Část I. = exkurze po Praze 6
Ronda s Lelkem přijeli na dvanáctou a během půlhodinky jsme
vyjeli...
|
záznam GPS
- Střešovice - Cyklosemafor - ano, ten cyklosemafor,
o kterém se vedla diskuze na NaKole.cz.
- Břevnov jsme projeli podél Patočkovi -
částečně po cyklostezce, částečně po chodníku a částečně pěšinou skrz křoví.
To aby to nebyla taková asfaltová nuda
 .
- Hvězda, kde jsme se protáhli východní branou tam, kousek kolem zdi a jižní branou ven.
- Bílá Hora a dobytí nejvyšší kóty dnešního dne 381 m n.m.
= u mohyly.
- Hvězda (po druhé), kterou jsme teď ale projeli důkladněji,
tj. dolů k rybníčku,
nahoru kolem Světličky, pak napříč kolem studničního
domku, zastávka na hřišti, pak k Letohrádku,
odkud jsme si
na kilometrové hlavní trati poměřili, s jakou odchylkou nám
měří tachometry (nejhůře na tom byl ronda) a pak už toho bylo dost,
a tak jsme severní branou Hvězdu opustili.
- Jedna Kofola, kafe a zmrzlina
v restauraci U Holečků.
- Přes Petřiny - sjezd k Libočáku – kolem Džbánu - nahoru k Aritmě
- dodneška si, bůhvíproč pamatuji reklamní panel z
Vokovic A+R-I=TxM=A, ale kde jsou ty časy, kdy Aritma byla
výpočetním střediskem...
- Okrajem Šárky k Vokovické vyhlídce,
kde jsem klukům ukázala, kde všude už jsme dneska byli
.
- Sjezd do Divoké Šárky, což byl nejprve
crossík po šutrech a pak asfaltová cesta podél
Šáreckého potoka.
- Kolem Veselíka, kde jsme zavrhli další
občerstvení.
- Přes louku podél lesa, což byla trošku sviňárna,
ale kde jinde vzít nějaký ten terén
.
- Purkrabský háj a piknikové místo "u indiána", což
pro nás na chvíli byl orientační bod, protože jsme se
trošku pomotali po okolních cestičkách a zase jsme se vrátili zpět
k "indiánovi".
- Cyklo na Kopaninu, která částečně vede přes pole
- tady ronda s Lelkem nevěřili, že tou brázdou fakt vede ofiko cyklotrasa
a už vůbec jim nebylo jasné, jak se ten směr udrží. A že se fakt udrží
po celý rok, o tom nebylo pochyb
.
- Po ŽTZ na sv. Juliána, takže
teď už kluci také vědí, co je tohle rozcestí zač
.
- Po ČTZ do Horoměřice, kde jsme
v Pohostinství Sokolovna dali zase jednu kofolu.
- Po ZTZ a ČTZ do Nebušice
a na Nebušickou vyhlídku, kde jsme ještě jednou
měli možnost vidět, kde všude jsme jezdili.
- pro změnu kolem "indiána" (dnes po třetí)
- Evropská - kolem Libočáku - Veleslavín - Střešovice.
Návrat na základnu jsme stihli krátce před šestou,
takže proběhla jen rychlá očista a šlo se na večeři do
zahradnictví.
Ano, kluci tomu také nevěřili a už vůbec nevěřili, že v tuhle dobu
bude nějaký výběr a nebudou se vyškrabávat hrnce. U nás se zkrátka
chodí do zahradnictví, a to do opravdového zahradnictví
a vaří tu skvěle. A plný výběr je poctivě až do zavíračky, tj. do sedmé večerní.
Pěkně jsme se napucli, jen co je pravda.
|
| sice jsme se motali jen tak "okolo komína", ale
dalo nám to krásných 47 km a více jak 550 výškových metrů
.
|
|
Při pozdní kávičce na základně z kluků pomalu
začínaly lézt obavy, jak cestu na Říp přežijí, jestli cestou
Medúza s pro_pou neuženou a ztratí a oni pak budou nadosmrti bloudit
po okolí. Ani to nedalo moc práce a rozhodla jsem se jet s nimi
– balení proběhlo bleskem. Ronda s Lelkem jen zírali, co jsem
během chvíle nastrkala do brašny. Ale byly to samé potřebné věci
- velký šátek na přikrytí (místo spacáku)
- alumatku
- termosku s kávou
- dvě piškotové rolády – tentokrát se holt nebude grilovat,
ale snídaně při svítání určitě bodne
- a nezapomněla jsem ani na "blondýnu", kterou jsem
loni zapomněla v autě pod Řípou a celý rok jsem ji
opatrovala doma
No a kolem půl deváté večerní jsme vyrazili...
