« na kalendář

(pátek 24.) sobota 25. - úterý 28. září 2010

NaKolácký podzimní sraz Pod Čerchovem...

Pančelky:

Burajda a Burísek

FBI:

aneb "kdo je kdo" chichichi.

Kde:

Český Les

Ubytování:

Sokolský srub u Babylonu

Z deníčků druhých:

* Podzimní sraz pod Čerchovem - jak bylo
* S NaKoláky pod Čerchovem + diskuze
* Když jste všichni odjeli...... (podzimní dumka) + diskuze
* Nakolácký sraz pod Čerchovem od LeeLoo
* studie Velkého bikera Pravda o srazu pod Čerovem
* foto od werta
* foto od Bu
* foto od crow75
* foto od jurimíra
* foto od flinta
* foto od Burísků
* foto od miry.I - sobota, neděle, pondělí a úterý
* foto od HMS
* foto od Bananovníka
* foto od... fotil vlastně ještě někdo?!?

A něco málo, nebo spíš tentokrát tak nějak víc, z mé klábosnice:

Pátek 24. září 2010

Klasika, prostě jsme se sjížděli. Někdo přijel po svých na kole, někdo si to částečně přiblížil vlakem a někdo jel prostě autem chichichi. Netuším, kdo přijel jako první, ale jako poslední, někdy po půlnoci, to byl rozhodně Banán.
Osádka našeho vozidla dorazila někdy po desáté večer. Nějak jsme ale příliš nevěnovali instrukcím o cestě - já jsem věděla pouze to, že mám jet na Plzeň a tam odbočit na jih. Jurimír s Jirrikem nevěděli ani to chichichi...
Dálnici do Plzně jsme zvládli bez obtíží. Pak jsme na okruhu kolem Plzně jednou zahlédli ukazatel na Domažlice a pak jsem náhle zpozorněla na sjezdu do Stříbra. Xakru, vždyť JEDEME NA ROZVADOV!!!
No nic, opustili jsme dálnici a do Horšovského Týna jsme prostě jeli přes Stod chichichi.
Až do Babylonu to pak byla pohoda. Jurimír si u ukazetle na Přesštice vzpomněl na svá vojenská léta a mluvil a mluvil a mluvil až do Babylonu, kde jsem ho musela típnout, neboť jsme se začali blížit ke kritickému bodu, tj. zjistit kam to vlastně jedeme... Správně jsme odbočili na Pec, která nám rovněž utkvěla v paměti. Co ale dál, to jsme teda fakt netušili... V Peci jsme zastavili před místní nástěnnou mapou a Jurimír šel zjistit kudy dál. Po žlutý, po zelený, po žlutý, po zeleneý... Po zelený..., protože na jejím konci byl vyznačen kemp.
Zelená nás velmi rychle dovedla do lesa a jeli jsme a jeli jsme a jeli jsme, až jsme uprostřed lesa našli jakési stavení. Jen NaKoláky žádné... V tu chvíli nás ale už sháněla Burajda, která nám zatrhla další jízdy po okolních lesích a nasměrovala nás na tu správnou odbočku. Tu jsme totiž dávno přejeli, protože byla cca 1 km za Babylonem... Ještě na nás pro jistotu s Kominíkem na správné odbočce ze silnice počkali, no a byli jsme tu chichichi.

Sobota 25. září 2010

Počasí:

Dneska to byl hnus, velebnosti. V noci začalo pršet a nepřestalo celý den. Změna byla akorát v tom, že buď pršelo míň nebo víc. Navíc od cca 600 m n.m. se držela mokrá a studená mlha, ve které už ani nešlo rozeznat, co je déšť a co je vlhkost mlhy. Kolik bylo stupňů netuším, ale zase až tak strašná kosa nebyla...

A jak teda bylo?!?

