Leogang 2012...

• ano, rozumíte trase správně, Birnhorn zůstal nedobyt,
• výstup na vysokohorskou chatu Passauer Hütte byl sice náročný, ale od výtupu na Birnhorn bylo upuštěno hlavně kvůli silnému větru,
• na Passauer Hütte vyvlekla Jitka s Jirkou 3!!! polínka,
• a zejména Jitka si strašně moc pochvalovala místní pohostinnost .

• rozjezd byl dnes více než pomalý - Burísek s Kubísem ve vozíku držel rychlost 3 km za půl hodiny, takže to byla celá věčnost, neý jsme se dohrabali do Saalfeldenu,
• u Mekouše se připojili Kominíci,
• a pod Lichtenbergem se odpojili Burísci - Kubís přece jenom potřeboval častější zastávky, než my ostatní,
• původní záměr dobýt Lichtenberg byl zmařen, protože jde o soukromý pozemek se zákazem vstupu a cesta k poustevně Palfen by zase musela být bez kol a nechte více jak na hodina kola zamčená jen tak u potoka... Takže tyto atrakce jsme škrtli. A přitom jsem o nich na netu našla tak zajímavé informace:
  pod masívem Steienernes Meer lze z dálky zahlédnout hrad Lichtenberg a nad ním na patě mohutné skalní stěny, jako vlaštovčí hnízdo přilepený, kostelík - poustevnu Palfen. Poblíž něho ve skalní jeskyni je socha svatého Jiří, na skále pak kazatelna a kaple, ke konání bohoslužeb. Ke hradu vede lesní stezka a pak dále k poustevně (Einsiedelei). Ta je od rozcestí pod skálou doleva. Po návštěvě poustevníka lze pokračovat cestou doprava a po vystoupání na skalní stěnu pokračovat až k horským statkům, kde je možno zakoupit domácí produkty jako jsou sýr a špek),
• a tak jsme se pod vedením Beďana začali sápat do kopců. A že to teda byly kopce. Beďan nás sice stále ujišťoval, že to "bude už jen kousek a pojedeme s kopce", ale čím víc jsme stoupali, tím méně jsme mu to věřili,
• musím ale říct, že výhledy na okolní hory a zpátky do údolí byly nádherné. Jen to vedro kdyby nebylo tak úmorné...,
• neuvěřitelné, ale nakonec jsme se dočkali a konečně jsme jeli dolůůůůůůůůůů,
• hned jsme ale narazili na pěknou tůňku, kterou jsme využili k osvěžení. A že jsme to v tom horku fakt potřebovali,
• sjezd do Maria Alm byl už pak docela pohodový,
• v Maria Alm jsme dali obídek a na koho jsme to v restauraci nenarazili jako na Burísky . Všichni si jídlo docela pochvalovali, ale moje a Jany pizza Margaita teda nebyla nic moc. Po pravdě bych řekla, že byla dokonce hnusná...
• z Maria Alm jsme to pak vzali ještě kousek k Zell am See, ale to už byla naprosto pohodová cesta po rovince a po asfaltu,
• v Gerlingu jsme přejeli řeku Saalsbach a otočili jsme se zase zpět do Saalfeldenu,
• tady jsme chvilku hledali nějakou cukrárnu, ale kromě zmrzlinárny s obřími zmrzlinovými poháry jsme nenašli nic. Tyhle poháry jsme ale měli už v Haleinu a teď zrovna jsme na ně neměli chuť. Ach jo...
• nakonec jsme se rozjeli každý po svém a sjeli jsme se zase až v Leogangu.

