« na kalendář

sobota 31. července 2010

Malý Blaník...

...tentokrát ne po silnici, ale cestou, zcela neznámou... chichichi chichichi chichichi

Nejprve trošku dokumentace:

A něco málo z mé klábosnice:

Sraz:

 v 8:23 u nádraží v Benešově - sešlo se nás celkem 8 a po úvodních koláčových ceremoniích, kdy nám ještě vůbec nebylo podezřelé, proč se do nás Ane snaží dostat pořádnou dávku cukrů chichichi, jsme cca v 8:45 vyrazili směrem k Blaníkům...

Trasa:

 jo, tak ta byla fakt dost zajímavá. A nejen, že to byla cesta, kterou jsme neznali, ale byla to i cesta, kterou nebylo možno si zapamatovat...
Po návratu domů jsem věděla jen to, že jsme jeli pořád do kopce kopřivama, křáčím a přes všechny možné šišky a kořeny, které mezi Benešovem a Knopištěm jsou chichichi. Ale ta panoramata, ta teda byla fakt úžasná... A že jich cestou bylo chichichi...
No, ale abych zase Ane nekřivdila - trasa byla nádherná a fakt výživná a při důkladném ohledání mapy se mi jí, doufám že poměrně zdařile, podařilo i rekogniskovat. Takže kudy jsme to vlastně jeli:
Benešov (nádraží) - po ČTZ k zámku Konopiště, kde jsme koukli na medvědy. Resp. na medvědA, protože ten druhý ještě kdesi pospával. A ani tenhle se naší přítomností nijak neznervózňoval, protože právě zdolával svou ranní porci vitamínů v podobě jablek a mrkví. - kolem Konopišťských rybníků jsme se vymotali z Konopiště a dál jsme se pořád drželi po ČTZ, která byla pro zpestření prokládána různými zkratkami přes kopřivy a šišky a "už jen s kopce" (podle Ane), což ale znamenalo, že nás opět čeká dokopec. Ale zase to nebyla nuda chichichi - Líšno, kde si Ájínek vyžádal zajížďku k místnímu zámku. Ale nelitovali jsme... - pak jsme vystoupali přírodním parkem Džbány až na vrchol Džbány, který byl se svými 688 m n.m. nejvyšším místem, kam jsme se dneska vysápli... Blížila se 12 hodina, v Louňovicích na nás už více jak hodinu čekali Burísci a můj žaludek si vyžádal svoji polední porci jídla. No a tak jsem na úžasné vyhlídce po té středočeské "rovině" poobědvala makový koláč od Ane s borůvkovým od Kominíka a k tomu kousek karotenu z vlastních zásob chichichi. Sice trošku nevšední kombinace, ale fakt to bylo dobrý chichichi a výživný chichichi. - dál už to bylo zase "už jen s kopce", takže jsme vystoupali k osadě Kaliště - dál jsme jeli pro změnu po ŽTZ a pro změnu už fakt s kopce, ale zábava to byla jen do té chvíle, než Ane řekla "až si budete myslet, že tam nevede cesta, tak tam zabočíme do prava..." No ale nebylo to tak hrozné. Pár kopřiv, nějaké to křáčí, přes pár kořenů a kamenů a byli jsme na asfaltu a v Jankově - dál jel Kominík s Jindřiškou a Jurimírem po silnice, my ostatní jsme ale dodrželi plánovanou trasu, takže jsme pokračovali po MTZ - kolem památníku bitvy u Jankova (6. 3. 1645) - do Zvěstova - a dál po silnici až do Louňovic, kde na nás stále ještě čekali Burísci vracející se po týdnu domů z dovolené u Žďáru chichichi.
Konečně nás také čekalo občerstvení - pivo, malinovka a pro mě pořádná porce čajů a káva... Někteří k tomu pak přidali ještě vařené brambory s máslem, svíčkovou nebo smažený sýr. A na závěr kávička a zbytky koláčků z vlastních zásob. Naše těla si holt žádala své chichichi. S plnými bříšky nás ale chytla pěkná lenora, takže jsme začaly zvažovat, zda se nám vlastně chce na ten Malý Blaník jet... Jasno měla jen Jidnřiška - vzhledem k tomu, že šla spát až časně ráno, bylo její jedinou touhou dostat se nejkratší cestou zpět k autu do Benešova a pak domů do postele... Ostatní tak nějak nesutále tvrdili, že je jim jedno jestli se pojede na Blaník nebo ne a že klidně pojedou když se pojede a nepojedou když se nepojede až jsem demokracii ukončila rozhodnutím - MĚLO SE JET NA BLANÍK, TAK SE JEDE NA BLANÍK... A v tom okamžiku už to tak nějak každému nebylo jedno zda se vysápne na Blaník nebo ne a najednou se Kominík s Jurimírem rozhodli, že vlastně taky chtějí už jen nejkratší cestou do Benešova a bylo jasno chichichi - vrcholová skupina se nám smrskla na 5 statečných, ale bylo rozhodnuto původní plán trasy dodržet se vším všudy. No a tak jsme se rozloučili s odpadlíky a vyrazili jsme na další cestu...
Po silnici a ČTZ na Malý Blaník, což nakonec byla naprosto pohodová cesta. Nutno říct, že dneska jsme jeli už i horší dokopce. Sjezd si užila zejména Ane, my ostatní jsme některé pasáže zdolaly pěšky... - znovu Louňovice - a po ČTZ až do Postupic ; cesta byla v pohodě, jen v kopci z Louňovic nás pobavil kolem jedoucí řidič v Audině, který nám vynadal, že jedeme dva vedle sebe... Asi neměl příjemný den, tak jsme to holt odnesli chichichi - Jemniště , kde Ane ještě stihla píchnout a prověřit technickou připravenost nás všech chichichi. Řekla bych, že společnými silami jsme dušičku pneumatičku opravili chichichi - no a závěrečných 8 km byla již jen silniční nuda po hlavní do Benešova a už opravdu a jenom a pořád a furt s kopce...

Délka:

 cca 74 km, nastoupáno 1.580 výškových metrů

Počasí:

 tak to vyšlo naprosto suprově. Ráno to sice vypadalo, že se nějak nemůže rozhodnout, zda bude sluníčko nebo mlhy, ale nakonec vyhrálo sluníčko a teploty vytáhlo až přes 25° C.
Byla to naprostá paráda. Trasa opravdu nevšední, ale nádherná - Ane díky.
No a společnost... S NaKoláky je kvalita prostě zaručena chichichi.
Díky všem a zase někdy příště chichichi chichichi chichichi.
logo na hlavní stránku copyright © vrstevnice 2010