« na kalendář

sobota 17. listopadu 2012

Na Šibeniční vrch...

Na návrh Dity jsme se tentokrát vydali na Šibeniční vrch u Mnichovic, kde mají fakt dobrý nakládaný hermelín a další dobrůtky. Ano, kus žvance je tou nejsprávnější motivací, proč vyjet na výlet chichichi.

Dokumentace:

* pozvánka na společných aktivitách
* moje fotky z mobilu
* fotky od Jardiga
* fotky od Kolbaby, který jako jediný stihnul vyfotit nakládaný hermelín ještě před "sežráním" chichichi
* fotky na společných aktivitách
Sraz I.:
 na Hlaváku - jela jsem já a Kolbaba, který ale stíhal vlak na poslední chvíli, protože před barákem hned píchnul a ještě mu ruply kalhoty chichichi, a v Dolních Měcholupech přistoupila Dita s Honzou.
Sraz II:
 v 9:46 v Říčanech na nádraží, kam se přiautil Jardig.
Trasa:
 z nádraží jsme vyjeli po cyklo 0021, ta se nám ale okamžitě po 100 m ztratila... Průjezd Říčana je zkrátka vždycky spojen s dobrodružstvím. V mapě to vypadá tak jednoduše, ale v reálu je tam u nádraží nějaký bludný kořen, který mi vždycky cestu tímhle městem zpestří. Honza ale naštěstí věděl kudy na náměstí, kde už jsem věděla "kudy tudy vede cesta" chichichi,
- po ČTZ aneb cesta Jak šel Mikeš do světa, protože rozbil babičce krajáč mléka, kde Honza hned po dvou kilometrech píchnul. Před hospodou to sice nebylo, ale za to to bylo před domečkem kouzelného dědečka, který mu půjčil velkou pumpu k nafouknutí. Duše, samozřejmě chichichi. Kafe a buchtu už ale neměl, tak jsme holt jeli dál chichichi,
- Světice, kde jsme potkali jedno ze zastavení Cesty kocoura Mikeše "Starostovic Lízinka" = "...Kocourek byl spokojený a vydal se dál. Jen dostal ukrutnou žízeň, a tak se ve Světicích pokusil sehnat nějakou vodu. Potkal starostovic Mícinku. „Nechtěl byste ochutnat naši smetanu?" zeptala se. Tak lákavou nabídku nemohl Mikeš odmítnout. Kočička ho ale podvedla a zavedla ho do cizího stavení. Právě když začal Mikeš mlsat, zaslechl zuřivý hlas. „Tak konečně tě mám, Mícinko, snad mi teď už starosta uvěří, že k nám chodíš na smetanu. Pojď do pytle!" „Kdepak do pytle, tam už jsem dneska byl," řekl si pro sebe Mikeš a protože to byl kocourek tuze chytrý, místo sebe hodil do pytle vycpanou zaječí kůží, kterou našel ve sklepě. „Ha, to se bude starosta divit, kdo že ti to chodí na smetanu," směje se Mikeš..."
- po silnici do Tehova - po ZTZ přes pole k lesu, kde bylo další zastavení Cesty kocoura Mikeše "Mikeš ukraden" = "...Když došel Mikeš na okraj lesa, před nosem mu něco krásně zavonělo a když šel za tou vůní, viděl něco, co ještě nikdy neviděl. „Jej, to budou jistě slušní lidé, když jsou tak krásně oblečení." „Jen račte dál, u nás není o kousek masa nouze," vyzvali ho cikáni. Ach ano, když už se mu zdálo, že našel přístřeší a vlídné slovo, stalo se něco strašného. Než se nadál, dali mu přes hlavu pytel a šup s ním do vozu. „Babičko, babičko", křičel Mikeš.
„Co to máte ve voze?" ptají se četníci. Mikeš si myslil, že ho hledají pro ten rozbitý krajáč, ale lepší vězení než přijít o život. „Já jsem tady v pytli," zavolal. Mikeš musel četníkům všechno vysvětlit, ale ti ho nezavřeli, ba ne, dali mu 20 krejcarů a ještě kousek salámu..."
- po ZTZ lesem, což byla krátká technická vložka přes kořeny a bahnem
- rozcestí V Jedlici, odkud jsme sjeli po příjemné asfaltce přes Říčanské polesí = cyklo 0031 na rozcestí Vojkov-háj,
- po MTZ, což byla nejdřív crossovka bahnem a pak příjemná lesní cesta až do Mukařova,
- Mukařovská hospoda U kostela, kde Honza naprosto vzorově zjistil, že má opět prázdné kolo. Takže zatímco on venku přezouval, my jsme mu dělali duševní podporu uvnitř u piva, hrnku horkého čaje a talíře hovězí polévky. A že mu to lepení šlo od ruky, na to můžete vzít jed chichichi,
- po MTZ do Louňovic a odtud přes Voděradské bučiny, které byly tiché a klidné a spadané listí nám příjemně šumělo pod kolama. Turistů jsme potkali jen pár a cyklistů zrovna tak, pokud teda pominu peloton cyklistického klubu v tréningu, ale myslím, že ti byli naší přítomností překvapeni mnohem víc chichichi,
- před Černými Voděrady jsme sjeli do údolí Zvánovického potoka a odtud po zpevněné cestě od Lesních lázních do Struhařova - tohle byl úsek, který jsem neznala a musím říct, že to byla parádní cesta. Mnohem lepší než terénní zelená po druhé straně potoka,
- ve Struhařově jsme to vzali kolem Hliněného rybníka a pak nás čekal nejvýživnější výšlap dnešního dne - dokopec nad Struhařov k dalšímu zastavení Cesty kocoura Mikeše "Setkání s husopaskou" = "...Mikeš potkal pasačku husí. „Dobrý den, přeju," povídá, „já jsem Mikeš Ševců z Hrusic támhle za lesem." „Já jsem Mařenka Kudláčková ze Struhařova. Ale jak to, že mluvíš?" „U nás doma mluví i Pašík a kozel Bobeš, Pepík nás to naučil," řekl kocourek hrdě. „A kam jdeš?" zeptala se Mařenka. „Do světa. Nevíš, jestli už tam jsem?" „Jéé, to musíš kolik hodin támhle za les." Mařenka radila Mikešovi, aby se radši vrátil domů, ale on na to, že to by udělala holka, ale ne pořádný chlap. A tak mu pasačka dala alespoň kus buchty na cestu, kocourek se rozloučil a pokračoval ve svém putování..."
- sjezd na silnici nad Myšlínem a další sjezd až ke srubu Šibeniční vrch, kde bylo plánované závěrečné občerstvení. Takže jsme si tu nacpali bříška k prasknutí naprosto výborným nakládaným hermelínem, borščem, který sice chutnal jako boršč, ale barvu měl jak bramboračka, Jarda "vdechnul" kus kance a já s Ditou a s Kolbabou sladkou tečku v podobě lívanců s jahodama a palačinky s banánem. Móooooc dobře se tu sedělo, ale nedalo se nic dělat a museli jsme na vlak. Do Mnichovic to sice byl příjemný skopec dolů, ale výjezd k nádraží s plnými bříšky byl dost hnus... Ovšem přežili jsme to my i naše bříška chichichi.
Délka:
 z Říčan do Mnichovic nám to dalo asi 38 km, takže Ditou stanovený požadavek "do 40 km" byl dodržen chichichi.
Počasí:
 teplota se pohybovala na 5° C a byl velmi příjemný podzimní den.
Díky všem za velmi příjemnou společnost a budu se těšit zase někdy příště chichichi.
logo na hlavní stránku copyright © vrstevnice 2012