• Kominíci jeli na výlet do Kaprunu na Stausee = systém přečerpávacích elektráren nad Kaprunem (oproti popisu pod odkazem už se ale jezdí jen a pouze autobusem - otevřená výtahová plošina už je minulostí),
• Burísci jeli znovu kolmo k WiesenSee,
• Kubís Team jel bobovat do Saalfeldenu,
• hekyneni jeli na Krimelské vodopády,
• Jitka učinila výpravu lanovkou na Asitz,
• Václavíci protáhli kola na cyklostezce kolem Leogangeru,
• a já s Láďou a s Janou jsme jeli rovněž do Kaprunu, kde jsme měli hned několik cílů:
  • nejprve jsme chtěli navštívit místní muzeum, ale protože Murphyho zákony fungují vždy a všude, tak zrovna dneska měli zavřeno. Ach jo. Ale aspoň jsme si prohlédli blízký hřbitov,
  • dalším cílem bylo muzeum elektrárenství v Kaprunu, ale i tady Murphyho zákony zafungovaly, protože také zrovna dneska bylo zavřeno. Prohlédnout jsme si ale mohli alespoň sál s generátory a dvě místnosti, kde byly informační panely o soustavě přečerpávacích elektráren nad Kaprunem, ke kterým mířili Kominíci,
  • pak jsme hodlali navštívit soutěskou Sigmund Thun Klamm, která začínala za muzeem elektrárenství. A konečně jsme měli štěstí – žádné omezení vstupu se nekonalo. Musím říct, že v parném letním dni není nic lepšího než navštívit úzkou skalní soutěsku, kterou protéká horská říčka. Krásně jsme se osvěžili a průchod po dřevěných lávkách nedělal problémy ani mým závratím,
  • nádavkem jsme si pak obešli jezero Klammsee, u kterého se ze soutěsky vyjde. Dali jsme kávu v estancii na druhé straně jezera – co by to také bylo za rekreační oblast bez hospody, že ,
  • a pak už jsme zamířili k poslednímu bodu dnešního dne a tím byla návštěva Tauern Spa...
  • měli otevřeno a byla to paráda. Ležet si v teplých bublinách a nad hlavou mít ledovec, to jde zažít opravdu jen tady. Jen jsme s trochou obav sledovali, jak se k nám kolem ledovce blíží bouřka, ale naštěstí se vyblbla mezi horskými velikány. Jak jsme se později dozvěděli, na vlastní kůži si ji užili Kominíci, kteří zrovna v tu chvíli byli u nejhořejšího jezera Mooserboden,
  • a rozhodně nelze opomenout také místní saunový svět. K dispozici bylo mnoho různých saunovacích a parních komor a já jsem nejvíc ocenila, že byl k dispozici drcený led, kterým bylo možno se po saunování ochladit. Jo, tři hodinky nám tady uběhly jako nic a jelo se domů...

• ráno se vyjíždělo klasicky – start byl na devátou, takže jsme před půl desátou odjížděli . A Kubis Team nás dojel cestou,
• první část cesty pro nás už byla notoricky známou – jeli jsme cyklotrasou směrem k Saalfeldenu. Po překonání hlavní silnice za Euringem, jsme se ale vydali po Taurské cyklotrase severním směrem,
• byla to naprosto pohodová cesta. Ostatně Taurská cyklotrasa je velmi využívaná a zatím jsem o ní neslyšela žádné špatné informace,
• ve Wiessbachu jsme udělali přestávku na prohlídku zdejší soutěsky Seisenbergklamm. Musím říct, že soutěska v Kaprunu byla pěkná, ale tahle nás naprosto uchvátila. Vodopád v závěru soutěsky, sevřený skalními velikány byl nádherný. Tohle fakt stálo za návštěvu,
• ti, kteří soutěskou pohrdli, na nás zatím čekali v místní estancii a nakonec bylo rozhodnuto, že si tady dáme oběd. Jen Václavíkům se do hospody nechtělo, tak jeli dál,
• my jsme ale zvolili dobře, protože za chvíli se přihnala průtrž mračen, takže jsme deštivou hodinku mohli strávit pěkně v suchu a teple. Navíc když tu bylo pivo a káva a bikerská pizza a skvělé domácí koláče a vůbec tady bylo víc než příjemně . Jen Kubíse to moc nebavilo, a tak jsme jeli dál, jen co se počasí trošku umoudřilo,
• nejeli jsme ale daleko. Kousek za Wiessbachem nás čekala další zastávka – Lamprechtská jeskyně. Podle průvodce jde o nejhlubší rakouskou jeskyni s tekoucí vodou a o nejdelší průchozí jeskyni v Evropě, na světě jde pak o třetí největší jeskynní systém. Chodby měří až 35 km, ovšem pro túristy je zpřístupněno jen pár set metrů. Ovšem i to stačí ,
• tekoucí voda byla – byl dokonce i vodopád, podél kterého jsme vystoupali jeskyní vzhůru. Pro túristy je zpřístupněno sice jen 700 metrů, ale myslím, že tato návštěva stála rozhodně za to,
• po návštěvě jeskyně jsme zkonstatovali, že jsme dneska nějak výrazně leniví. Po skulpturen radweg jela nakonec dál jen Jana s Láďou (a před nimi Václavíci) a my ostatní jsme otočili kola k návratu. Přece jenom nás zítra čeká náročný den, tak abychom se v klidu pobalili a odpočinuli si...

