pátek 25. - pondělí 28. září 2009 Rozkoš - NaKolácký podzimní sraz... Organizátor: HonzaK Zúčastnění: celkem se na srazu objevilo 51 lidí, což je, myslím rekord !!! A to ještě někteří ohlášení a poloohlášení vůbec nedorazili... A kdo byl kdo?!? Trošku zmatek pamatovat si všechny tváře i se jmény, tak tady je FBI pro drobnou nápovědu. A jestli jsem na někoho snad zapomněla, tak se omlouvám a ozvěte se, okamžitě doplním . Místo: Náchodsko Ubytování: Autocamping Rozkoš Jak to přišlo, že...: * diskuzní téma "Podzimní sraz 2009 - od Radosti k Rozkoši?" * diskuzní téma "Rozkoš nakole na sv. Václava - podzimní sraz 2009" * diskuzní téma "Vyjížďky na nakoláckých srazech" * diskuzní téma "Rozkoš - jaké mňamky sebou? 8-)" * diskuzní téma "Rozkoš - doprava" A jak to nakonec dopadlo...: * diskuzní téma "Uz odjeli" * diskuzní téma "Rozkoš - jak bylo :-)" * fotky od Jurimíra * fotky od werta * fotky od Kominíka * fotky od HMS * fotky od Burísků * fotky od Bu * fotky od Bananovníka * fotky od miry.I - sobota, neděle, pondělí * fotky od Radiuse * fotky od Rendy50 * video (na "trubce") od Jurimíra Trasy - plány z pera náčelníka HonzaKa a skutečnost z mé klábosnice : sobotní = Jestřebí Hory - ve formátu pdf a terénní varianta, která se ale nakonec nejela Pojedeme z kempu přes Zlíč do Studnice, kde se protáhneme těsně podél hospody (vlevo)... Z kempu jsme vyjeli krátce po deváté ranní a přes Zlíč jsme dojeli do Studnice, kde jsme se ale neprotáhli kolem hospody, protože jsme tu dobrou čtvrthodinku čekali na HMS, která po cestě telefonovala a v důsledku toho zabloudila. Nikdo netušil kde a jak, ale i když se zabloudit nedalo, tak tu prostě nebyla... Ale náčelník se ukázal být mužem na pravém místě - zakázal všem telefonovat a konečně jsme se mohli protáhnout těsně kolem hospody a pokračovat dál ...a dojedeme do Řešetovy Lhoty. Odsud směrem na Trubějov, ale před žel. přejezdem odbočíme vlevo a po cyklotrase 4018 ho podjedeme. Z lesa vyjedeme na hrázi rybníka Špinka, podél něhož se dostaneme k rybníku Brodský, na konci jeho hráze se můžeme zastavit v hospodě (otevírají v 11 hod.). Tak tuhle část jsme dodrželi přesně podle plánu a do hospody na hrázi jsme dojeli akorát na otevíračku. No a pokud někdo neví, kteráže hospoda to byla, tak to byla ta, co se tam před ní slunila na lehátku ta "vysušená indiánka", nad kterou jsme se neustále dohadovali, zda je ještě živá nebo to už jen dělá Pak východně mineme město Červený Kostelec a přes Horní Kostelec a Bohdašín se vyšplháme na Panskou cestu (4091), která vede po hřebeni Jestřebích Hor. Ta nás provede celými horami. Stoupání na hřeben bylo opravdu dost výživné. Místy to nešlo ani vytlačit, natož vyjet. Ale cesta po hřebeni hor byla nádherná a kromě úžasných panoramat jsme viděli i spoustu zajímavostí - araukarit (zkamenělé dřevo), důlní vozík plný pravého uhlí a spoustu ŘOPíků, protože tudy vedla obranná linie. V tomto úseku jsme se také začali trošku rozskupinkovávat - chrti odchrtili napřed a sem tam si ještě obohatili trasu o nějaký ten terének navíc. Cestou se NEmůžeme stavit v Odolově v hospůdce U Lotranda, protože je již několik let zavřená (škoda). A zavřená opravdu byla... Projedeme kolem věznice, ale tam se stavovat raději nebudeme. A opravdu jsme se raději nezastavovali... Zato ale odbočíme vpravo, abychom se podívali na panoramata z rozhledny na Žaltmaně. K rozhledně jsme odbočili s kopce, vystoupali na ní do kopce, ale panoramata v podzimním slunečném dni byla opravdu nádherná. Odtud pojedeme na Paseky, kde (doufám) dáme vrcholové pivko na turistické základně u Řehačky. Turistická základna Jestřebí bouda - Řehačka sice otevřená byla, ale občerstvit se tu bylo dost náročné a to nejen pro nás, ale i pro personál. Od pátku zde totiž byla svatba a podle silně unavených svatebčanů i opotřebené obsluhy se musela náramně vydařit . Ovšem kdo si počká, ten se dočká, takže nakonec jsme se všichni najedli. I když na některé se už nedostaly