t na kalendář

sobota 28. června 2008

Amerika s Toopem...

S Toopem chci vyjet už asi dva roky a konečně to vyšlo. A byl to fakt super výlet .

Pozvánka: ke stažení ve formátu

Foto: od Toopa

Video: od Toopa (6,39 Mb)

History: od Toopa

Lomy Amerika:

* z Wikipedia

* www.lomy-amerika.cz

Sraz: v 9:00 u vestibulu stanice metra B Stodůlky - nakonec se tu sešlo neuvěřitelných 14 lidí, z nichž někteří, stejně jako já, jeli s Tomem dneska poprvé.

Trasa: začátek byl pohodově silniční Stodůlky - Jinočany, to bylo tam, co pro nás Tom vynutil v "Ciboušově zatáčce" přednost před plně naloženou Scanií s vlekem . Je teda fakt, že my byli na hlavní, ale já bych tu odvahu v danou chvíli teda neměla... - Dobříč - Tachlovice, to bylo tam, co nikdo nesledoval značky a vylítli jsme z vedlejší na hlavní, což trošku rozhodilo postaršího řidiče Favorit a to až tak, že na nás začal hulákat (pozdravy to asi nebyly... ) a pak si při rozjezdu zapomněl zavřít dveře od auta - Kuchař, to bylo tam, co se nestalo vůbec nic - Trněný Újezd, to byla ta vesnice, před kterou jsme museli zdolat první dokopec dnešního dne - Kozolupy, o kterých někteří nevěřící Tomové tvrdili, že jsou jen na Sázavě a pak kousek za vesnicí zlákali děvčata na třešně, zatímco na ně ostatní marně čekali na horizontu - Velká Amerika (virtuální prohlídka) - k té snad ani není co dodat. Mystická a famózní Velká Amerika. Prostě byly vyhlídky a kochání a koupání a taky trošku té reality v podobě bahýnka na našich kolech. Jen společné foto se nějak nezadařilo zrealizovat. Tak snad jinde - po ŽTZ, která v mé postarší mapě záhadně vůbec nebyla... - lom Mexiko, který nám Tom popsal slovy: "je to jako Velká Amerika, ale v malým provedení a dole je bažinatá louže a bagr..." . Tak jako Velká v malém provedení to bylo, bažinatá louže byla taky, ale bagr, ten teda chyběl. A přitom jsme se na něj vysloveně těšili . Z Mexika nás pak čekal jediný dnešní off-road úsek - lesní pěšinou přes kamení dolů a přes pole nahoru a byla tu Malá Amerika, u které jsme se ale už dlouho nezdržovali, protože už nám víc než v malé míře kručelo v bříškách - sjezd na Karlštejn k restauraci Pod dračí skálou - kudy přesně jsme jeli, to netuším, ale je div, že se nikdo cestou neztratil. Prostě drželi jsme jižní směr a vyšlo to . Restaurace sice na první pohled vypadala beznadějně obsazená, ale jen se tam rozhlédnul Tom, tak nějak se uvolnily dva stoly, takže jsme mohli zasednout a konečně tu byl OBĚD a pivo a kofola a... moje porce čajů . Všichni se dobře najedli, ale jak se bříška plnila, začala nás ovládat lenost a plány dojet do Berouna braly za své. A když konečně bylo rozhodnuto, že se jede do cukrárny v Dobřichovících, padlo definitivní resumé HURÁ NA BEROUN !!! a tak jsme jeli na Beroun . Je ale fakt, že by to byla ostuda ten kousek podél Berounky nedojet... - Srbsko - lom Alkazar (a trošku učený popis lomu ze stránek geospeleos), kde chtěl Tom udělat společnou fotku, ale chrti už na nás čekali v Berouně na náměstí, tak se nefotilo - Beroun náměstí, kde se slibovaná cukrárna změnila na zahrádku s kávičkou, závinem, palačinkou a zmrzlinou. Ale abych nekřivdila - restaurace byla příjemná a štrůdlík i to ostatní bylo výborné . Tom učinil další pokus o společné foto, ale zase se zjistilo, že Jáňa s Jožkou už odjeli vlakem... Jo, je to práce udržet tolik lidí pohromadě . Ale foto jsme nakonec udělali i bez těch dvou...

Z Berouna už zvolil cestu zpět ku Praze každý podle své chuti, síly a nálady. Někdo šel na vlak už v Berouně, někdo se oddělil v Karlštejně. A skupinka chrtů odchrtila s tím, že už nebude nikde stavět. No a tak jsem v průběhu cesty zůstala sama s Tomem a Petrou a v Praze se k nám přidala ještě Hanka. Společně jsme dali závěrečné pivo a čaj na Kampě U Černýho orla a kolem desáté jsme se rozjeli do svých domovů.

Délka: mě to hodilo cca 100 km. Trasa Stodůlky - Beroun - Baranďák pak mohla mít cca 75 km.

Počasí: tak to nám teda vysloveně přálo. Sluníčko se sice občas schovalo za mraky, ale teplota byla tak akorát. Jen ten teplý větřík nám mohl více pofukovat do zad, jenže to bychom si pak snad ani neměli na co postěžovat.

Všem moc díky za skvělou společnost a Tomovi za krásný výlet. A zvlášť za citlivý výběr trasy. Rovinatější cestu (zvláště ze Stodůlek na Ameriku) už snad ani vymyslet nejde .

Díky a zase někdy na kole AHÓOOOOOOOJ!!! Ráda jsem Vás všechny poznala .

na hlavní stránku

copyright © vrstevniceJ 2008