Ráno jsme se probudili do deště, ale nebylo to nic, kvůli čemu bychom seděli doma za pecí. Takže původní plán byl dodržen a na 9:30 byli všichni připraveni k odjezdu.
Teda všichni... Všichni až na Jurimíra, který se pokoušel v chatce zprovoznit svého lehooře. Nějak nemohl přemluvit zadní kolo, aby udrželo vzduch. Úspěšnost jeho konání se snadno dala odhadnout jen podle toho, že z chatky lítala jedna ku***a za druhou... A když letěla jedna i za Burajdou, která se přišla bezelstně zeptat, kdy asi tak bude Jurimír ready... Sama uznala, že bude bezpečnější ponechat Jurimíra osudu a vyjet chichichi... S Jurimírem jsem zůstala jen s Kominík a básníkem a asi jsme tím lehokolu zachránili život, protože bylo nutno ještě jednou (v pořadí již po třetí) přezout zadní pneumatičku. Pak už si kolo dalo konečně říct a začalo se tvářit, že teda bude ochotno Jurimíra na Čerchov vyvézt.
Básník dnes zůstal v kempu - po dvou dnech jízdy na sraz se rozhodl třetí den odpočívat. A tak jsme vyjeli ve třech Burískama stanovenou trasou. A brzo jsme pochopili, proč Burísek rozdával jen "slepé" mapy bez vrstevnic chichichi...

Trasa:

Burískova "slepá" mapa - až v průběhu cesty jsme pochopili, proč nám Burísek zatajil vrstevnice. Nicméně bylo to marné, my se hned tak něčeho nelekneme chichichi. Ale teď už k trase samotné...
"Srub" - ZTZ, kde jsme záhy začali stoupat a stoupali jsme stále vzhůru tam, co nebylo kvůli mlze téměř nic vidět, a jak jsme stoupali výš a výš, bylo mokro víc a víc... Ale nevzdali jsme to...
...lesní asfaltkou, kde jsme se mírně odklonili od původní trasy, protože jsme přece jenom měli na hlavní peloton skoro hodinovou ztrátu. Zkrátka místo po cyklotrase kolem hranic jsme to vzali nejkratší cestou na hřebenovku...
...po ČTZ - rozcestí pod Čerchovem - ZTZ, což bylo posledních 1,5 km do kopce. Ufff... Byl to teda fakt záhul, ale vyjeli jsme to...
...Čerchov, kde jsme pro mlhu neviděli skoro nic. Nicméně hospodu jsme našli a v ní se už občerstvoval hlavní peloton. Já jsem ale měla utrum - zapomněla jsem v autě klíček od zámku, takže jsem si radši hlídala svoje nové kolečko. Stejně už se všichni pomalu zvedali, protože jsme museli na Výhledy na obídek. No a co jsme si vystoupali, to jsme si teď pěkně zase sjeli. A že byl teda ten sjezd fakt parádní chichichi...
...Capartice - Výhledy, které sice již svým názvem napovídají, co je zde možno očekávat, ale díky mlze jsme nejen přišli o výhledy na Chodsko a Český Les, ale málem jsme neviděli ani památník J. Š. Baara, který tu na tu nádheru z výšin hledí. Restauraci Výhledy jsme ovšem neminuli chichichi. Tady na nás čekalo první překvapení - přijel se podívat William s Radkou. Čistotou přímo voněli a aby také ne - přijeli autem a chystali se přidat se k nám na další část trasy. Tyhle plány jsme jim ale poněkud překazili... Jejich pobyt s námi se tak zkrátil jen na dobu obídku, který byl díky objednaným jídlům opravdu velmi krátký. V suchu a teplíčku jsme pobyli jen asi na hodinku a půl. Tak snad jsme je moc neodradili naší živočišností a příště s námi pobudou o trošku déleji.
V průběhu oběda se valná většina rozhodla již dále nepokračovat plánovanou trasou. Vytravli jen BuJohni, malej-jarda, Airline a možná ještě někdo... My ostatní jsme si našli jsme nejkratší cestu "domů" s tím, že raději vezmeme plavky a pojedeme do Kdyně do bazénu. Burajda nám to odsouhlasila a tak jsme sjeli na...

...Chodova přes poslední "muldu" na "Srub", kde nás na "zápraží", teda u brány, čekalo další příjemné překvapení - přijel se na nás podívat wert chichichi. A ten s námi teda pobyl rozhodně déleji než William s Radkou.

