sobota 1. března - neděle 2. března 2008 Masopustní... tak tuhle akci měl na svědomí Jiřík Junků a Machna a byla to rozhodně akce nezapomenutelná . Nejprve pár fotek od Tomáše a teď to ostatní... Původně jsme měli poměrně Velké plány: * o sobotním dni - cyklistika po okolí pod vedením Machny a Tomáše * sobotní večer - ples v estancii U Šámalů - lístky je nutno zajistit si individuelně na telefonu 731 961 410, jo a je vítáno oblečení 30tých let . Samozřejmě ples není povinný, ale ne abyste pak litovali * o nedělním dni - pro zájemce cyklistika po okolí pod vedením Machny a Tomáše Ale jak už to tak bývá - člověk míní, ale pak je prostě všechno jinak . Někdy v pondělí Machna zjistila, že sobotní ples U Šámalů nebude, protože naše rezervované lístky prostě prodali... Pak onemocněla Darja, tak že prý přijede až v sobotu večer... Pak se rozhodla i Machna s Tomášem jet až v sobotu ráno... Pak začala být předpověď počasí taková nijaká, takže já osobně jsem byla rozhodnuta nechat kolo doma a vytvořit pěší sekci... Pak onemocněl Tomáš a rozhodl se rozšířit pěší sekci... No a pak meteorologové ohlásili na víkend trošku silnější větřík s názvem orkán Emma a doporučili držet se doma a když už musíme ven, tak se nezdržovat nikde, kde by se dalo přijít k úrazu, tzn. vynechat pobyt v lese a minimalizovat jízdu autem... Pod vlivem vývoje povětrnostní situace zůstal doma Jiřík s Darjou a Tom, ale my silnější jsme se přece jenom vydali na cestu. Je teda fakt, že na dálnici to trošku házelo, ale nebylo to nic dramatického. První náraz orkánu přišel po půl desáté, ale to jsme naštěstí akorát trávili snídaňovou pauzičku na pumpě mezi Brandýsem a Mladou Boleslaví, kde jsme vlastně byly, díky přerušení elektriky, bezpečně uvězněni . Ale řeknu vám, venku to teda nebyla žádná legrace. Větrná smršť a bouře zuřily asi 15 minut. Pumpa i naše auta to sice přežily, sloup elektrického vedení cca o kilometr dále ale ne. Ten se nekompromisně skácel k zemi a zabral celý jeden jízdní pruh. Naštěstí ten do Prahy, takže my projeli bez problémů. V Mnichově Hradišti jsme opustili dálnici a projížděli jsme úžasným údolím říčky Mohelky. Kochali jsme se tak, až jsme zcela přehlédli průjezd Bohumilčí. No ale to neva - v Českém Dubu nás Machna obrátila zase zpět a pro jistotu ještě signalizovala před barákem, abychom to zase nepřejeli . Kola i pěší túru jsme jednohlasně zavrhli a z válečné porady vzešel jediný konstruktivní návrh - jedeme na oběd do sousední vsi. Při ovárku, gulášku a Svijanském pivu se to pak přemýšlelo mnohem lépěji, takže bylo rozhodnuto vyjet do Liberce do Botanické zahrady. Tomáše jsme nechali doma, aby topil a léčil se, no a naše skupinové torzo vyrazilo do velkoměsta severu. Autoturistika byla dnes vysloveně nejlepší volbou. Přes okna nás hřálo sluníčko, nebe bylo vyfoukané do čista a výhled na Ještěd i panoramata Českého Ráje byl nádherný. Jen se nesmělo vozidlo opustit, jinak se člověk stal okamžitě zajatcem všudypřítomné Emči. A byli jsme v Liberci - teď vám to asi přijde jako nuda - prostě přijeli do Liberce, koukli do Botanické zahrady a jeli zase domů... No jo, jenže to by se nejdřív muselo vědět, kde ta Botanická zahrada je a pak by v autě nesměli sedět takový dva navigátoři jako Mamut s Machnou... Nejprve jsme sázeli na to, že Botanická přece bude značena směrovkama. Omyl... Jediné značení, které v Liberci neomylně najdete jsou cedule "sever", "jih", "východ", "západ". Proč?!? To jsme teda nepochopili, ale bylo nám jasné, že tady se teda bez kompasu rozhodně neztratíme. Pak někoho napadlo, že Botanická bude určitě poblíž ZOO a hurá, na tu jsme šipku objevili. Ovšem vyhráno jsme teda rozhodně neměli. Hustota směrovek byla pro nás tak nějak nedostačující, takže ke každé šipce jsme se vraceli minimálně 2x, znovu jsme detekovali zda jedeme správným směrem a zkoušeli jsme i směry jiné. Mamut dokonce vyměknul natolik, že se chtěl ptát pocestných, ale nebylo mu to zatím umožněno. Zoufale pak křičel z okénka "ZOO!!! ZOO!!!", ale rady se stejně nedočkal . No, nebudu to zdržovat, zkrátka po úporném snažení jsme ZOO našli, ale Botanická nějak nebyla. Za to my se ocitli definitivně v úzkých a protože zrovna šla taková pěkná pocestná, umožnili jsme konečně Mamutovi zeptat se. Její rada ale vyšla nakonec nastejno se značením. Ačkoli jsme jí poslouchali všichni tři a pozorně, záhy jsme zjistili, že není vůbec jasné, kam vlastně máme odbočit. Tak jsme si projeli ještě jednu vilovou čtvrť a protože jsme šikovný, tak jsme nakonec našli . A byly masožravé rostliny a různé džungle a pouště a kaktusy a sukulenty a pravěký prales s vodopádem a kajman a japonský kapříci a japonské kamélie a orchideje a strašný změny vzduchu a klimatů mezi jednotlivými expozicemi až nám z toho bylo šoufl, no a tak jsme zase koukali, kde nechal tesař díru, abychom se na tom našem čerstvém povětří trošku zregenerovali. Ufff... Ale stálo to za to, to zase ne že ne... Akorát doteď netušíme, kde jsme přehlídli ta akvária, xakru... Tak holt někdy příště... No a když jsme se tak vyčerpali, bylo nutné dodat tělům ztracené kalorie. A kde jinde v sobotu odpoledne než v cukrárně. Našli jsme jednu móooooooc hezkou, italskou, na náměstí, kde jsme dali kávičku a zákusek a čaj a vůbec tu bylo v kožených křesílkách móooooc příjemně. Cestou zpátky se chtěla Machna ještě stavit U Šámalů a trošku si s nimi vyříkat ty prodané lístky na ples, ale naštěstí mě netrefila na tu správnou odbočku, takže jsme byli ušetřeni nejen výměny názorů, ale i další projížďky lesem v orkánu. No a co s načatým večerem?!? Co asi... Počkali jsme až dojede Irenka a Ňufík a pak jsme se odebrali do hospody, kde jsme to všechno náležitě zhodnotili . V neděli jsem s ostatními jen posnídala a pak jsem se vydala k domovu, takže co se dělo a nedělo, to se musíte zeptat ostatních . Rozhodně ale musím říct, že to byl opravdu nezapomenutelný víkend - zkrátka jako vždy, když něco organizuje Jiřík s Machnou . Tak dodatečně přítomné Machně i nepřítomnému Jiříkovi díky a zase někdy na viděnou . |
copyright © vrstevniceJ 2008 |