(pátek 24.) sobota 25. - úterý 28. září 2010

NaKolácký podzimní sraz Pod Čerchovem...

Pančelky:

FBI:

Kde:

Ubytování:

Z deníčků druhých:

A něco málo, nebo spíš tentokrát tak nějak víc, z mé klábosnice:

Pátek 24. září 2010

Sobota 25. září 2010

Počasí:

A jak teda bylo?!?

Ráno jsme se probudili do deště, ale nebylo to nic, kvůli čemu bychom seděli doma za pecí. Takže původní plán byl dodržen a na 9:30 byli všichni připraveni k odjezdu.
Teda všichni... Všichni až na Jurimíra, který se pokoušel v chatce zprovoznit svého lehooře. Nějak nemohl přemluvit zadní kolo, aby udrželo vzduch. Úspěšnost jeho konání se snadno dala odhadnout jen podle toho, že z chatky lítala jedna ku***a za druhou... A když letěla jedna i za Burajdou, která se přišla bezelstně zeptat, kdy asi tak bude Jurimír ready... Sama uznala, že bude bezpečnější ponechat Jurimíra osudu a vyjet ... S Jurimírem jsem zůstala jen s Kominík a básníkem a asi jsme tím lehokolu zachránili život, protože bylo nutno ještě jednou (v pořadí již po třetí) přezout zadní pneumatičku. Pak už si kolo dalo konečně říct a začalo se tvářit, že teda bude ochotno Jurimíra na Čerchov vyvézt.
Básník dnes zůstal v kempu - po dvou dnech jízdy na sraz se rozhodl třetí den odpočívat. A tak jsme vyjeli ve třech Burískama stanovenou trasou. A brzo jsme pochopili, proč Burísek rozdával jen "slepé" mapy bez vrstevnic ...

Trasa:

až v průběhu cesty jsme pochopili, proč nám Burísek zatajil vrstevnice. Nicméně bylo to marné, my se hned tak něčeho nelekneme . Ale teď už k trase samotné...

, které sice již svým názvem napovídají, co je zde možno očekávat, ale díky mlze jsme nejen přišli o výhledy na Chodsko a Český Les, ale málem jsme neviděli ani památník J. Š. Baara, který tu na tu nádheru z výšin hledí. Restauraci Výhledy jsme ovšem neminuli . Tady na nás čekalo první překvapení - přijel se podívat William s Radkou. Čistotou přímo voněli a aby také ne - přijeli autem a chystali se přidat se k nám na další část trasy. Tyhle plány jsme jim ale poněkud překazili... Jejich pobyt s námi se tak zkrátil jen na dobu obídku, který byl díky objednaným jídlům opravdu velmi krátký. V suchu a teplíčku jsme pobyli jen asi na hodinku a půl. Tak snad jsme je moc neodradili naší živočišností a příště s námi pobudou o trošku déleji.
V průběhu oběda se valná většina rozhodla již dále nepokračovat plánovanou trasou. Vytravli jen BuJohni, malej-jarda, Airline a možná ještě někdo... My ostatní jsme si našli jsme nejkratší cestu "domů" s tím, že raději vezmeme plavky a pojedeme do Kdyně do bazénu. Burajda nám to odsouhlasila a tak jsme sjeli na...

, kde nás na "zápraží", teda u brány, čekalo další příjemné překvapení - přijel se na nás podívat wert . A ten s námi teda pobyl rozhodně déleji než William s Radkou.

Délka:

Neděle 26. září 2010

Počasí:

Dneska už to bylo výrazně lepší. Ráno sice nic moc, ale nepršelo a po poledni se dokonce začalo objevovat i sluníčko. A teplota byla také o trošku lepší než včera. Zkrátka Burajda se snažila .

Trasa:

, kde mi volal pb, že si crow75 asi zlomil prst (nezlomil, měl ho nakonec jen naražený, simulant jeden ) a odjel s pro-pou do Domažlic do nemocnice, kde mu pan doktor prstíček zasádroval. A protože byl pro-pa jediný, kdo měl navigaci, tak jsou teď bikeři někde v okolních lesích a máme na ně počkat ve Všerubech v hospodě až se jim podaří najít ten správný lišejník a zorientovat se, kdeže to vlastně jsou. Teda nebylo mi jasné, proč bikeři zahájili redukci svých řad, když jich byla jen hrstka, ale tomu prostě rozumět nemůžu... Nebo radši nechci ...

, kde jsme zjistili, že jsme ztratili Jurimíra... Teda Burajda zjistila, že ztratila ... Nějak se zahleděl na výhledech a nedával pozor, kam jsme odbočili. Naštěstí jsme ho ale zahlédli, jak jezdí pod Tanaberkem po silnici sem a tam, a tak zatímco si ostatní dali bikerský sjezd po červený, já s Burajdou a básníkem jsme se vrátili Jurimírovi vstříc. Pod Tanaberkem jsme se zase všichni sešli...

, na který rozhodně nezapomene malý-jarda, protože tady zjistil, že má prostě prasklý rám a to tak, že komplet a tím pádem jeho cesta tady končí. Ještě, že pro-pa dneska dělal záchranku, takže mohl na zavolání pro malýho-jardu přijet ...

, což byl poslední výrazný dokopeček dnešního dne. Hurá... Odtud už jsme v podstatě jeli jen z kopce... Tedy až na drobné výjimky ...

