t na kalendář

 úvod

s kolem do letadla

pár (24) fotek

poznatky a zkušenosti

sumář

so 14.7.

Compiegne

ne 15.7.

Soissons

po 16.7.

Forét Dom

út 17.7.

St. Quentin

st 18.7.

St. Quentin

čt 19.7.

Laon

pá 20.7.

Laon

so 21.7.

Reims

ne 22.7.

Reims

po 23.7.

Verdun

út 24.7.

Verdun

st 25.7.

Praha

sobota 14. - středa 25. července 2007

Francie na kole...

8. den - sobota 21. 7. 2007

Trasa: Laon - Bruyères-et-Montbérault - Parfondru - Veslud - Mauregny-en-Haye - Montaignu - la Maison Bleue - St. Erme - Amifontaine - Juvincourt-Damary - po hlavní silnici N 44 - Berry-au-Bac - Cormicy - Hermonville - Villers-Franqueux - Merfy - St-Brice-Courcélles - Reims

Mapa: Laon - Berry-au-Bac, Berry-au-Bac - Reims

Délka: 71 km - naše nejdelší etapa

Počasí: klasika - polojasno, odpoledne trošku tepleji, ale šlo to

Asi v 11:30 jsme opustili kemp a nejkratší cestou i Laon. První kávičku a pivo jsme dali v příjemné restauraci udělané z bývalé kovárny (nebo alespoň interiér kovárnu imitoval) v Bruyères-et-Montbérault. No a tady jsme měli na vybranou - buď kratší cestou přímo přes místní hřeben nebo tu nepřehlédnutelnou vyvýšeninu objet po vrstevnici i za cenu větší porce kilometrů.

Ani jsme moc dlouho nepřemýšleli o stavu opotřebenosti našich těl - jelo se po vrstevnici a byla to móooooooooc příjemná cesta. Venkovská silnička, minimální provoz a okolní stromy poskytovali dostatek stínu. Před Mauregny-en-Haye jsme dali obědový piknik v trávě a v St. Erme jsme konečně narazili na otevřený bar u nádraží. Byla kávička a pivo a navíc majitel byl šťastným vlastníkem škodovky z Liberce a uměl říct "Dobrý den". A ještě jednu zajímavost tu měli - vyhrazené místo pro nekuřáky. To byl stoleček se dvěma židličkama před WC a kolem pusto a prázdno. Holé zdi, nikde žádný obrázek jen nad stolečkem jasný cedulka "zákaz kouření". Já bych tu teda neseděla, i kdyby mi kouř vadil sebevíc a jak to tak vypadalo, bylo nás takových... prostě všichni .

Za Amifontain zase začal foukat protivítr, takže dalších pár kilometrů bylo pěkně otravných. Dost nás to utahalo a tak jsme radostně přivítali za Juvincourtem na hlavní silnici Motorest. Ovšem ouha... měl zavřeno. Ale museli jsme asi vypadat pěkně zbídačele, protože majitelé se nad námi slitovali, vypakovali návštěvu a připravili nám suprové plat du jour = rajčata jako předkrm, ryba se zeleninovým salátem a kávička. K tomu růžové víno a voda - navíc zadarmo, protože jsme nechtěli zákusek. Móooooooc dobře jsme se najedli. A tady taky měli jednu zvláštnost - óoooobrovskou kočku. Ale fakt obrovskou - ta musela mít dobrých 10 kilo. Vyslovený kočičí obr Koloděj. Tu bych teda chovat nechtěla...

