t na kalendář

 úvod

s kolem do letadla

pár (24) fotek

poznatky a zkušenosti

sumář

so 14.7.

Compiegne

ne 15.7.

Soissons

po 16.7.

Forét Dom

út 17.7.

St. Quentin

st 18.7.

St. Quentin

čt 19.7.

Laon

pá 20.7.

Laon

so 21.7.

Reims

ne 22.7.

Reims

po 23.7.

Verdun

út 24.7.

Verdun

st 25.7.

Praha

sobota 14. - středa 25. července 2007

Francie na kole...

1. den - sobota 14. 7. 2007

na pražském letišti

na pařížském letišti

sborka

jízdenky a odjezd z Paříže

Compiègne

Trasa: Praha - letadlem do Paříže - rychlometrem na nádraží Paris Nord - vlakem do Compiègne.

Délka: na kole 7,5 km, ale letadlem a vlakem to bylo o trošku víc

Počasí: paráda - slunečno, teplota kolem 30° C

Je fakt, že ještě dva dny před odletem jsme váhali, zda to přece jenom nevzdat, ale uznali jsme, že bychom se pak sami sobě nemohli podívat do očí. No a tak nastal den D a hodina H a my se časně zrána vydali s našimi zavazadly na letiště odtajnit, co nám doposud bylo utajeno... Ale všechno je holt jednou poprvé a je krásné, že i ve zralém věku může člověk opět zažít ty chvíle napětí a očekávání "co se bude dít dál?!?" .

Naše odbavení na letišti proběhlo bez problémů a tak jsme v 9:15 vstupovali přes pasovku do uzavřené části letiště. Náš gate C11 se otvíral v 9:40, ale vzhledem k tomu, že byl až úplně na druhém konci letiště, trvalo nám pěknou chvilku, než jsme k němu dorazili.

Náš časový plán byl následující:

10:05 odlet z Prahy

11:50 přílet do Paříže

vyzvednutí zavazadel

kávička

sborka

metrem na nádraží

vlakem ve 14:34 odjezd z Paříže - co bychom tady také tak dlouho dělali, že... Cha, cha, cha, ani ve snu by mě nenapadlo, jak naivní představa to byla...

První skluz nastal, když nám v 10:05 místo startu oznámili, že je Paříž přecpaná a tudíž se odlet posunuje na 10:45. V 10:50 jsme odstartovali. Během letu se Air France projevili jako pěkní škudlilové - k občerstvení jsme obdrželi jen velmi suchou sušenku a kelímek kávy nebo vody. Ještě že jsme měli něco vlastních zásob . Nad Paříží jsme pak čekali dalších 15 minut na přistání, takže v Paříži jsme na letiště Charlese de Gaulla dosedli ve 12:40. Ale měli jsme dovolenou, tak kam bychom spěchali .

Zase pasovka a pak už jsme jen s napětím čekali, jak svá kola získáme zpět. Ale nebylo to nic složitého. Poblíž pásů, po kterých vyjížděla zavazadla, se náhle otevřely dveře, z nichž zřízenec pařížského letiště vysunul naše škatule s kolama. Ani nechtěl vidět přepravní lístek.

Teď už jen zbývalo najít tichý klidný koutek, kde bychom provedli sborku a z krabic opět vyrobili kola. Na první pohled by se každý mohl domnívat, že na tak velkém letišti, jakým Aeroport de Paris Charles de Gaulle bezesporu je, bude takových koutků spousta, ale opak je pravdou... Trvalo hodnou chvíli než se nám podařilo ulovit pár sedaček schovaných za kulifonem na kávu. A teď již opravdu začala sborka...

Rozborku a balení kola do krabice jsem dělala poprvé v životě a přiznám se, že jsem byla zvědavá, jak se mi podaří sborka. Tady ale moje balicí snaha byla korunována úspěchem, protože jsem kolo dala dohromady během poměrně krátké chvíle. To kamarád na tom byl o něco hůře. Nechal si kolo zabalit do krabice v servisu, takže když v Paříži vysypal na zem hromádku součástek, vůbec netušil, jak z nich má něco jako kolo zase vyrobit . Poznával v podstatě jen rám, kola a řidítka . Ale i jeho úsilí bylo nakonec korunováno úspěchem.

A co s krabicemi?!? Chvilku jsme přemýšleli "kam s nimi", ale když jsme zjistili, že kolem neustále pobíhá úklidová služba, pěkně jsme do krabic nastrkali veškeré papíry a igelity a nechali jsme je stát u odpadkového koše. Na cestu zpět jsme měli zajištěné auto, takže svoji funkci v našich službách již splnili . Ale bez mučení se přiznám, že si dost dobře nedovedu představit, jak se škatulema běháme po letišti a hledáme místo, kam je na dalších 10 dní uschovat...

Hodiny ukazovali 14:45 a my se, již zcela mimo původní časový plán, vydali hledat metro - neboli "Gare", což se nám podařilo hned na druhý pokus. A nastala další fáze našeho cestování - zakoupení jízdenek. Nákup jízdenek jsem ponechala jiným a tak jsem jen z povzdálí vše sledovala hlídajíc kola. První fronta byla špatně zvolená, protože na terminálu prodávali jízdenky jen na metro. Bylo proto nutno vystát druhou 20ti minutovou frontu. Neuvěřitelné - měli tam 3 prodejní terminály, ale z pěti zaměstnanců prodávala jen jedna slečna, která se to navíc zaučovala. Děs...