Délka:

23 km. Pravda, dnes trošku slabší výkon, ale v tom počasí to bylo až dost.
Rychle jsme se s wertem přivítali, uložili jsme kola, vzali jsme plavky, naskákali jsme do aut a mazali jsme se zrelaxovat do bazénu. Teda do Centra vodní zábavy Kdyně. A byla to fakt paráda. V bazénové části byl tobogán a wirpool a různá perličková lůžka a masážní proudy a spousta dalších blbin. Akorát avizovaná teplota vody 30° nám přišla poněkud vymyšlená, ale dobrá... A naprosto parádní tady byla sauna. Byly tady asi 4 druhy saun - klasická, prohřívací, voňavá a infra. Místa dostatek. Jen místo bazénku byla sprcha a byla trošku nouze o odpočívací lehátka. Ale vždycky jsme se nějak posrovnali. Vydrželi jsme tu více jak dvě hodiny, ale fakt jsme se parádně vyblbli a příjemně zrelaxovali.
A večer?!? Klasika... Prostě večer "na čtrnáctce" v duchu dobrých NaKoláckých a kulinářských tradic. Byly různé sladké i slané koláče (ty celoplechové i maličké svatební), burčák a slivovička, čtvrt bochníku skvělého sýra (od Kominíka), olivy, houbičky a já nevím co všechno chichichi. Akorát Burajda nám z toho deštivého počasí trošku ztrudomyslněla a večer k nám promluvila s tím, nechť si s ohledem na počasí přes noc rozmyslíme, co s ní ráno uděláme a jestli tu vůbec chceme zůstat...
No, měla, samozřejmě, smůlu - dobrovolně domů nechtěl jet nikdo, a tak ji nezbylo než do rána s tím počasím prostě něco udělat chichichi.

Neděle 26. září 2010

Počasí:

Dneska už to bylo výrazně lepší. Ráno sice nic moc, ale nepršelo a po poledni se dokonce začalo objevovat i sluníčko. A teplota byla také o trošku lepší než včera. Zkrátka Burajda se snažila chichichi.

Trasa:

