. Za ním se ale měnila v kamenitou lesní cestu vedoucí prudce vzhůru do kopce, takže jsme si zase trošku posílili ruce. Alespoň jsme neměli jednotvárný pohyb. Z lesa jsme vylezli na silnici těsně před Hainem, ale dokopec tím nekončil. Kousek se sice po asfaltu jet dalo, ale závěrečných cca 200 metrů do sedla se vzedmulo tak, že nás to zase sundalo ze sedla :o))) Ovšem výhled tady byl – celý Oybin jsme tu měli jak na dlani a za ním Žitavu. A nad námi se tyčil Hvozd – opravdu byla škoda, že už se smrákalo, protože na Hvozd to odtud bylo něco málo přes kilometr. Sápat se tam ale už nemělo smysl – nahoru bychom dorazili za tmy, což by nám trošku kazilo výhledy. Tak holt někdy jindy…
• Krompach - cyklo č. 3055 - cyklo č. 21 - Dolní Světlá - Celnice = tohle už byl v podstatě jen sjezd po silnici. Navíc z Krompach do Světlé byla silnice nově potažená, takže to jelo samo. Bylo to sice asi 6 km, ale zvládli jsme je za cca 20 minutek.

Dnes to rozhodně nebylo o výkonech a já osobně jsem velmi ráda, protože profrčet tuhle lokalitu rychlostí větru a neporozhlédnout se kolem sebe, to by byla opravdu škoda. Jájo moc a moc díky za velmi příjemný sportovně-kulturní výlet .

1. neměl tričko BBCC
2. neměl mikinu BBCC
3. neměl ponožky BBCC
4. a vrcholem všeho bylo, že si ani nepamatoval, kde zůstala vlajka BBCC