vařené brambory Potom se vydáme (po 4090) přes Markoušovice, kde se u čp. 1 pokusíme najít sochu Josefa II.,... Do Markoušovic jsme sjeli úžasným sjezdem přes okolní louky, který byl proložen jedním lesním kamenitým crossíkem. A to výživným... No a protože jsme měli trošku časový skluz, tak jsme Markoušovice profrčeli aniž bychom si na nějakou sochu vůbec vzpomněli... ...po trase 4092 do Malých Svatoňovic. Zde je muzeum bratří Čapků. Trasa 4092 byla trošku komplikovaná - nejprve jsme bloudli do masokombinátu a pak se pelotonu podařilo ztratit mě s Burískem. V Malých Svatoňovicích jsme se ale zase všichni našli . Muzeum jsme ovšem nenavštívili, jen jsme poseděli na schodech kostela a trošku se ohřáli v příjemném podvečerním sluníčku, nabrali jsme vodu v zázračném prameni a pak se našli i tací, kteří prostě už museli a za sochou Karla s Josefem to prý šlo nejlíp . Kolem haldy se pokusíme dostat do Rtyně v Podkrkonoší a pak dále po trase 4094 k Devíti křížům, zde se opět máme možnost občerstvit. U haldy se nás pár zdrželo focením ve starém důlním vláčku a než jsme se vyblbli, tak jsme zjistili, že jsme ztraceni. Chvilku trvalo, než jsme se zase našli, ale našli jsme se . A dokonce si nás našli i chrti, ale ti zase hned za Rtyní odchrtili do lesů. Resp. oni dodrželi původní plánovanou trasu přes hory, přes doly, kdežto my ostatní jsme to vzali k Devíti křížům zkratkou po silnici. Občerstvení jsme ale vypustili. Kolem zříceniny hradu Vízmburk sjedeme do Havlovic a podél řeky Úpy pohodově dojedeme Babiččiným údolím do Zlíče až k hotelu Holzbecher s výbornou českou kuchyní. No a kemp je na dohled. Od Devíti křížů jsme již v podstatě jeli s kopce, takže pohoda. Zříceninu jsme minuli a pak jsme Panskou cestou dojeli až do Babiččina údolí. A byl Viktorčin splav, Staré bělidlo, Proškovic stavení a zámek. No a tak jsme plni dojmů z dnešního dne dojeli až do hotelu Holzbecher, kde jsme se naprosto skvěle najedli . A co s načatým večerem?!? Proběhl v duchu dobrých NaKoláckých tradic, takže na čtrnáctce bylo dlouho veselo . Profil: od werta, gps od HonzaKa nedělní = zámecká - ve formátu pdf Vyjedeme stejným směrem jako v sobotu, ale nedojedeme do Zlíče, ale za žel. přejezdem zabočíme doprava podél lesa. Dnes jsme vyjeli s mírným zpožděním, které si ale vynutila úhrada našeho nocležného. První fázi cesty všichni znali a odbočovací manévr vyšel bez ztráty v mužstvu . Cestu kolem lesa nám teda trošku předprášil traktor, ale jinak to byla nádhera. Po modré pro turisty se přes Starkoč vyškrábeme na Kramolnu, odkud sjedeme na „náchodský zámeček vršku kulatýho“. Škrábali jsme se statečně a na vršku se k nám přidali ještě ronda s Lelkem, kteří sice na NaKolácký sraz zavítali poprvé, nicméně rozhodně nezapomenutelně. Ale nepředbíhejme, jsme teprve na Náchodském zámku, kam jsme opravdu přijeli z vršku kulatýho. Ze zámku jsme si nejvíce prohlédli spící medvědy ve výběhu, odpočinuli jsme si a pokračovali jsme dál. Z Náchoda povalíme podle Metuje a Olešenky až do Pekla, vzhůru k Orlickým horám. Cesta podél Metuje i Olešenky byla nádherná, a protože jsme v Pekle byli akorát ve dvanáct, rozhodli jsme se pro obídek. Slunce stálo v nadhlavníku a na zápraží turistické chaty jak z pohádky nás vítal vrchní. Ačkoli byla při našem příjezdu zahrádka téměř prázdná, během několika minut se zcela zaplnila a pro číšníky i pro nás začalo hotové peklo... Pro číšníky v tom směru, že nevěděli, kam dřív skočit a pro nás v tom směru, že jsme s hladovýma žaludkama čekali na jídlo více jak hodinu. Najedli jsme se dobře, to bychom zase křivdili kuchaři, ale jinak to tu fakt bylo peklo . A také jsme se tu tak nějak rozskupinkovali - HMS s Lenkou se již vraceli do kempu a do Prahy, někdo chtěl jet více terénem, někdo se občerstvil jen v kiosku a již ho nebavilo čekat na nás obědvající,... zkrátka někdo se připojil, někdo se odpojil, ale trasa byla jasná s tím, že se sejdeme v Dobrušce. Z údolí pod Novým Hrádkem