Burískova "slepá" mapa pro dnešní den.
Stejně jako včera vyjížděli i dnes dvě skupiny - "bikeři" a "ty normální". Já jsem jela s "normálními", takže tady je naše trasa. Bikeři ji, stejně jako včera, tak nějak kopírovali terénem:
"Srub" - Babylon - cyklotrasa č. 3 - cyklotrasa č. 36 - Nový Spálenec - ZTZ, která nás dovedla na roztlučenou signálku...
...po signálce - Maxov, kde mi volal pb, že si crow75 asi zlomil prst (nezlomil, měl ho nakonec jen naražený, simulant jeden chichichi) a odjel s pro-pou do Domažlic do nemocnice, kde mu pan doktor prstíček zasádroval. A protože byl pro-pa jediný, kdo měl navigaci, tak jsou teď bikeři někde v okolních lesích a máme na ně počkat ve Všerubech v hospodě až se jim podaří najít ten správný lišejník a zorientovat se, kdeže to vlastně jsou. Teda nebylo mi jasné, proč bikeři zahájili redukci svých řad, když jich byla jen hrstka, ale tomu prostě rozumět nemůžu... Nebo radši nechci chichichi...
...cyklotrasa č. 36 - Všeruby, kde pro nás dnes bylo, z důvodu urychlení, opět objednané jídlo. Už na nás čekali - v krbu bylo zatopeno a obsluha byla příjemná. Já jsem si dala brambory (s vlastním kozím sýrem) a pak Chodský koláč a ikdyž to bylo skvělé, nějak mi to nesedlo a dál se mi pěkně blbě šlapalo...
... kámen doteku, ke kterému jsme ve Všerubech zajeli. Očekávala jsem cosi mystického, ale hluboké zklamání mi bylo odměnou... Byl to akorát turistický shit bez jakékoli logické návaznosti k místu či čemukoli jinému. Mystičnost místa u parkoviště aut vzala velmi rychle za své a umělecký dojem za pojetí "kamene doteku" jen jako sochařského projektu rovněž... Ale aspoň jsme zjistili, o čem to je... A tak jsme zase rychle pokračovali dál...
...po signálce, která byla tentokrát převlečena za "panelku". Tady jsem si také odbyla svůj první pooperační pád - v jednu chvíli jsem se vyhýbala kaluži, takže jsem přejela do "vedlejšího pruhu". Při návratu zpět (abych v jízdě nebránila "provázkovému" tandemu Madúza-Kadel) se ale ukázalo, že ten travnatý prostřední pruh mezi panely není zase až tak travnatý. Zašprclo se mi tam o něco přední kolo a já jsem udělala kotoul plavmo za rukama přímo do kopřiv. Jela jsem pomalu a dopad byl fakt měkoučký. Jen jsem si trošku drbla kolenem o panel a popálila ručku o kopřivy, ale jinak nic. Naopak - v těch kopřivách se táááááááááááák krásně odpočívalo, že se mi ani nechtělo vstávat. Ale musela jsem... Ta panelka ale byla jakási začarovaná, protože o kus dál píchal malej-jarda...
...křižovatka býv. Sruby - cyklotrasa č. 33 - Pomezí - Hyršov - Nová Ves - kousek po silnici - ČTZ - Tanaberk, kde jsme zjistili, že jsme ztratili Jurimíra... Teda Burajda zjistila, že ztratila chichichi... Nějak se zahleděl na výhledech a nedával pozor, kam jsme odbočili. Naštěstí jsme ho ale zahlédli, jak jezdí pod Tanaberkem po silnici sem a tam, a tak zatímco si ostatní dali bikerský sjezd po červený, já s Burajdou a básníkem jsme se vrátili Jurimírovi vstříc. Pod Tanaberkem jsme se zase všichni sešli...
...Brůdek, kde byl úžasnej kostelíček...
...a dál pořád po ČTZ, která sice vedla nádhernými lesy, ale pořád se houpala nahoru a dolů. Měla jsem toho "plný brejle"... Nemůžu říct, že by se mi šlapalo nějak dobře, takže jakýkoli dokopec ve mně budil nelibé pocity... Ale nedalo se nic dělat, zpátky "domů" jsem se nějak dostat musela...
...Studánky, za kterými jsme na rozcestí ještě zvažovali, zda zajet do Koutů na Šumavě do místního pivovaru. Jak nás ale včera informoval Zakkar, rovněž pobývající ve zdejší lokalitě, Kouty jednak nejsou na Šumavě a druhak to nejsou Kouty, ale prachobyčejná "řiť"... A stejně na to pivo nikdo neměl chuť, tak jsme nechali pivovar pivovarem a jeli jsme dál...
...Mlýneček, na který rozhodně nezapomene malý-jarda, protože tady zjistil, že má prostě prasklý rám a to tak, že komplet a tím pádem jeho cesta tady končí. Ještě, že pro-pa dneska dělal záchranku, takže mohl na zavolání pro malýho-jardu přijet chichichi...
...Filipova Hora, což byl poslední výrazný dokopeček dnešního dne. Hurá... Odtud už jsme v podstatě jeli jen z kopce... Tedy až na drobné výjimky chichichi...
...Pelechy - Pasečnice, kde jsem s BuJohnama nějak netrefila ten správný výjezd. Holt zase ta moje pravá-levá na kritické křižovatce. A podpořil to ještě můj kompas, který mi nesdělil, že už ho to na mých řidítkách nebaví a tudíž jsem nevěděla, že západ je tam, co ukazuje východ a východ tam, co ukazuje západ... Zkrátka, na kritické křižovatce jsme odbočili vlevo a vzali jsme to trošku oklikou lesem. Odměnou nám ale byl nádherný bikerský sjezd po žlutý do Babylonu...
...Babylon - "Srub".

Délka:

56 km
Dál už nás čekala jen samá pozitiva a životní jistoty chichichi. Co nejrychleji jsme uklidili kola, sbalili plavky a odjeli jsme opět do Kdyně vyrachtat se do bazénu. Sice jsme tam tentokrát vydrželi míň než včera, ale i tak jsme se krásně zrelaxovali...
A večer vzal Murphy kytaru a zahrál pár písniček. Škoda, že musel k půlnoci odjet zpět do Prahy...

