« na kalendář

úterý 7. - pátek 10. září 2010

Dovolená...

Moje první letošní opravdová dovolená. Sice jen tři dny, ale je. No a tak jsem využila nabídky zapůjčení kamarádova horského sídla a vyrazila jsem s pár známými na pár dní do Jizerek chichichi.

Úterý 7. září 2010

Úterý bylo příjezdovým dnem, takže jediným cílem bylo zatopit a co nejrychleji vyhřát stavení na použitelnou teplotu chichichi. A protože píšu tyhle zápisky, tak je evidentní, že se zdařilo a nezmrzli jsme chichichi.

Středa 8. září 2010

Dneska už žádné flákání. Venku příjemně vykukovalo sluníčko, a tak jsme se po ranní exhumaci vyšvihli do sedel našich biků. V plánu byla zahřívací trasa, ovšem jak moc bude zahřívací, o tom se nám ani ve snu nezdálo...

Trasa:

jednoduše na oběd na Šámalku a zpět chichichi.

Délka:

26 km
Něco fotek - sice z mobilu, ale jsou chichichi... A trošku podrobněji z mé klábosnice:
Horní Maxov - po silnici - Bramberk , který byl dlouho zavřený, od letošního srpna je ale opět pro veřejnost přístupný. Bohužel jen o víkendu... - Horní Maxov a estancie U Hrocha , kam jsme přijeli akorát k otevření a tak jsme se mohli posilnit čajíkem a pressem - Sedmidomí - Karlov - kolem Paroubkovic chalupy - Hrabětice, kde je na rozcestí v kapliče maličké občerstvení. A protože také zrovna otevřeli, neváhali jsme se zase osvěžit chichichi - Josefodolská v. n. - po ŽTZ kolem nádrže až k Malému Kamenickému potoku, odkud jsme znali cestu k Liščím boudám. Lákala nás ale cesta dál kolem nádrže, ovšem dost jsme váhali. Na mapě sice byla značená zpevněná cesta, malý kousek byl ale značen čerchovaně. Ten úsek byl prostě velkým otazníkem. Nicméně na rozcestí byla cesta značena jako trasa pro vozíčkáře, a tak bylo rozhodnuto. Vyrazili jsme dále kolem nádrže... Zpevněnka byla opravdu nádherná. Nikde nikdo, kolem nás jen tiché lesy a nad námi slunce. Občas se sice cesta nepříjemně zvedla vzhůru, ale šlo to... Když je to ale úžasné, musí nutně přijít studená sprcha. A ta teda fakt přišla... Asfaltka náhle skončila a přešla v uzounkou cestu přes palouk... Teda jak tudy jezdí vozíčkáři, to mi bylo záhadnou... Ten pravý šok ale teprve přišel - stanuli jsme na okraji lesa a před námi byl kořenový tankodrom... Přituhlo, ale pořád to ještě šlo přelézt. Srdce bikera by tu zřejmě z toho úžasného terénu vyskočilo s pulsem na maximum, nás to však nechalo až příliš chladnými... No a na závěr tu byl močál... Pravé nefalšované mokřadlo, které nešlo projet. Prorazili jsme si nějakou cestu okolním lesem, nicméně na konci jsme stejně museli bahnitou cestou prolézt a tady měli silnou nevýhodu ti s vyšší váhou, protože měli možnost okusit jaké to je být po kolena v blátě. A to do slova do písmene... V parném létě by to asi byla legrace, v podzimním dnu jsme se ale zase až tak nebavili. Být totálně promočený od špiček nohou až po kolena nebylo nic moc. Pokusili jsme se najít nejrychlejší cestu ns Šámalku, ale samozřejmě jsme ještě zakufřili do slepé cesty. Takže zpět a jinudy... Ale to už byla správná volba, takže jsme za chvíli byli na silnici, po které jsme během pár minut dojeli - na Šámalku a tady jsme konečně mohli dát obídek. Teda jak tady vaří... A navíc ve všední den tu nebylo moc lidí, takže pohoda. Původně jsem plánovala jet odtud ještě k Bedřichovské nádrži, ale s ohledem na okolnosti jsme jakékoli další srandičky vynechali a nejkratší cestou jsme jeli zpět, takže - po silnici - přes Královku - Hrabětice - Horní Maxov a "domů", odkud už jsme dneska paty nevytáhli chichichi.

Čtvrtek 9. září 2010

Dneska jsme se probudili do deštivého rána a venku byla mlha taková, že jsme se báli vystrčit i nos, abychom našli cestu zpět... Takže jsme se pozvolna exhumovali až se počasí umoudřilo a začalo se tvářit přívětivěji. Na výlet to už ale nebyli, tak jsme spakovali plavky a vyjeli jsme do Jablonce do cukrárny a do bazénu. A také jsme se alespoň trošku prošli po náměstí, protože jsme všichni zjsitili, že vlastně ani netušíme, jak centrum Jablonce vypadá.
V bazénu nám slušně vyhládlo, a tak jsme dočerpali kalorie v blízké Mexické restauraci. Tady vaří fakt dobře. Jen to mexické koření si příště odpustím, přece jenom tak pikantní jídla nemusím. A navíc, oni to cpou i do salátů a to je teda fakt dost zvláštní...

Pátek 10. září 2010

Každá legrace jednou končí. Tahle dovolená sice skončila velmi brzy, ale nedalo se nic dělat, dnes jsme se holt museli vrátit do Prahy. Ale snad se mi zase podaří nějakou tu dovolenou vyšetřit...
logo na hlavní stránku copyright © vrstevnice 2010