vyjedeme směrem na Dobrušku, ale protáhneme si cestu odbočením vlevo (na kopci) a posléze se napojíme na cyklotrasu F. L. Věka, jež nás dotlačí až na náměstí v Dobrušce. Až pod Nový Hrádek jsme se drželi přesně podle trasy a cesta podél Olešky ubíhala tak rychle, že se naše skupinka stihla ještě více rozdrobit. Jo, není nad to, že je lepší jet ve skupině, že jo Rendo . No a naše torzo se při výjezdu na hlavní rozhodlo, díky časovému skluzu, vynechat crossovou vložku přes Janov a jet zkratkou po silnici přímo do Dobrušky. Naše zaječí úmysly ale byly ihned potrestány tím, že jsme okamžitě zabloudili. Místo do Dobrušky jsme vyrazili do Orlických hor a zjistili jsme to po dobrých 2 kilometrech stoupání . Jen jsme se ale našli, byli jsme v Dobrušce během 20 minut. Cestou mě ještě zastihnul telefon s čerstvými událostmi v jiné sekci, nacházející se právě u Janova - Lelek chytal lelky a to tak důkladně, až neustál, že stojí a plácnul sebou na zem. Resp. plácnul sebou palcem do země. A výsledek?!? Otevřená zlomenina pravého palce, sanita a návrat zpět do Náchoda, kde mu pak doktor vše vrátil tam, kam to patřilo a na pár týdnů mu pořídil pěkně pevnou cyklorukavičku ze sádry . A tak skončil krátký, leč nezapomenutelný pobyt rondy a Lelka mezi námi, ale snad je někdy příště zase uvidíme a to na delší dobu . No a fafejti s Jéňou, wertem a petremp nás po "zásahu u raněného" již nestíhali, ale odjeli rovnou po červené na Nové Město n. M. a dále do kempu. Nějak toho měli dneska už dost... Z Dobrušky se projedem kolem rybníku Broumar a dál k zámku v Opočně. V Dobrušce právě probíhaly jakési slavnosti, takže zde bylo více než rušno. A protože tu všichni na nás poslední v tom randálu čekali už dost dlouho, vydali se dále do Opočna. Já jsem se ještě chtěla podívat na místní raritu = levitující kouli, o kterou jsem svedla tuhý souboj s jakýmsi chlapečkem... Vyhrál... A tak jsem si šla dát pro útěchu kávu . No a abych se nebála, zůstal se mnou ještě Renda, Kominík, mira.I a hekynen . Během kávičky jsme ale zjsitili, že do Opočna vlastně vůbec nechceme. Teda až na miru.I, který si chtěl vyfotit zámek, ale byl sám proti čtyřem . A tak se stalo, že jsme to vzali zkratkou po silnici a z poslední pozice jsme se rázem ocitli v Pulicích jako první . Další cesta vede přes Pulice, Běstviny a Spy do Nového Města. Tady je poslední ze tří zámků na naší trase. V Pulicích jsme na peloton počkali asi 15 minut v hospodě - bylo to akorát na jedno pivko, a nenápadně jsme se zase vmísili mezi ostatní. Jo a kdo si nepamatuje Spy, tak to byla ta vesnice, ve které jsme sjeli úžasný sjezd na most a pak jsme si ten kopec na druhé straně Metuje zase museli vyšlapat. A taky to bylo úžasné . V Novém Městě n. M. nás víc než zámek zajímala otevřená cukrárna a zmrzlinárna. Výborné dortíčky i zmrzlinka, jen co je pravda . No a někteří nepohrdli ani pivkem. To už máme Rozkoš na dohled a přes Vrchoviny, Provodov a Kleny se vrátíme do kempu, pokud ještě nezajedeme na Primátora do Holzbecheru. Z Nového Města už to byla fakt pohodová cesta - pěkně po silnici jsme byli asi za hodinku u kempu. A po včerejší zkušenosti opravdu někteří zajeli ještě na večeři do Zlíče do Holzbecheru. Tam fakt suprově vařili a obsluha byla perfektní. A dnešní večer na čtrnáctce?!? Nejprve jsme popřáli Kominíkovi k jeho pondělním třicátinám a pak se jedlo a pilo a veselilo až dlouho do noci... nebo spíš do rána . Profil: od werta, ale ten jel z Janova s fafejtama a petremp trošku jinudy, gps od HonzaKa Celkem najeto: 1.649 výškových metrů a 133 km. A tímto výkonem jsem za svoji 11,5 letou cyklistickou kariéru objela právě polovinu zeměkoule . Počasí: naprosto super - Burajda se tentokrát vyznamenala . A co říct závěrem?!? Ubytování SUPER, trasy SUPER, společnost SUPER, jídlo SUPER... Zkrátka jedna rozkoš lepší než druhá . HonzaKovi patří díky za skvělou organizaci a už se moc a moc těším na další setkání . |
copyright © vrstevniceJ 2009 |