Konečně jsme měli v ruce jízdenky, ale naše radost trvala jen do té chvíle, než jsme stanuli před vstupními turnikety do metra jejichž rozměry dovolovaly průchod jen průměrně rostlému člověku.

i zavolali jsme na pomoc "informační stevardky" z haly,

ty sice ochotně přinesly klíček od boční branky, ale branka nešla odemknout,

i zavolaly na pomoc kolegu, který byl kompetentní k odemčení druhé branky,

po průchodu brankou jsme si ale uvědomili, že nemáme označené jízdenky,

i požádali jsme o pomoc "informační stevardky" z haly,

jedna ochotně vsunula jízdenku do turniketu a ten... ten ji prostě spolknul... tu jízdenku, ne stevardku ,

tohle už bylo dost i na "informační stevardku" - jen nešťastně hlesla  "bad day",

a zavolala na pomoc odpovědného kolegu,

přiběhli hned 3, téměř ozbrojení a komunikovali spolu přes vysílačky,

za vzájemné asistence stroj otevřeli a akci korunovali úspěchem, tedy vydolováním naší jízdenky z útrob turniketu .

V 15:46 jsme konečně opouštěli letiště ve vagónku rychlého metra. Ale výhra to byla jen do chvíle, než vagón navštívil potulný houslař. No, vydrželi jsme to, ale vzhledem k tomu, jakým způsobem se prodíral přes naše kola, moc radosti neměl, že jsme finančně neocenili jeho houslovou virtuozitu. Kdyby ovšem tušil, kolik sprostých slov nás při jeho produkci napadlo, asi by byl rád, že neumíme francouzsky .

V 16:30 jsme byli na nádraží a tak nějak jsme šli pořád dopředu, prošli jsme nádražní halou a najednou před  námi stál vlak do Compiègne. Našli jsme vagón se symbolem kola, nacpali se dovnitř a vlak se v zápětí rozjel. Mimochodem vagón pro kola - to byl vagón s normálním vstupem, takže po schůdkách narvat naložené kolo dovnitř byl docela děs. Pro stání kol bylo určeno první kupé, ve kterém nebyly sedačky. My se usalašili ve druhém kupé, čímž jsme evidentně zkazili veškerou radost z pohodlného cestování vleže dvěma pubertálním dívčinám. Ale vystupovali jsme hned první zastávku, takže se pak děvčátka mohla rozvalit dle libosti . Jo a mimochodem - z průvodčího jsme neviděli ani nit, takže 40 minut strávených nákupem jízdenek vyšlo úplně nazmar. No, nazmar ne - byla to cenná zkušenost .

V 17:17 jsme vystoupili v cíli dnešního dne a na startu našeho cykloputování - v Compiègne a hned jsme učinili první poznatek - přes koleje se přejít může, ALE musí se před tím požádat o dovolení velitele stanice. Pak jsme na plánu města detekovali kemp a KONEČNĚ jsme se svalili v nejbližším baru s příznačným názvem Bar Locomotive a KONEČNĚ jsme si dopřáli první kávičku a pivínko ve Francii.

Teď už zbývalo JEN najít kemp a před večeří se usalašit a osprchovat. Ale když je "bad day", tak je prostě "bad day" . Zkrátka kemp jsme sice našli, ale ačkoli byl uveden ve dvou mapách i na plánu města u nádraží, byl prostě zrušený. Stáli jsme uprostřed prázdného prostoru, který býval kempem a bezmocně se rozhlíželi kolem. Ale nic se nejí tak horké, jak to vypadá - muž, který se tvářil, že prostor hlídá, nám dovolil přespat, když to bylo jen na jednu noc. A ZADARMO! A navíc jsme měli i teplou vodu, elektřinu a papír na záchodě, byť tureckém, ale to už byla po dnešním dnu naprostá drobnost.

Konečně jsme se mohli sprchnout, konečně jsme se mohli převléknout a po osmé večerní jsme se konečně mohli vydat na pořádnou večeři. Vybrali jsme si příjemné bistříčko na náměstí vyzdobeném na počest Tour de France, které tu dva dny předtím projelo. Dost dlouho jsme se pokoušeli louskat jídelní lístek se slovníkem. Výsledkem bylo zjištění, že buď je špatně slovník nebo se tady mluví jinak než francouzsky, protože mi nebyli schopni identifikovat jediné slovo z jídelního lístku. Vybrali jsme si tedy podle citu a nakonec jsme tak zcela neplánovaně ochutnali specialitu Severovýchodní Francie Choucroute garnie v rybí variaci (standardně se podává v masové variaci = párek + slanina + vepřové). Byl to vlastně kopec kysaného zelí obložený vařenými bramborami, mušlemi, krevetami a 3 - 4 druhy ryb. Zvláštní kombinace, ale bylo to výborné...

Kolem desáté večerní jsme se plni prvních dojmů ukládali ke spánku, ale noc příliš klidná nebyla, protože všude po okolí se slavil 14. červenec (dobytí Bastily) a pálily se rachejtle.

nahoru

na hlavní stránku

copyright © vrstevniceJ 2007