Pondělí 27. září 2010

Ráno jsme se sice probudili do příjemného jitra, ale mě moc do zpěvu nebylo. Výrazně jsem cítila, že bylo moje tělo dva dny používáno více než je zvyklé. Po ranní kávě a snídani jsem netoužila po ničem jiném než zalehnout zpět do spacáku a spát a spát a spát... Jenže BACHA!!! Medúza se chtěl zbavit Kadla a Džejára, a tak jsem radši sedla na kolo a vyjela s ostatními na vlak chichichi. A že to teda dneska byla fakt výživná etapa...

Trasa:

Trasa dle Holfiho z Cyklotras. Původně mu translock vyhodil přes 1.900 výškových metrů, ale k tomu se rozvířila diskuze zpochybňující vypočtené metry, tak to Holfi zadal znovu a dostal se na něco málo přes 1.300 výškových metrů, což již lze akceptovat. Ale i tak to byla slušná porce... Zvláště pokud uvážíme, že to byl třetí den a tedy odpočinkový den chichichi.
Také pro dnešní den jsme od Buríska obdrželi "slepou" mapu chichichi. Ale dneska byla tahle mapa tuplovaně slepá, protože jsme jeli do kopce všude, kudy vedla trasa bez ohledu na to, jak tmavě zelená je tam vybarvená... Ale to předbíhám.
Bikerská sekce dneska zůstala v kempu s tím, že si vyjede znovu na Čerchov, ale mám jisté podezření, že jen jsme zmizeli za zatáčkou, zalehli do chatek a nejprve se posilnili řádnou porcí spánku... A nemůžu říct, že bych jim v tu chvíli nezáviděla...
Ne, nebudu jim křividit... Bikeři i dnes vyjeli, ale mám pocit že jen proto, aby své řady zase zredukovali. Ale raději budu citovat pro-pu:
"Bikeři v pondělí vyjeli. Pbčka nemohli najít výmluvu, tak s námi také vyjeli, ale měli připravený záložní plán a kousek od kempu po sobě skočili a zosmičkovatěli jejich přední kolo, aby se mohli vrátit :-)) Zbylí 3 projeli domluvenou trasu."
Rozhodně je zajímavé, jak destrukční skupinou tentokrát bikeři byli. V sobotu jich vyjelo šest, v pondělí zbyli již jen tři s tím, že na své konto si připsali - 1 naražený prst, jednu osmu na předním kole, jednu osmu na zadním kole a ohnutou patku. Nutno ale podotknout, že v terénu byla jen ta ohnutá patka, vše ostatní se událo na asfaltu. Zkrátka v praxi se ověřilo to, co nám tu velký biker mireček vštěpuje do paměti již dlouhá léta - ASFALT JE PRO BIKERY ŽIVOTU NEBEZPEČNÝ chichichi!!!

Ale nechme bikery bikerama... Zatímco sbírali síly k výstupu an Čerchov, my šlapali na vlak do Pily, což byla parádička po asfaltové cyklotrase mírně skopečka.
Na nádraží jsme byli s velkou časovou rezervou, takže nás vláček zastihnul při své cestě do Domažlic a paní průvodčí měla možnost se s tím naším kolovým nadělením seznámit s předstihem. "Bohužel" byla dobře naladěna a bez obtíží svolná s tím, že se v Domažlicích otočí a všechny nás naloží. Ach jo, poslední šance, že se budu moct vrátit do spacáčku zmizela kdesi v dáli...
Mírně jsem si to ale vynahradila ve vlaku - jen jsem se naložila, lehla jsem na sedačku a usnula jsem spánkem spravedlivých. Nevím na jak dlouho, ale i těch pár minutek mi pomohlo.
Na nádraží v Bělé nad Radbuzou už na nás čekal Airline s básníkem, kteří jeli po svých a pak jsme všichni ještě čekali na Banána, který šel s paní průvodčí zjišťovat, kdy mu zítra jede vlak. Ach jo... Zima nám byla, vítr fučel, ale Banán se v klidu vykecával... Ale dočkali jsme se... teda spíš jsme Banána odvlekli, protože jinak by tam krafal ještě dneska, a konečně jsme vyjeli... Samozřejmě do kopce...