Co jsme za ten týden nestihli:

KOLMO:

• různé trasy v okolí Zell am See - pro náročné i nenáročné cyklisty,
• bikepark Leogang,
• TÚRA PĚTI GONDOL (Túra Grande X-trema) - popis z manuálu:
  celodenní túra na kole začíná v cykloparku Bike World Leogang a vede celým údolím Glemmertal, na vrcholky nad Saalbachem a Hinterglemmem a zase zpátky. Největší a nejpestřejší cyklistická houpačka v Evropě. Délka cca 65 km, celkové převýšení 5000 metrů - většina stoupání je lanovkou, na kole pak dolů).
  Trasa: Od Bike World Leogang lanovkou do horní stanice lanovky Asitz. Odtud na kole lehké stoupání k horské chatě Schönleitenhütte a vzápětí sjezd horskou stezkou dolů do Saalbachu k dolní stanici lanovky Schattberg-XPress (převýšení 1000 metrů).
  Výjezd lanovkou k východní části hory Schattberg. Následuje krátké, ale náročné stoupání na kole k západnímu vrcholu Schattbergu. Odtud k salaši Hackelberger-Alm a lesní cestou dále k chatě Bergstadl. Horskými stezkami k dolní stanici lanovky Zwölferkogel v Hinterglemmu.
  Následuje třetí výjezd lanovkou, tentokrát na vrchol Zwölferkogel. Po štěrkovité cestě dolů na Seekar a chatu Ellmau-Alm a k lanovce Reiterkogel v Hinterglemmu.
  Další výjezd lanovkou k začátku trati pro freeride (trať o délce 1,9 kilometru s převýšením 498 metrů). Po této trati do centra městečka Hinterglemm a po cyklostezce dále údolím až do Saalbachu.
  Tam pátý výjezd lanovkou na Kohlmeis. Odtud na stezku, ze které je krásný pohled na skalnatý masív Kamenné moře, a dále směrem k horské chatě Wildenkarhütte. Dále směrem na Asitz. Po trati na freeride zpět k cykloparku Bike World Leogang.
  Cena lanovky: Denní vstupenka platná na všechny lanovky stojí do 30 euro (r. 2011). Lanovky jsou v provozu denně od 9 do 12 a od 13 do 16 hodin.
• Saalfelden - údajně největší lanové centrum v Rakousku. Viděli jsme ho ale při cestě po skulpturen radweg a velikost nás dost zklamala,
• Maishofen - lze si zahrát cyklo-mini golf = po městečku je rozmístěno 12 netradičních minigolfových jamek, úkolem hráčů je při jízdě na kole za pomoci plánku jamky najít a zahrát je na co nejmenší počet úderů,
• Kaprun - Kaprunský hrad,
• zábavní park v St. Jakob.

AUTMO:

• Solná komora,
• Hallstatt = halštatské pohřebiště a nejstarší důlní štoly na světě,
• Sankt Wolfgang = perla Solné komory, zubačková dráha na Schafberg,
• Salzburg - Salcburská pevnost Hohensalzburg, Mozartův rodný dům a Mozartův dům (kde žil), Salcburský chrám, zámek Hellbrunn a jeho fontány, přírodovědné muzeum; tady se vyplatí mít SalzburgerLand Card,
• solné lázně Watzmann Thermal v Berchtesgadenu nebo Rupertus Therme v Bad Reichenhall,
• Freilichtmuzeum Hsenweg, Grossgmain = muzeum v přírodě, skanzen, k vidění jsou selská stavení, vodní mlýn, kovárna, četnická stanice se žalářem, pošta, škola, prádelna...