v 9:30 na metru Háje.
Sešlo se 14 účastníků, z čehož byli organizátoři
trošku zaskočeni. Ale zvládlo se to
 .
Teda my to zvládli, nezvládl to jakýsi chodec, který dostal hysterák,
že jsme roztažení přes celý chodník. Měl pravdu, né že né, ale
říct se to dalo i jinak…
|
návrh byl: Háje - Křeslice - na přehradu - H. Jirčany - Psáry
- Mordýřka - Zahoř. důl - Oleško s návratem přes Písnici -
Kačerov nebo po doml. dál na Vranné n. Vlt. - Modřany - na Palac. most
A realita?!? Na hráz Hostivařské přehrady - po ČTZ
do Libeře - po MTZ podél Zahořanského potoka a
po ČTZ přes Oleško do Vraného a podél Vltavy
do Prahy.
Zkrátka, co bylo plánováno, to bylo dodrženo
.
|
- cesta na Hostivařskou přehradu pro mne byla absolutní novinkou.
Já to vždycky nezáživně vzala po hlavní a sjela k přehradě,
a teď jsem díky Pavlovi zjistila, že je zbytečné jet necelý kilák,
když se můžou najet 3 přes sídliště a Hostivařský park
.
Ne, bez legrace, za ten park jsem ráda, tam jsem ještě nikdy nebyla.
- dál to bylo furt a pořád po ČTZ až do Psár,
takže někde asfalt, někde lesní cesta, sem tam šutr, sem tam kořen,
a našla se i nějaká ta louže či brod – zkrátka nuda to
rozhodně nebyla a co jsme nezvládli v sedle kola, to jsme holt protlačili.
- a kamenitá cesta brzy zavařila Zdeňkovi – cvaknul duši při přejezdu
jakéhosi šutráku. Proběhla rychlá výměna a pokračovali jsme dál.
- mezi Petrovicema a Křeslicema u brodu Dobrá Voda přišel další defekt
– Erika měla prázdnou duši. Ale foukli jsme tam pěnu a bylo.
- v Křeslicích ji ale opravené kolo bouchlo – doslova a do písmene…
Jak jsme zjistili, prasknul svár na duši a pěna to holt neudržela…
Duše se vyměnila a zase se jelo dál.
- bohužel jsme ale defekty nabrali trošku zpoždění, takže
nás pak Pavel s lidu do Psár trošku hnali. Ach jo, na kochání
holt tentokrát nebyl čas
.
- v Psárech byla konečně povolena hospoda – ta plánovaná na
hlavní ale měla zavřeno kvůli jakési akci. Naštěstí tu
ale Jardig věděl ještě o estancii na hřišti. Takže bylo
pivo, limča, párek a nakládaný hermelín. Trošku omezený
výběr, ale aspoň něco.
- z Psár jsme jeli po MTZ, která sice
začíná nevinně a nudně, ale hned za Psáry začíná legrace.
Musí se přelézt svodidla a pak pěkně přes kořeny prudce dolů k potoku,
aby se zase přes kořeny mohlo vylézt prudce vzhůru.
- jo, a aby fakt nebyla nuda, tak Erika zahlásila po třetí
prázdnou duši. Bylo to divné, protože v plášti se nic nenašlo
a nenašla se v podstatě ani dírka v duši, nicméně se
vyměnila a zase se kus popojelo.
- v Libeři za hospodou jsme sjeli k Zahořanskému potoku
a v zápětí Erika píchla po čtvrtý. Jo, tak tohle se hned
tak nepoštěstí. Ale byl tu potok, takže se konečně našly
dírky v duších, zalepilo se, opravilo se a pro dnešek už
to bylo fakt naposledy
.
- v Zahořanech proběhlo rychlé občerstvení a pak hurá
na hlavní část brodů. Hned v tom první hodil Pavel
tygra přes řídítka, ale odmítnul počkat až bude zvěčněn,
takže fotka z tohoto jediného pádu "nosem plavmo do peřejí" není.
- osobně mě zajímal stav kolem Zahořanského potoka po povodních,
a že tady prošla velká voda znát bylo. Vymleté bylo msíty
jak koryto, tak i cesta. Ale průjezdnost byla dobrá.
- u Maškova mlýna před Davlí jsme údolí potoka opustili
a začali jsme se po ČTZ drápat směrem
vzhůru na Oleško. Jo, tenhle krpál, ten dá zabrat, ale
z Davle neznám žádnou pohodlnou cestu zpět ku Praze.
Tedy pokud pomíjím vlak…
- na vršku jsem se pak s Wewerkou oddělila – ostatní pokračovali
po ČTZ do Vraného a dál podél Vltavy
ku Praze. My jsme se rozhodly ještě zajet do pekárny v Ohrobci.
- přes les do Březové jsme dojely v pohodě. Tam ale na návsi
Wewe mávla kamsi vpravo s tím, že tuhle cestu zná… No,
myslela jsem si svoje a taky na moje „slova“ došlo. Hned za
zatáčkou začala Wewe mumlat cosi, že to asi ono nebude a brzy bylo
jasné, že bychom právě měly být tááámhle na té silnici… No nic,
projely jsme statkem, pak ohradou s koňmi a pak jsme přelezly
ohradu a konečně jsme byly tam, co jsme chtěly být
.
- pekárna v Ohrobci nezklamala – byla sekaná, limča, kafe i koláče
.
- pak jsme se motaly cestou necestou přes Břežany a Točnou – chvíli
po silnici, chvíli přes pole, chvíli přes les až jsme se domotaly
do Modřanské rokle k nádrži, odkud už jsme každá jela po svých.
- já jsem se ještě v Modřanech zastavila v cukrárně na domácí
jablečnou limonádu a kávu. No tak dobře, doplnila jsem i
cukry, protože tady fakt dělají výborné dorty
.
- Modřanská podél Vltavy už byla v podvečer docela v pohodě průjezdná,
horor to byl u Žlutých lázní, kde akorát končil jakýsi běh.
Lidí fůra, ale naštěstí byla pro auta uzavřená silnice, takže
se po ní dalo v pohodě projet.
- no a protože už jsem měla nožičky unavené, tak jsem to na
kopec vzala lanovkou a krátce po půl osmé večerní jsem byla doma.
|
| já jsem měla na tachometru 78 km.
|
| super – teplota se šplhala ke 25° C, takže ani
horko, ani zima a občas se ukázalo i sluníčko.
|
na hlavní stránku