|
| Střešovice - Petynka - Malovanka - Keplerova -
Strahovská zahrada - Lobkovická zahrada -
- Helichova - Maltézské náměstí - zeď nářků - Werichův dům
- Kampa - nejužší ulička
v Praze -
fontána
u Hergetovy cihelny - Mánesův most - nám. Jana Palacha
- cyklo po náplavce - Hlávkův most - cyklo podél Vltavy
- Libeňský ostrov - přes vrata Rokytky - podél Rokytky
- soutok Rokytky a Vltavy - kolem Trojského kanálu,
kde byla po povodních ofiko cesta ještě zavřená, ale na to jsme tak nějak kašlali
– Trojská lávka pro pěší, kde stáli policisté
a děsně se divili, kde jsme se tam od Vltavy vzali. Raději
jsme se moc do řečí nepouštěli, a protože lávka byla obšancovaná,
přesunuli jsme sraz s pro_pou a Medúzou ke vchodu do ZOO.
|
| cca 16 km.
|
|
|
|
záznam z GPS
byla to zkrátka klasika po ČTZ = podél Vltavy
až do Nelahozevse – Nová Ves – přes kopec – Černoušek – Ctiněvec – zkratkou přes louku
– Říp
|
- Medúza přijel, jako obvykle, s půlhodinový zpožděním neboť si
kdesi v centru dodával odvahy... Pivem
.
A samozřejmě měl sebou v batohu ještě pohotovostní
lahvinku švestiček či hruštiček či čeho, ale podle
vůně mohu soudit, že to teda rozhodně nebylo žádné šizené pití
.
Měl snahu sápat se i po blondýně, ale tentokrát narazil.
Tu jsem hodlala vydat až na Řípě...
- Cesta podél Vltavy byla po povodních již docela sjízdná.
Akorát nebyl uklizený bordel a místy byl nános písku.
- Z Klecánek jsme to vzali natvrdo zákazem kolem lomu, protože
jsem odmítla kodrcat se po tmě po cyklo přes louku. Pravda, u
lomu sice byly závory, ale daly se objet. Mladší strážný si s
námi příliš hlavu nelámal, za to starší vrátný cosi halekal,
že se máme okamžitě otočit a jet zpět. No, raději jsem přišlápla
do pedálů, protože bylo evidentní, že tady by diskuze byla asi trošku konfliktní
.
- V Řeži jsme se stále drželi podél vody, což ale nebyla
nejlepší volba, protože tady byla cesta zanešená tak, že se skoro
nedalo jet. Bylo to jak jízda po pláži. Já osobně jsem to velmi
brzy vzdala a šla jsem pěšky. A při první příležitosti jsem
vjela do Řeže a k lávce pod reaktorem jsem dojela po asfaltu.
A tady jsem zjistila, že jsme se trošku poztráceli:
- ještě v Řeži mě dojel pro_pa, ale od lávky hned pokračoval dál na Libčice,
- pak přijel Medúza a když se dlouho nic nedělo, začali jsme hledat rondu s Lelkem,
- ronda se poměrně brzo našel, ale bylo na něm vidět, že z písku zrovna radost neměl,
- a našel se i Lelek, ale v jeho případě se ukázalo, že čekat
„za mostem" nemusí být až tak jednoznačné určení místa. Zatímco my jsme
čekali „za mostem" jako za nadjezdem na most, on si myslel, že čekáme
„za mostem" jako na druhé straně vody… No, nebudu to
rozmazávat – jen co mi to došlo, Medúza pro něj dojel a jelo se dál…
- Čekal nás (nejhorší) úsek z Řeže do Libčic, ale nakonec to docela
šlo. Celý úsek byl celkem sjízdný, resp. sjízdný byl pro pro_pu s Medúzou.
Já s rondou a Lelkem jsme šli cca 2/3 pěšky. Lelek by sice místy i jel,
ale ronda byl neoblomný – jde se pěšky a žádné hazardování
.
Jo a po povodních přibyl jeden menší probad zdi, jinak nic.
- ronda s Lelkem měli celou cestu obavu, že na nás pro_pa s Medúzou
budou v Libčicích dlouho čekat, ale chlapci se vůbec nenudili.
Pro_pa někde rozříznul plášť (asi o šutr), tak
opravovali, až se z nich kouřilo. Výztuha se nakonec našla v blízkém
kontejneru na plasty, takže se úspěšně opravilo a jelo se dál.