Bělá nad Radbuzou - MTZ - Smolov - Nový Dvůr - ZTZ - Karlova Huť - cyklotrasa č. 37 - cyklotrasa č. 2230 - Pleš, kde jsme konečně stanuli na vrcholku našeho stoupání. Všichni, až na mě a Kominíka, ještě na Pleši zajeli k německému hřbitovu s kulometným hnízdem. Já jsem se cítila jak mrtvola, tak jsem raději neriskovala návštěvu takových míst a s Kominíkem jsme se vydali dál - držet místa do hospody chichichi...
...po ČTZ, která sice vedal konečně s kopce, ale silnice byla silně zasypaná drobným šterkem, na kterém jsem se teda já osobně necítila dvakrát nejlépe. Jo, zabrzdit si zbrudka na šotolince, to je žrádlo chichichi...
...Rybník a konečně hospoda. Zpočátku tu sice moc útulno nebylo, protože "v kuřácích" bylo příjemňoučko a teploučko, ale bylo tam plno a stejně bychom tam smrady nevydrželi, zatímco v "nekuřácích" bylo sice prázdno, ale smrady se tu nedalo vydržet rovněž. Smrdělo to tam po čemsi naftovém, čím se obsluha snažila rozdělat oheň v krbu... Marně... A z toho důvodu tu bylo otevřeno okno. Ach jo... No, naštěstí Kominík obhlédnul situaci odborným okem, zjsitil, že tenhle krb se rozhodně nerozhoří, okno zavřel a místnost jsme si začali vlastními silami zadýchávat. Naštěstí jsme na to nebyli sami a tak za chvíli bylo docela útulno i tady. V hospodě jsme se dneska zdrželi neplánovaně dlouho. Kam také spěchat. Venku docela fučelo, už o sobě dával vědět i podvečerní chlad a navíc nás čekal ještě jeden výživný dokopec. Burajda sice projevila snahu nás od toho kopce oprostit, ale výsledkem byla cesta, kterou bychom si ten kopec vystoupali dvakrát chichichi. Asi ani nemusím dodávat, že "zkratka" byla zavržena chichichi. Ke čtvrté odpolední jsme se ale přece jenom začali zvedat a popojeli jsme dál...
...po silnici - Závist - býv. Lýskovec - Nemanice a tady to zase začalo. Nejprve pozvolna, ale pak se nám ten krpál pod kolama vzedmul takovým způsobem, že jsem nevěřila svým očím. Ale vyjela jsem to. Nevím sice jak, ale vyjela...
...Nová Huť - Stará Huť - cyklotrasa č. C34 - Capartice - a opět Výhledy, tentokrát jsme si je ale užili. Fakt tu byl úžasný rozhled.
...a odtud to už byl opravdu jen kousek přes Chodov na "Srub".

Délka:

53 km
Již během dne jsem se rozhodla, že chci svoje tělo ke spánku uložit již pouze a jenom do své vlastní postele a úterý věnovat exhumaci. No a tak jsme po návratu zabalili, naložili auto a krátce po osmé jsme zamávali zbylím NaKolákům a odfrčeli jsme směrem ku Praze.
Xakru, Burajdo, teď mě napadá - pobyt jsem sice zaplatila, ale teď si za boha nemůžu vzpomenout, zda jsem uhradila také své 4 čaje a kávu...
Jestli ne, tak se strašně moc omlouvám a při nejbližší příležitosti s tebou tu dvacku vyrovnám. Kominíku, už vím, že se budu pasovat s tebou chichichi.
Sraz skončil, ať žije sraz další chichichi. Burískům moc a moc díky za organizaci, vám všem za velmi příjemnou společnost a už se (NE)těším, až vás zase všechny uvidím chichichi.
Ahóoooooooooooooooooooooooooooooooj chichichi chichichi chichichi.

NaKolácká diskuzní témata:

* Podzimní sraz pod Čerchovem
* Podzimní sraz Pod Čerchovem - diskuze
* Podzimni sraz - INFORMACE
* Podzimní sraz - kudy, kudy cestička? :-)
* Podzimní sraz - KULINÁŘSKÝ KOUTEK
* Podzimní sraz pod Čerchovem - jak bylo
* S NaKoláky pod Čerchovem + diskuze
* Když jste všichni odjeli...... (podzimní dumka) + diskuze
logo na hlavní stránku copyright © vrstevnice 2010