Od motorestu jsme to vzali kousek po hlavní a pak na Cormicy a to už jsme opustili Pickardii a byli jsme v Champagni. A kraj hned dostál své pověsti - kolem silnice se začaly objevovat vinice a ve vesničkách výrobny champagne a nabídka prodeje. Před Reimsem v Merfy jsme narazili na příjemné bistříčko a tak jsme ještě zastavili k osvěžení. A hele, tady běžně prodávali sklenku rozlévaného champagne stejně jako točené pivo - prostě jiný kraj, jiný mrav . Samozřejmě jsme neodolali a ochutnali jsme. Já, abstinent, si teda jen tak lízla a řeknu vám - celý život se těším, že ochutnám pravé šampaňské a když ta chvíle přijde, ani to nedokážu vychutnat. Trošku to zaštípalo na jazyku, jak se přes něj převalily bublinky, trošku to polechtalo v krku a v puse mi zůstala zvláštní příchuť, kterou jsem již dlouho nepocítila. Za půl roku jsem totálně ztratila chuť k alkoholu...  Za to kocovinka, ta se přihlásila. Jeden malý doušek a jak to se mnou zamávalo. A ty následky, které to mělo...

Jinak jsme tu ale byli za exoty - jednak cyklisté s plně naloženými koly, to se tady teda nevidí. A pak když jsme řekli, odkud jsme, tak si nás i fotili, protože jsme prý první návštěva z Česka, která k nim zavítala. Chovali se k nám velmi družně, jak kdyby zrovna teď zjistili, že i Češi mají dvě ruce, dvě nohy a vůbec nevypadají jako Marťani . Obdarovali nás dokonce plíšky ze zátek od šampusu - POZOR, to je totiž v tomto kraji velká cenina a sbírá se to a obchoduje se s tím jako jinde třeba se známkami. Prostě dalo nám dost práce, než jsme se dokázali vyprostit z jejich pohostinství. Až kolem osmé večerní jsme konečně sjížděli k Reimsu. A musím teda říct, že mě nebylo po té ochutnávce šampusu zrovna nejlépe...

Na okraji Reimsu u přejezdu dálnice přestala náhle mapa odpovídat realitě. Navíc moje "lehká deprese" způsobila, že jsem si popletla pravou a levou stranu (klasika, to dokážu i bez deprese ), v důsledku čehož i světové strany a tak jsme místo na jihovýchod, tedy do Reimsu, jeli stále na jihozápad, tedy od Reimsu. Projížděli jsme jakousi průmyslovou zónou a já nebyla schopná zjistit, kde se vlastně nacházíme. No a ve finále jsem sebou navíc sekla - dostala jsem šmíra na kolejích a práskla jsem sebou docela slušně. Hlavou, teda naštěstí v helmě, jsem to cvakla o obrubník, odřela jsem si pravou nohu a ruku, udělala si pěkně hluboký zásek na hřbetě pravé ruky mezi klouby malíčku a prsteníčku (tahle jizva mi zbyla na památku) a podřela jsem brašny. Už se mi nechtělo dál. Byla jsem totálně na krupici, byla jsem zaprášená, tekla mi krev a jediné po čem jsem toužila bylo lehnout si do těch bílých jetelíčků vedle silnice a o nic se nestarat. Ale copak člověka nechají?!? Byla jsem zvednuta, ohledána, posazena zpět na kolo a zbavena velení. No a začalo svítat na lepší časy .

Jen jsme dojeli mezi domy a začali zjišťovat pozici (byli jsme na jihozápadním předměstí Reims v St-Brice-Courcélles), jakýsi dobrý muž se nad námi slitoval, vzal auto a odvedl nás k blízkému hotelu Stars, jehož interiér imitoval loď a pokoje lodní kajuty, ale naštěstí se nehoupal . A noc tu stála 39 euro, snídaně 6 euro a kola jsme si mohli zdarma zamknout do prázdného pokoje. Nebylo co řešit - navíc když jsme ráno zjistili, jak bohatý je zde snídaňový švédský stůl, zůstali jsme na obě dvě noci.

Konečně jsem se mohla začít exhumovat a konečně mohl přijít i poúrazový šok. A že byl teda hnusný. Nakonec jsem ho musela přemoct dvěma neuroly a do rána jsem zase byla v pohodě .

nahoru

na hlavní stránku

copyright © vrstevniceJ 2007