OkoChap...

Tady trošku odbočím od tématu a připomenu jednu událost, která se zrovna tohoto dne stala a se kterou do hospody přijeli Pospíšiláci – u Smolenska dnes dopoledne havarovalo letadlo s nejvyššími vládními a vojenskými představiteli Polska a nikdo z cestujících nehodu nepřežil. Polsko se tím okamžikem ocitlo bez vlády...
Musím teda říct, že jsme jim nejprve vůbec, ale vůbec nevěřili, ale fakt to byla pravda. Bohužel...
Info z wikipedie.

Dál jsme pokračovali klasicky podél Vltavy k přívozu v Klecánkách. Velmi příjemným překvapením bylo, že až ke kamenité náplavce bylo celá cyklostezka příjemně vyasfaltovaná. Jelo se parádně.

Přívozem v Klecánkách jsme se nechali převézt na druhou stranu Vltavy a zamířili jsme do Tichého údolí. Ano, zamířili, protože kam čert nemůže, tam nastrčí hospodu a zrovna cestou do ticháče se nachází estancie U zvířátek. No a tak jsme se zase občerstvovali .

Chvíli to vypadalo, že se přes různá občerstvení dneska snad na Okoř ani nedohrabeme, ale opak byl pravdou. Od Zvířátek jsme už jeli bez výraznější zastávky přímo na Okoř, a to klasickou cestou – Tiché údolí – Únětice – Černý Vůl – Statenice – Lichoceves – Okoř.

No a tady, aby nám náááhodou nevyhládlo, tady u rybníka už na nás čekala Adéla se Štěpánem a s připraveným občerstvením . A že bodlo. Nééé, že nééé... Když se šlape, tak vyhládne .
Přijela se sem také podívat Jitka s Markétkou a Maruškou a nemohla zatajit, že už se jí zase kulatí bříško. Jj, Vašek vypadal tak nesměle a podívejme se, už budou mít třetího potomka . A prý už to konečně bude kluk .

Z Okoře jsme to vzali opět klasicky – přes Tuchoměřice a Juliánu, kde jsem se už odpojila a odjela jsem se domů převléknout na večerní trachtaci na oslavu BrJájovic svatby.