sobota 21. června 2008 Tajnosnubný Točník... 21. června byl slunovrat - nejdelší den v roce, který si přímo říkal o to prožít něco netradičního. A tak nám Machna s Tomášem jeden takový netradiční výlet plný překvapení připravili . Z deníčků druhých: * foto od Jurimíra * foto od Brtsche * foto od Jirky N. * foto od wewerky Sraz I.: v 8:15 na Hlaváku u pokladen, kde se nás sešlo asi 11 a na vlak v 8:56 to nakonec bylo tak akorát. Sraz II.: v 9:47 na nádraží v Berouně, kde se přidala další porce účastníků, takže nás nakonec bylo 27... nebo víc?!? Prostě tak nějak asi 30 lidí . Odjezd od nádraží: po nekonečném přípravném hemžení jsme se krátce po desáté konečně vyfotili a vydali jsme se na cestu na Točník... Trasa tam: původně ji měla tvořit Machna, ale pak se do přípravy vmísil Jira Krušnohorák, který je z Berouna a tudíž okolí výborně zná, takže cesta na Točník byla nakonec v jeho režii. A jeli jsme teda fakt suprovou trasu, kterou bychom podle mapy ani náhodou nevymysleli. Takže kudy nás to vedl... Od Berounského nádraží - pěšinkou a pak cyklostezkou podél řeky Litavka - v Králově Dvoře jsme přejeli dálnici a tady to bylo, co jsme narazili na Hasičské oslavy 110. výročí založení místního sboru. Dali jsme pivko, někteří si zatančili při muzice a jelo se zase dál - kousek po silnici na Zdice - kolem pily do Trubína - polní cestou na vrch Hřibce, kde byl ten Černínský "(ne)menhir" a kde byl ten úžasný výhled do okolí - Černín - kousek po silnici a pak vlevo lesní cestou přes Hřeben - rozcestí Na Hřebeni - ZTZ - ŽTZ, což byla ta úžasná cesta mírně skopce podél potoka - Hředle, kde jsme už chtěli do hospody, ale otvírali až ve čtyři... No tak nic... Jo a náš šerpa Jíra Krušnohorák se tady musel obrátit zpět do Berouna, protože zjistil, že tam někde ráno potratil mobil... Tak jsme dál jeli bez něj a hned jsme zabloudili... Teda netrefili jsme cyklostezku, takže se jelo po silnici na Točník, kde jsme byli krátce před jednou hodinou. Oběd: v restauraci U krále Václava nám znemožnila jakási svatba, ale v občerstvení na hřišti bylo místa dost a nabídka jídel byla suprová a za mírné ceny. Akorát jim to šlo trošku pomaleji (zřejmě jen jedna mikrovlnka a jeden friťák) a jahodové knedlíky se rozhodli z neznámých důvodů připravit až úplně naposledy, takže jsem je nakonec musela z časových důvodů odmítnout a hladová jsem šlapala na Točník, abych nezmeškala to tajnosnubné překvapení Dany a Tomáše . hrad Točník: a bylo to tady - ačkoli tomu mnozí nevěřili, byla tu opravdu nefalšovaná svatba snoubenců Kešnerových. Zkrátka ze "starý" Machový se rázem stala mladá paní Kešnerová a my přítomní jsme měli jedinečnou šanci být u toho a dělat družičky . A protože po každé svatbě se má zasednout k prostřené tabuli, bylo i pro nás připravené skvělé občerstvení v podobě koláčů a svatebního dortu. Móoooooc dobré to bylo... Pak jsme ještě novomanžele zasypali rýží, no a začali jsme plánovat cestu zpět. Trasa zpět: původní záměr jet údolím Zbirožského potoka, kouknout na Skryjská jezírka a přes Svatou sjet zpět do Berouna se s ohledem na čas ukázal býti nereálným. Prostě plány jsme měli na několik svatebních cest, tak kdo bude další . Nakonec bylo rozhodnuto jet po ČTZ na Leontýnský zámeček a přes Nový Jáchymov do Berouna. Cestou se různě oddělovaly skupinky podle toho, jak kdo potřeboval býti zpět doma a zda jel z Berouna po svých, autem nebo vlakem. Poslední "svatebčané" pak Berouna opouštěli vlakem ve 22:48. Délka: nejvíc ujel zřejmě Jurimír a to 139,63 km . Mě to dalo tentokrát podstatně méně - cca 48 km. Celá trasa z Berouna do Berouna ale mohla mít něco přes 60 km. Defekty: sice nikdo nepíchnul, ale Jurimírovi prasknul dvakrát ráfek a Jíra Krušnohorák urazil přehazku. Ovšem ten ztracený mobil v Berouně našel . Takže Dana je šťastně pod čepcem, svatební cestu si všichni užili (tedy doufám, protože společnost byla vybraná ) a tak nezbývá než šťastným novomanželům popřát klidnou cestu společným životem a moc oběma přeji, nechť je tato repríza pro oba i derniérou . |
copyright © vrstevniceJ 2008 |