t na kalendář

 úvod

s kolem do letadla

pár (24) fotek

poznatky a zkušenosti

sumář

so 14.7.

Compiegne

ne 15.7.

Soissons

po 16.7.

Forét Dom

út 17.7.

St. Quentin

st 18.7.

St. Quentin

čt 19.7.

Laon

pá 20.7.

Laon

so 21.7.

Reims

ne 22.7.

Reims

po 23.7.

Verdun

út 24.7.

Verdun

st 25.7.

Praha

sobota 14. - středa 25. července 2007

Francie na kole...

4. den - úterý 17. 7. 2007

Trasa: Forét Dom - Barisis - Amigny-Rouy - Condren - Viry-Noureuil - Frière-Faillouël - Flavy-le-Martel - St. Simon - Artemps - Seraucourt - Contescourt - Grugies - Gauchy - St. Quentin

Mapa: Forét Dom - Flavy-le-Martel, Flavy-le-Martel - St. Quentin

Délka: 51 km

Počasí: celý den polojasno, ale příjemně, teplota cca 25° C

Velmi a to velmi příjemně jsme se vyspinkali. A ještě lépěji jsme se nasnídali. K dispozici byl švédský stůl, ale vysloveně královský. Byl croissan, chléb, čaj, káva - nyní dokonce i při jídle !!! , müsli, jogurt, džemy, medy, máslo, sýry... - prostě paráda. A také jsme měli možnost poprvé ochutnat francouzské čajové pečivo zvané Madeleines, které proslavil Marcel Proust v Hledání ztraceného času. Pro bližší představu - byly to takové sladké pracny z piškotového těsta.

S příjemně naplněnými bříšky jsme se zabalili a cca v 11,15 jsme vyrazili dál. Cesta byla velmi a to velmi příjemná, jen ke konci se trošku otravně houpala. A to jsme paradoxně jeli podél řeky...

První občerstvení jsme dnes dali v Amigny, kde jsme narazili na jakýsi "bufáč" na lodi. Byl sice zavřený, ale našemu šarmu se prostě nedalo odolat - pivo nám prodali . Ve Friére jsme dali v místní pizzerii obídek - já si dala bagetu s krabem a móoooooc jsem si pochutnala. Ale ani ostatní si nestěžovali. Hlavně tu byl klid. Jo a bylo tady suprový splachovadlo na WC - žádný čudlík, žádný provázek, ale vedle mísy byla taková kovová vodorovná tyčka o kterou se stačilo zlehka opřít (nohou do strany) a ono to spláchlo .

V cíli naší dnešní trasy - v St. Quentinu jsme našli "Office de Turisme" a protože bylo hned vedle příjemné bistříčko, nebylo důvod kamkoli spěchat. Odpočinuli jsme si, osvěžili jsme se, zjistili jsme kde je kemp a navíc jsme obdrželi od jakéhosi bývalého kuchaře, který se s námi začal velmi přátelit, doporučení, že tady za rohem dělají výborná husí játra. No a o místě našeho zítřejšího oběda bylo rozhodnuto. V bistříčku se nám velmi a to velmi líbilo, ale bývalý kuchař začal být tak otravný... naštěstí..., že jsme se nestihli ožrat a radši jsme vyklidili pozice s omluvou, že musíme jít pohledat naše dnešní bydliště.

Kemp jsme našli bez větších obtíží, byl poměrně rozlehlý, čistý, levný, jen trochu slabší byla sociálka, ale dalo se to vydržet. No a opět to byl zdroj nových zkušeností. V části kempu byl tábor pro malé děti, takže nebylo vítáno, pokud se chodilo po kempu spořeji oblečeno a ve sprše se člověk musel zavírat, aby ho děti neviděli nahého... puritáni jedni. Ale že jsou od nich toalety zas****, pardon, znečištěné, to paní táborové vedoucí jaksi nevadilo...

A ještě jedna zvláštnost tady byla. Ve 22:00 se prostě zavírala brána a z kempu ani do kempu neměl šanci už nikdo proniknout.

nahoru

na hlavní stránku

copyright © vrstevniceJ 2007