Jen nám to trošku zahýbalo s časovou rezervu, ale zatím
to byla ještě pohoda.
- Asi po 2 km se ukázalo, že „někde soudruzi udělali chybu“.
Zkrátka nebyl zvolen vhodný materiál na výztuhu pláště, protože nejen
špatně držel ve vymezeném prostoru, ale navíc proříznul i
pneumatičku. Tentokrát musel vypomoct svoji náhradní
pneumatičku už ronda, protože pro_povi nějak začaly docházet náhradní díly
.
No a my jsme nabrali další zdržení, ikdyž musím říct, že už se opravovalo
podstatně kratší dobu než v Libčicích.
- Kralupy nad Vltavou – krátce jsme se jen zastavili u mostu a
frčeli jsme dál.
- ČTZ do Nelhozevse byla po povodních
také docela slušně sjízdná. Jen v jednom místě byl vyvrácený strom,
jinak se dalo celkem v pohodě jet.
- Nelahozeves – rosničky zase kecaly. Ačkoli pršet nemělo, tady začala
padat voda. A dokonce v takové hustotě, že jsme vytáhli bundy.
- Nová Ves – jen jsme se schovali pod střechu benzínky, pršet přestalo.
Zajímavé. Najednou nikde ani kapka. Díky opravám pro_povy pneumatičky
jsme byli mírně ve skluzu, tak jsme moc neotáleli a hurá do terénu…
- Přes kopec – tak ten mi teda dal. Moje tělesná schránka začala hlásit
poměrně značné opotřebení, ale na ten příšerný dokopec
jsem nakonec přece jenom vysápala. Tak a dál už na terén kašlu
a jedu po silnici. Na nějaké „šišky“ už fakt nemám... A jak se vysápnu
na Řípu, to teda vážně netuším...
- A jak jsem řekla, tak jsem i udělala - nad Černouškem jsem
se dalším "šiškám" vzbouřila s tím, že zůstávám už jen na silnici.
Pro_pa (pod záminkou vadné pneumatiky) se nakonec obětoval a jel se mnou po silnici, ale hned na první
křižovatce nás zkufroval
.
Ale s blížícím se svítáním mu rychle svitlo a vrátil nás na
správnou cestu.
- Ctiněves – s bikerskou částí jsme sem dojeli současně a
pro změnu jsme opět opravovali pro_povu duši. Trošku v nás
ale rostla nervozita, protože na východě svítalo čím dál rychleji.
Naštěstí už ale kluci měli opravu zmáknutou – než se sundalo
kolo a pneumatika, oběhnul Medúza okolní popelnice a přinesl
ten nejvhodnější materiál na opravu. Momentálně byl zvolen obal od Jupíku
.
Během čtvrthodinky bylo kolo zase provozuschopné a frčeli jsme dál - bikeři
zase po ČTZ, já s pro_pou po silnici.
- Poslední úsek cesty byl pro mě utrpením. Vlády nad mými ostatky se
ujala únava, takže jsem šlapal téměř na kašpárka a měla jsem možnost
vychutnat si opravdu každý centimetr cesty. Na kole jsem to dotáhla
jen k parkovišti, dál jsem to už vzala po svých a ikdyž jsem tomu
chvílemi nevěřila, dotlačila jsem nakonec sebe i kolo na vyhlídku
ještě před svítáním. Sice to bylo doslova pár minutek, ale stihla jsem to
.
- Slunce vyšlo přesně ve 4:40.
- K rotundě jsem se ale tentokrát už nevydrápala. "Chcípla" jsem na vyhlídce
a nyní jsem velmi ocenila, že jsem přivezla ranní kávu a roládu.
Snídaně fakt bodla. A Medúza mi okamžitě odebral blondýnu, abych
s ní zase nááááhodou neodfrčela do Práglu
.
|
| cca 53 km.
|
|
|
Kluci si na Řípě trošku odpočinuli a pak to vzali zpět
přes Okoř.
Já jsem byla vůči své tělesné schránce trošku laskavější.
Z Řípu jsem odjela do Dobříně na vlak - v pohodě jsem stíhala
druhý ranní v 5:52. Ve vlaku jsem ale nekompromisně usínala.
Poprvé jsem byla vděčná, že se hlásí stanice, jinak by mě asi
budili až na konečné
.
No a z Bubenče už to byly jen poslední 3 nebo 4 kiláčky - pro
změnu opět do kopce. Ale nakonec jsem se i na ten náš kopec
vysápala a kolem půl osmé jsem zalehla do své postýlky
.
|
| cca 10 km.
|
|
na hlavní stránku