sobota 10. září 2011

Bikerské Halouny 4 nebikery...

Konečně se snad dozvím, o co (ne)přicházím, když tam nejezdím .

Diskuze:

Fotky:

Sraz:

Trasa:

Baranďák - Zbraslav - jeli jsme klasiku po Modřanské a Zbraslavské cyklostezce. Pb nasadil vražedné tempo, za něj se zavěsila Lucie, která na sraz přijela se slovy "hlásím se do sekce matky s dětmi bez dětí", a než jsem stihla šlápnout do pedálů, neviděla jsem jim ani záda. Ale to mi nijak nevadilo. S Jardou a Ivánkem jsme jeli v poklidu, tady nebylo možno zabloudit... Teda vypadá to tak. Mírně jsme zazmatkovali u Zbraslavského mostu, protože jsme nevěděli, jestli po asfaltu nebo přímo pod most. Výsledkem bylo, že jsem si při přejíždění travnatého pásu trošku s kolem nafackovala, ale snad ta modřina nad kolenem nebude tak hrozná... .

Zbraslav - přejeli jsme most - o najíždění a sjíždění z mostu raději pomlčím, ale přežili jsme to všichni . Trošku zmatků bylo i za mostem. Protože nikdo netušil, kam odbočit, jeli jsme instinktivně vpravo, abychom v zápětí za sebou uslyšeli pébéčka - "JEDETÉÉÉÉÉÉ BLBĚĚĚĚĚ!!!" Ale pak to šlo kousek bez problémů...

Najdi si souradnice 49°58'1.508"N, 14°23'29.904"E. Je to ulice "Nad Parkem" na Zbraslavi. Tam vyjedem a rozdelime se. Mladi a neklidni pojedou dal kus terenem, matky s detmi pojedou: Nad Parkem - Elisky Premyslovny - prechazi v "Na Banich" a prijedete az na souradnice 49°56'58.113"N, 14°22'38.565"E. Zde je takovej placek a pockate na bikery.
Průjezd Zbraslaví byl OK. Plácků jsme ale cestou našli několik a žádný nějak nebyl ten pravý. Na prvním jsme se zcela náhodně potkali s bikery, na druhém byla konečná MHD a tady jsme čekali, dokud nám pb nezavolal, že jsme zase blbě a musíme ještě kousek do kopce. Místo, kde čekali, bych teda za plácek neoznačila, ale budiž...
Navíc díky zde stojícímu autu nám ani nevadilo, že jsme se netrefili, protože podle polohy řidiče a oblékající se dívčiny bylo evidentní, že na tomhle plácku bychom byli jaksi navíc... Ale konečně vím, proč si chlapy kupují ty velký terénní auta. Tam se totiž dá pohodlně lehnout, nohy opřít o volat a dotyčné "héééérečce" nehrozí, že by si otloukla hlavu o strop .

Dal se jede po cervene. Je mozne vyjet na vyhlidku (49°56'24.333"N, 14°22'13.113"E), tu bych nevynechaval, ale da se objet...
Ano, dál jeli všichni po červené... Ale dalo se celkem bez problémů. A byla i vyhlídka, která se stala osudnou Murphyho ležáku - při výjezdu na vyhlídku se mu tak nějak ulomila řidítka. Naprosto čistý lom... Tak tady nepomohl ani gumicuk s izolepou a vteřinovým lepidlem... .

Dal po cervene az na jiloviste. Zde se napojujem na cyklo cervenou a jede se pres Jilovistska myslivna - Jiraskova Ctvrt - Cernolicke skaly. Bikeri bud pojedou cervenou turistickou, nebo uhnou kousek pred Jiraskovo ctvrti. Sraz bude na souradnicich 49°54'35.024"N, 14°17'22.326"E
Z vyhlídky jsme sice vyrazili dál po červené, ale daleko jsme nedojeli. Najedou se od Martinova kola ozvala rána, což bylo neklamným důkazem toho, že je něco špatně. A bylo... Bylo to rozbitý... Resp. patka byla ulomená. Ale provizorně se to opravilo - přehazka šla z kola dolů a udělal se fixní převod a jelo se dál.
V Jílovišti u motorestu nám bylo povoleno občerstvení, ještě že bylo teplo a náčelník měl žízeň .
Za Jílovištěm se bikeři opět oddělili - jeli dál po červené, zatímco my byli odesláni po cyklo. Ale než jsme se rozdělili, stihli jsme ještě jeden defekt - Ivánek píchnul. Resp. nepíchnul, duše praskla ve spoji. Říkal, že nepíchnul 5 let a náhradní pneumatička tomu i odpovídala - nejenže byla jakási zdeformovaná, byla i nějak menší a půlka prapodivně nešla nafouknout. Dost dlouho trvalo, než jsme ji přemluvily, aby se nafoukla celá. Tohle jsme teda ještě neviděli.
Po cyklo se jelo v pohodě, ale jen do chvíle, než jsme z ní někde sjeli na červené. Sice jsme nejprve jeli krásnou lokalitou kolem Černolického potoka, pak nás ale čekal svinskej krpál k silnici pod Černolickými skalami. Fuj tajbl, to byla fuška... Tady už volal pb, kde jsme, že už na nás čekají...
Když jsme je dojeli, byli redukováni o Martina - před Černolicemi jeho provizorně opravený řetěz nevydržel a Martin navíc ohnul i kazetu. Takže byl odeslán z Černolic na vlak. U trati se mu pak řetěz rozpadl definitivně.