Délka:

Pondělí 27. září 2010

Trasa:

Původně mu translock vyhodil přes 1.900 výškových metrů, ale k tomu se rozvířila diskuze zpochybňující vypočtené metry, tak to Holfi zadal znovu a dostal se na něco málo přes 1.300 výškových metrů, což již lze akceptovat. Ale i tak to byla slušná porce... Zvláště pokud uvážíme, že to byl třetí den a tedy odpočinkový den .

. Ale dneska byla tahle mapa tuplovaně slepá, protože jsme jeli do kopce všude, kudy vedla trasa bez ohledu na to, jak tmavě zelená je tam vybarvená... Ale to předbíhám.
Bikerská sekce dneska zůstala v kempu s tím, že si vyjede znovu na Čerchov, ale mám jisté podezření, že jen jsme zmizeli za zatáčkou, zalehli do chatek a nejprve se posilnili řádnou porcí spánku... A nemůžu říct, že bych jim v tu chvíli nezáviděla...
Ne, nebudu jim křividit... Bikeři i dnes vyjeli, ale mám pocit že jen proto, aby své řady zase zredukovali. Ale raději budu citovat pro-pu:
"Bikeři v pondělí vyjeli. Pbčka nemohli najít výmluvu, tak s námi také vyjeli, ale měli připravený záložní plán a kousek od kempu po sobě skočili a zosmičkovatěli jejich přední kolo, aby se mohli vrátit :-)) Zbylí 3 projeli domluvenou trasu."
Rozhodně je zajímavé, jak destrukční skupinou tentokrát bikeři byli. V sobotu jich vyjelo šest, v pondělí zbyli již jen tři s tím, že na své konto si připsali - 1 naražený prst, jednu osmu na předním kole, jednu osmu na zadním kole a ohnutou patku. Nutno ale podotknout, že v terénu byla jen ta ohnutá patka, vše ostatní se událo na asfaltu. Zkrátka v praxi se ověřilo to, co nám tu velký biker mireček vštěpuje do paměti již dlouhá léta - ASFALT JE PRO BIKERY ŽIVOTU NEBEZPEČNÝ !!!

Ale nechme bikery bikerama... Zatímco sbírali síly k výstupu an Čerchov, my šlapali na vlak do Pily, což byla parádička po asfaltové cyklotrase mírně skopečka.
Na nádraží jsme byli s velkou časovou rezervou, takže nás vláček zastihnul při své cestě do Domažlic a paní průvodčí měla možnost se s tím naším kolovým nadělením seznámit s předstihem. "Bohužel" byla dobře naladěna a bez obtíží svolná s tím, že se v Domažlicích otočí a všechny nás naloží. Ach jo, poslední šance, že se budu moct vrátit do spacáčku zmizela kdesi v dáli...
Mírně jsem si to ale vynahradila ve vlaku - jen jsem se naložila, lehla jsem na sedačku a usnula jsem spánkem spravedlivých. Nevím na jak dlouho, ale i těch pár minutek mi pomohlo.
Na nádraží v Bělé nad Radbuzou už na nás čekal Airline s básníkem, kteří jeli po svých a pak jsme všichni ještě čekali na Banána, který šel s paní průvodčí zjišťovat, kdy mu zítra jede vlak. Ach jo... Zima nám byla, vítr fučel, ale Banán se v klidu vykecával... Ale dočkali jsme se... teda spíš jsme Banána odvlekli, protože jinak by tam krafal ještě dneska, a konečně jsme vyjeli... Samozřejmě do kopce...

, kde jsme konečně stanuli na vrcholku našeho stoupání. Všichni, až na mě a Kominíka, ještě na Pleši zajeli k německému hřbitovu s kulometným hnízdem. Já jsem se cítila jak mrtvola, tak jsem raději neriskovala návštěvu takových míst a s Kominíkem jsme se vydali dál - držet místa do hospody ...

, která sice vedal konečně s kopce, ale silnice byla silně zasypaná drobným šterkem, na kterém jsem se teda já osobně necítila dvakrát nejlépe. Jo, zabrzdit si zbrudka na šotolince, to je žrádlo ...

a konečně hospoda. Zpočátku tu sice moc útulno nebylo, protože "v kuřácích" bylo příjemňoučko a teploučko, ale bylo tam plno a stejně bychom tam smrady nevydrželi, zatímco v "nekuřácích" bylo sice prázdno, ale smrady se tu nedalo vydržet rovněž. Smrdělo to tam po čemsi naftovém, čím se obsluha snažila rozdělat oheň v krbu... Marně... A z toho důvodu tu bylo otevřeno okno. Ach jo... No, naštěstí Kominík obhlédnul situaci odborným okem, zjsitil, že tenhle krb se rozhodně nerozhoří, okno zavřel a místnost jsme si začali vlastními silami zadýchávat. Naštěstí jsme na to nebyli sami a tak za chvíli bylo docela útulno i tady. V hospodě jsme se dneska zdrželi neplánovaně dlouho. Kam také spěchat. Venku docela fučelo, už o sobě dával vědět i podvečerní chlad a navíc nás čekal ještě jeden výživný dokopec. Burajda sice projevila snahu nás od toho kopce oprostit, ale výsledkem byla cesta, kterou bychom si ten kopec vystoupali dvakrát . Asi ani nemusím dodávat, že "zkratka" byla zavržena . Ke čtvrté odpolední jsme se ale přece jenom začali zvedat a popojeli jsme dál...

Délka:

NaKolácká diskuzní témata: