091220

neděle 20. prosince 2009

Nepetche aneb kdo nepeče, jede na kole...

Vánoce se kvapem blíží a s nimi se přiblížil i tradiční předvánoční cyklovýlet .

NaKolácké diskuzní fórum "Neděle 20.12.2009 - Nepetche"

Letos bylo konání mírně ohroženo nenadálým přívalem mrazů, ale žádné velké namrzlo se nekonalo, tak jsem se rozhodla vydržet a vyjet třeba i sama do té bílé nadílky.

Sraz: původně byl stanoven na 10:00, ale protože ranní teploty ukazovaly -15°, rozhodlo se o posunu na 11:00 hodin. Místo = metro na Zličíně zůstalo.

V hodinu H se ale rozhodli zůstat doma Dana s Tomášem, protože Dana neustále bojuje s bacilem, Káza s Janičkou kvůli údajné chorobě rovněž zůstali v teple domova, no ze stejného důvodu nepřijel ani Milan. Ale i přes tyto úbytky jsme zůstali 4 - já, Světlana, Jiřík J. a Honzík H.

Trasa: Zličín - přes pole, kde za poslední rok najednou vyrostlo sídliště, takže jsme to měli se zcela neplánovanou crossovou vložkou - metro Stodůlky - podél Prokopského potoka na Lužiny - sídlištěm po cyklotrase A, která nás nejprve úžasně vedla sídlištěm, ale pak se nějak ztratila a my zjistili, že jsme přejeli potřebnou odbočku na Řeporyje. Při hledání zkratky se vedení na chvilku ujal Jirka, ale jen co nás zavlekl do staveniště, rychle a bez řečí ze své pozice ustoupil a my se konečně mohli najít a pokračovat dál - Řeporyje - Dalejské údolí, které bylo naprosto úžasné. Všude bylo ticho a krásně našněženo - Prokopské údolí, na jehož konci jsme chtěli dát u muří nohy čajík, ale bylo zavřeno. Tak tohle teda nepamatuji... - podél Vltavy do restaurace Vltava na nábřeží, kde jsme se ale tentokrát nechytli, protože tu bylo nějak plno a osamnělý číšník nestíhal. Pak jsme to zkusili na Žofíně, ale tady byla jakási akce pro děti zvaná Ježíškovský bunch. Do třetice jsme zkusili pizzerii Florentina u Kampy a tam jsme se teda chytli. Výborně jsme se najedli - teda až na tu mojí rybí polévku, tu tedy nedoporučuji, našla nás tu i Dana s Tomášem a s Irenkou a krátce po třetí jsme se řádně rozehřátí a s plnými bříšky rozloučili a ujížděli jsme k domovům.

Délka: mě to dalo asi 40 km, ale je to jen odhadem, protože můj tachometr po prvních 4 km zahlásil low battery a byl ochoten naskočit zase až v teple domova .

Teplota: ráno v 10:00 bylo -13°C a odpoledne v 16:00 byla teplota stejná. Ovšem přes den se muselo trošku oteplit - minimálně na -10° C . A také příjemně svítilo sluníčko, které alespoň trošku tlumilo útoky zimy . Pro mě to ale rozhodně bylo poprvé, co jsem se v takovém "mrazu" vydala na kolo .

Díky 3 statečným za velmi příjemnou společnost, Světlaně za výbornou štolu a všem přeji krásné a klidné Vánoce a vše NEJ... do Nového roku 2010. Ať se Vám vše daří .

No a na závěr něco málo o Prokopském a Dalejském údolí:

- pokoušela jsem se dohledat, co jsme to míjeli za továrničky, ale historické prameny se příliš průmyslovou výrobou nezabývají. Jediné, co jsem se kdesi dočetla bylo, že v Dalejském a Prokopském údolí byly menší výrobní závody související s těžbou v okolních lomech - vápenka, výroba kyseliny uhličité, výroba hydroxygenu apod. Takže se omlouvám za mystifikaci s igelitovými pytlíky - fakt nevím, kde jsem na to přišla...

- co se dá o Prokopském údolí přečíst v mapě - Prokopské údolí je přírodní rezervací (101,53 ha, vyhlášena v r. 1968), součást přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí. Romantické skalnaté údolí podél Dalejského potoka s mnoha paleontologickými lokalitami, krasovými jevy a geologickými profily devonem. Na diabázech a vápencích najdeme skalní stepi, dubohabrové a suťové lesy i teplomilné doubravy. Nad údolím se nachází hradiště Butovice z 9. stol. Územím prochází naučná stezka v délce 4,5 km, která informuje o botanických a geologických zajímavostech. Její trasa odbočuje i k romantickému Jezírku (rozloha 25 arů, hloubka 10 m). Vzniklo výronem spodní vody po odstřelu horniny v r. 1905. Prokopským údolím a jeho blízkým okolím vedou dvě železniční tratě, které v těchto úsecích připomínají vysokohorskou železnici, proto si vysloužily pojmenování Pražský Semmering. Významnou technickou památkou jsou dva železniční viadutky (vysoké 20 m), po nichž vede trať Praha - Hostivice (součást tzv. buštěhradské dráhy). Reliéf Prokopského údolí byl v minulosti značně pozměněn těžbou vápence. Při ní byl zničen i kostel sv. Prokopa a Svatoprokopská jeskyně, opředená četnými pověstmi, podle nichž tu žil jako poustevník sv. Prokop a přemohl zde skupinu pekelníků. Kostelík i jeskyně byly ještě počátkem 20. století cílem četných poutí.

- odkud se vzalo Prokopské údolí - údolí vede podél Dalejského pototka. Začíná u Hlubočep a při ústí Prokopského potoka do Dalejského (v místě tzv. koupaliště) se rozdvojuje na delší Dalejské údolí, které vede podél Dalejského potoka do Řeporyjí a kratší Prokopské údolí, které vede podél Prokopského potoka k Nové Vsi (zhruba mezi Butovicemi a Malou Ohradou).

Údolí je přírodovědecky vysoce pozoruhodné s velkým výskytem zkamenělin a archeologických nálezů a Prokopským se nazývá asi od poloviny 18. stol. Jeho název je spojen s pověstmi o poustevníku Prokopovi, který přebýval v tzv. Prokopské jeskyni, což byla chodba ve velkém lomu asi 120 m dlouhá s krápníkovou výzdobou. Jeskyně byla kolem r. 1890 zničena těžbou v lomu. Nad jeskyní byl kostelík sv. Prokopa (zhruba uprostřed údolí nad velkým lomem), který se snad dochoval do dnes - event. ověříme příště.

Dnem údolí vede železniční trať (tzv. Buštěhradská dráha z l. 1870 - 1872), která ve dvou místech překračuje údolí po dvou viaduktech cca 20 m vysokých, čímž připomíná alpskou trať u Semmeringu (odtud název Pražský Semmering). Od r. 1873 tudy pravidelně projížděly výletní vlaky z Prahy a do počátku 20. stol. bylo údolí oblíbeným výletním místem.