Posázavskej masakr...

Na Hlaváku jsme se sešli s Jardigem a Aničkou, v Mirošovicích na nás pak čekal Jirka.

Z Mirošovic jsme vyjeli po cyklo 0025/MTZ, což byla naprosto pohodová cesta. Zatímco se silnice do Lomnice houpe nahoru a dolů, po cyklo jsme všechny ty houpáky krásně objeli. Za tuhle cestu má Jardig 1* .

V Dolní Lomnici měl Jardig snahu nás zabloudit, ale rychle jsem mu to překazila. A tak jsme místo do Kunic jeli správně dál po MTZ až na rozcestí v Tejčku.

Po ZTZ jsme sjeli do Brtnice a odtud zase po MTZ až ke Struhařovskému rybníku. Za tuhle část cesty má Jardig další PLUS (samozřejmě malé a bezvýznamné , aby nám nezpychnul), protože to také byla velmi příjemná cesta, nevíc lesem. Užili jsme si tu sice bahno, louže i kořeny, ale jelo se tu velmi příjemně.
U Struhařovského rybníka jsme udělali jednu společnou fotku, teda až když se Jardigovi podařilo najít samospoušť , a zase jsme frčeli dál...

Od rybníka jsme projeli přes Novou Hospodu do Kamenice, kde nám bylo povoleno občerstvení (ale pouze káva, čaj a pivo, že prý oběd bude v Týnci - jo, náčelník byl na nás pes ) v estancii U Partyzána. A přidala se k nám tady Světlana.

Teď nás čekal sjezd k Sázavě. Teda hned ještě ne, protože nejdřív jsme se museli přehoupnout přes horizont nad lomem a pak už jsme frčeli dolů k Sázavě údolím Kamenice a podél Sázavy až do Týnce.

V Týnci se s námi rozloučila Anička, která musela zpátky do Prahy, ale přidala se Dita. Jo, aspoň nebyla nuda . A konečně nám tu náčelník povolil obídek. Móooc dobře jsme se najedli.
S plnými bříšky jsme to pak vzali zpátky ke Zbořenému Kostelci, kde jsem poněkud zapomněla, že Anička už frčí ku Praze a... No, nebudu to rozmazávat .
A pak jsme se jednohlasně vzbouřili proti Jardigově návrhu vysápat se ke zřícenině Zbořeného Kostelce. Chvilku sice brlblal něco o lenoších, ale když viděl, že nás ke zřícenině opravdu nedostane, vyjeli jsme po ČTZ podél Sázavy.

Červená podél Sázavy je pohodová klasika. Nicméně Jardig nám cestu zpestřil svým oblíbeným kouskem "přetržený řetěz". Teda je fakt, že už je to trošku otřepaný ftip, ale opět pobavil . Jen byla škoda, že nás okamžitě odeslal do... do hospody v Nespekách, aby zabránil naší pomoci při opravě. A my přitom umíme tááák krásně radit a pomáhat .

V estancii v Nespekách jsme dali jen rychlou kávičku a Jardig byl tu. Svojí nepřítomností si ale zapřičinil další drobné úpravy v trase - rozhodli jsme se, že pojedeme nejkratší cestou do Čerčan do cukrárny. A jak jsme se rozhodli, tak jsme také udělali...

Nespeky - Městečko - Poříčí - ZTZ - Čerčany a tady nás stihnul trest za naší neposlušnost, protože cukrárna byla zavřená...
Zachránila to ale pizzoška u nádraží, kde měli Marlenku a já si dala sladkou pizzu (se smetanou, marmeládou a broskví a byla fakt dobrá).

No a to je všechno. Světlana s Jirkou odjeli do svých domovů po svých, a já s Ditou a Jardigem jsme do Prahy odfrčeli vlakem.