Dal se pokracuje po cyklo (ci cervene turisticke, vyjde to nastejno) pres "U Sranku" - "U Trojaka" - podjede se Skalka az na Cerveny Kriz (bikeri se nejspis trhnout 49°53'1.803"N, 14°15'3.380"E a potkaji se na Cervenem Krizi).
Tahle cesta byla v poho. Teda v poho... Pb opět nasadil bikerské tempo, takže jsme za ním trošku plápolali. Kousek nad Černolicemi se k nám zase přidal Murphy, tentokrát se "zábradlím" a na Skalce na nás čekala Arabice.

Z Cerveneho Krize dojizdi do Haloun kazdy jinak. Matky jedou po cyklo pres "Na Rovinach", "Na Soudnem", zde po zelene az na krizovatku 49°51'52.147"N, 14°11'16.236"E. Dale se drzi 8130 a sjedou az do Haloun 49°53'10.105"N, 14°12'29.299"E, kde pockaji na bikery (nebo naopak). Odtud uz nas dovedu do hospody spolecne (trochu terenu).
Z Červeného Kříže jsme jeli kousek po žluté všichni společně. Až modrou jeli jen bikeři a nás pb poslal serpentýnama, které ji křižovali.

Halouny, U Zrzavýho Paviána - bylo asi půl třetí a my konečně dorazili do cíle naší cesty. Bikeři prominou, ale zařízení jako takové nic moc, ovšem výběr jídel byl excelentní a chutnalo to skvěle. Najedli jsme se parádně. Jen Ivánkova dušička zase vyměkla, tak jsme po obídku zase přezouvali, ale buď byla v duši ještě jedna díra nebo se moje lepení nějak nezdařilo, pneumatika za chvíli zase vyměkla. Arabice s Ivánkem už byli rozhodnuti nepřezouvat a chtěli jít pěšky na vlak - to byla ideální situace na to, vyzkoušet spray na opravu pneumatik, který jsem koupila v cykloakci LIDLu. Nasazení bombičky proběhlo OK, ale jen mělo dojít k aktivaci, všichni se okamžitě vzdálili... Co kdyby to bouchlo .
Nebouchlo, a co víc, pneumatička se pěkně nafoukla a držela.

Halouny - Černošice - na cestu zpět jsme se opět rozdělili na bikery a matky s dětmi. Bikeři se vrátili na hřebeny Brd a matky s dětmi sjely dolů k Berounce. Teda domnívali, jsme se, že jedeme dolů k Berounce. Vzali jsme to prvním skopcem dolů, aniž bychom sledovali, kamže to jedeme a místo ku Praze jsme rázem jeli na opačnou stranu. Chvilku to trvalo, ale pak jsme se přece jenom našli a začali jsme sjíždět do Zadní Třebáně. Jenže v tu chvíli se moje kolo rozhodlo taky píchat... Další spray už nebyl, ale naštěstí byl s námi Burísek, takže to šlo raz dva. Nicméně něco bylo špatně a pneumatička pořád měkkla. Stačilo ji ale každých cca 5 km dofouknout a dalo se na tom v pohodě jet. Přezouvat se už fakt nikomu nechtělo...
Z Trebky to byla klasika podél vody. V Řevnicích jel akorát vlak na Prahu, tak se odpojila Arabice s ivánkem. A u železničního mostu v Mokropsích jsme se zase potkali s bikery. Čert ví, kde se poflakovali, ale tvrdili, že Lucie prý neodolalal a také si zapíchala .
No a pak jsme se všichni sjeli krátce po páté v Černošicích U mašinek. To se bikeři nejdřív ofrňovali nad cukrárnou a pak do sebe rvali cukry jak o život .

Černošice - Praha - jako první odfrčel pb. Slíbil být doma do pěti a dost těžce už to nestíhal . Burajdy odjeli na Zbraslav, kde měli auto a my ostatní jsme jeli klasiku podél Berounky až do Práglu...

Délka:

Byla to parádní vyjížďka, ale Brdy mě osobně teda daly zabrat. Zlatej Říp... Ale hlavně už vím, co to je, když se řekne "Halouny" .