neděle 21. září 2007
ABS (= Absurdity Bike Stezek) s BBCC...
Brtsch nás sice původně lákal
na sraz v 10:30 na Palackého náměstí, ale naštěstí Jirka Kr. sr. ještě
včas stihnul chybku odhalit a poslat Brtschovi
pozvánku. Ta záměnu Palačáku
s Palachovým náměstím je nám nějak osudná... Nebo snad chtěl jet Brtsch s
Jirkou sám?!?
Z deníčků druhých:
* pár slov a fotek od Ciboušů u Ciboušů
* foto na BBCC
* článek v Pražském deníku - přidám, až se ho dočkám
Sraz: v 10:30 na Palachově náměstí (!!!) u busty Jana Palacha nakonec stihli všichni naprosto v pohodě. A bylo tu také první Jirkovo překvapení - byli pozváni novináři Pražského deníku, aby o absurditách bike stezek něco napsali. Dost dlouho se pak plkalo než se vyjelo, takže jsme stihli i trošku vymrznout. A do první hospody to tedy bylo pěkně daleko...
Trasa byla koncipována tak, abychom poznali absurdnosti
pražských cyklostezek. A že jich teda není málo. Myslím těch absurdností
.
Jeli jsme
* cyklostezkou po pravém břehu Vltavy směrem na Štvanici, která byla až k Rohanskému ostrovu příjemná a krásně průjezdná
* zadem na Invalidovnu přes
nový úsek Pobřežní ulice, kde nás čekala asi největší
absurdita cyklostezek - pro cyklisty je tu sice vybudován při pravé straně
červený pruh a značka na začátku upozorňuje, že dva pruhy jsou pro auta,
jeden pro cyklisty. Ale radost cyklistova netrvá dlouho. Cca po 150 - 200
metrech je najednou značka zúžení silnice o jeden pruh - ano, hádáte
správně, právě o ten cyklistův
.
Odtud budou muset cyklisti asi lítat, protože cyklostezka nikam vizuelně
nepokračuje. Nájezd na chodník není a
červený pruh končí (na fotografii v
pozadí)... Je sice fakt,
že končí přerušovanou čárou, tzn. cyklista může z pruhu vyjet, ale kam
není jasno... Necháme se holt překvapit
.
My dále jsme pokračovali, tedy chtěli jsme pokračovat přes rozestavěnou část,
ale v mírném dokopci navážky Jirka Kr. sr. přetrhnul řetěz, takže se
chvilku spravovalo. Pak už se ale opravdu pokračovalo...
* přes haldy k Libeňskému mostu
- přes most - podél Vltavy Jateční ulicí a Přístavní ulicí a pak už jen
tak
podél plotu na náspu nad Vltavou
(kde by Jirka postavil
cyklostezku
) až k Trojskému tramvajovému mostu - a
dál už po stezce až ke koním.
Tady jsme se chtěli poprvé
osvěžit, ale včera tu byla svatba a tak dnes uklízeli a inventovali. Ach
jo... A zmrzlí pocestní aby mrzli dál
.
Naštěstí měl Jirka ale sebou gročík, čímž trošku zmírnil naše mrznoucí
útrapy
.
Ještě si nás reportér Pražského deníku vyfotil na Trojské lávce a pak už
jsme se všichni jednohlasně dožadovali oběda. Jirka nám ale ještě chtěl
ukázat další překvapení na Letné a tak jsme souhlasili ještě s malou
zajížďkou. Vyjeli jsme...
* přes Stromovku,
ale dlouho jsme nejeli - Brtsch píchnul. A zcela neukázněně mimo
hospodu, navíc začalo pršet a nutno konstatovat, že ačkoli jezdí do práce
téměř denně na kole,
jeho technické vybavení se rovnalo téměř nule. Teda pardon - dlouhý imbus
se Jirkovi při spravování řetězu náramně hodil
.
No ale dušička byla záhy zalepena a pak už nám nic nebránilo jet dál...
* projeli jsme Stromovkou a u výjezdu do Čechovy ulice jsme čekali na Jirku, který zase čekal na kamarádku Ying. Dlouho ale nejeli a tak se jel HonzíkH kouknout, kde jsou, což jsme ale zase netušili my ostatní a tak když nás čekání přestalo bavit, odjeli jsme...
* Čechovou ulicí na Letnou a přes pláň až k tramvajové smyčce,
kde jsme se s Jirkou a Ying zase sešli - vyjeli prostě ze Stromovky o
výjezd dřív Švermovou ulicí. Ach jo, ztratit se na 50 metrech, to je teda
fakt umění
.
A to si nikdo zatím nevšimnul, že máme ztracenýho ještě HonzíkaH...
* u tramvajové smyčky na
Špejchaře nám Jirka ukázal další překvapení -
náhrobník Národní knihovny.
Vzniknul na místě, kde se prováděly první výkopové práce. Po rozruchu,
který kolem knihovny a jejího umístění na Letné vzniknul byly ale práce
urychleně ukončeny a pozůstalé vývody kabeláže byly zakryty
.
Bylo to pěkné, bylo to zajímavé, ale teď už jsme měli ze všech těch
překvapení tak prázdné žaludky, že jsme se nekompromisně dožadovali
odjezdu nejkratší cestou do rybí restaurace na náplavce. A Jirka naštěstí
nebyl proti...
* sjeli jsme cyklostezkou ke
Strakovce,
kde jsme konečně
zjistili, že nemáme HonzíkaH
- na Kampu - přes most k Národnímu divadlu - po cyklostezce na náplavku a
rovnou do restaurce Vltava,
kde už na nás čekal
nalezený HonzíkH
.
Móoooooooc dobře jsme se najedli a po výborném obídku jsem se s ostatními
rozloučila a vyrazila jsem k domovu. Ostatní ale ještě pokračovali dál...
* po cyklostezce až na Zbraslav
a zpět až do restaurace U knihovny, kde byl celý den náležitě
zhodnocen a ohodnocen v duchu dobrých tradic BBCC
.
Délka: já jsem měla na tachometru necelých 26 km, ale ti kdo jeli ještě přes Zbraslav, natočili o nějaký ten kilometřík více...
Počasí:
teplota se sice držela celý den nad nulou, občas vysvitlo i sluníčko, ale
přece jenom to byl podzimní den se vším, co k tomu patří. Štiplavá zima se
nám cpala do rukavic a do bot a sem tam nás osvěžil i deštík. Zkrátka
končí letní pohoda a tak jsem hned po návratu domů jsem vytáhla zimní
cykloboty, pořádné rukavice a rolák. Už mi bez nich na kole bylo smutno
.
Jirko móoooooooooc díky, byla to nádherně
absurdní vyjížďka. A všem ostatním móoooooooooc díky za velmi příjemnou
společnost
.
na