sobota 3. března 2007
Ke kamínkům Klepeckým...
Tak dneska si s námi počasí vysloveně pohrávalo, ale kdo vydržel, zklamán
určitě nebyl. Ráno v 6:30, když jsem vstávala, bylo azuro, ale jen jsem se
v 7:30 vydala na cestu, začala popadávat bílá krupička. A na Rajské
zahradě už pršelo naplno. Přesto se nás tu sešlo 6 a přesně podle plánu
jsme se přesunuli na nádraží Běchovice. Sem dorazila po svých Wewerka s
Medúzou a Pavel a vlakem těsně před půl desátou dorazila ještě Milena a
Arabice s dcerou a její kamarádkou. Paradoxně jsme tak v dnešní skupině
převažovali my ženy poměrem 8:5
.
Převaha nám ale nevydržela moc dlouho - hned na první křižovatce se utrhla
Wewerka, která si z trasy pamatovala jediná tři slova: "červená - terén
a Klánovice". Skutečnost, že tam budeme až odpoledne, ji ale poněkud
unikla a tak jsme jen mlčky hleděli, jak na křižovatce zatáčí vlevo, mizí
kolem Běchovického rybníka a vydává se nám de facto v protisměru naproti
.
No, došlo jí to asi po 10 km a po složitých navigačních manévrech se nám
ji podařilo dostat ze scestí
.
Ale byla to fuška
.
Dál se oddělily ještě Arabice, ale to už bych moc předbíhala... Trošku
popořádku...
Z deníčků druhých:
* fotky od Wewerky
* fotky od Evana
- budou, jakmile je Evan pošle
* diskuzní téma "Sobota 3.3. - Ke kamínkům Klepeckým"
* no a teď už jen něco k trase z mé klávesnice...
Trasa:
metro Rajská zahrada - nádraží Běchovice - podél
hlavní na
ČTZ a tady vpravo - to byla ta křižovatka, co
Wewerka na svém rychlém "Caňonu" zahnula vlevo
-
Koloděje, kde se oddělila Arabice s holkama s tím, že v tom
psím počasí pojedou nějakou kratší trasu - Královice,
kde se k nám připojila Irena a tím zase dostala naši dámskou část do
převahy
- dál po silnici na Křenice
a na Březí, což byla ta zcela odkrytá silnice na "hřebeni",
kde fučel silný protivítr. A že nám teda nedal ani metr zadarmo, na to
můžete vzít jed...
- Babice, kde bylo plánováno zastavení v hospodě, ale ta
otvírala až za půl hodiny. Na Pavlův návrh byla tak jednohlasně
odsouhlasena zajížďka do estancie v Mukařově - Mukařov a hospoda U
kostela, kde nás konečně dostihla bludná Wewerka a kde jsme
se pořádně ohřáli, osušili, najedli a napili. Nejvydatněji asi pojedl
Medúza, který si dal polívčičku na zahřátí, pak gulášek s knedlíčkem a
místo zákusku řízek s bramborovým salátem. Holt nejlepší buchta je ta,
která projde přes prase
.
Ale kam to do sebe všechno naskládal, to mi je teda záhadou... Asi má v
těle jen jeden orgán a to žaludek, jinak to není možný
.
No ale dost jídla a pití - venku znenadání vylezlo Sluníčko a tak jsme se
rozhodli jet dál. Ještě jsme provedli termoizolační opatření - zkrátka kdo
chtěl, obul do bot ještě pytlíky. A překvapivě tentokrát nepohrdla
pytlíkem ani největší odpůrkyně této metody - Wewerka... Jo zima je holt
zima a že teda dneska byla ukrutná. Za celou zimu mi nebyla na nohy a ruce
taková kosa jako dneska... Jo a Medúza ještě stihnul udělat průšvih,
když si mazal kolo na žulovém stole, ale pak už jsme opravdu zase šlápli
do pedálů... - Žernovka - Doubek, kde se odpojil
Pavel s Milenou a Irena - Hradešín - Přišimasy, kde
nám chvilinku trvalo, než jsme se zorientovali ke kostelu - ŽTZ -
a konečně tu byl Klepec I. a pak Klepec II.
- příjemná lokalitka a nádherné výhledy do okolí. Vůbec netuším, jak je
možné, že o tomhle místě téměř nikdo neví... - lesem směr Limouzy
- konečně si zase Wewerka přišla na své, byl tu terének... Za to Evan
příliš nadšená nebyla, její slicky do terénu moc nebyly... A když cesta
navíc končila polem, které se muselo překonat, měli jsme toho "plný
brejle" všichni... Jen jsme pod nohama ucítili zase pevnou zem, udělali
jsme odbahňovací pauzičku... - Přišimasy - Škvorec -
ČTZ
- Dobročovice a tady jsme opět zajeli do
terénu. Evan si sice našla objížďku po silnici, ale nakonec dala na mé
přesvědčování, že to bahno je jen kousek a dál už je pohodová cesta.
Nebylo... Deště v průběhu týdne byly evidentně vydatnější než se zdálo...
Ale Evan to bahno nesla, resp. proběhla, velmi a to velmi statečně
- Klánovický les,
který Evan opět chtěla objet po silnici, ale tentokrát to byl Medúza, kdo
ji přesvědčil, že tady už je cesta pohodová. Nebyla... Deště v průběhu
týdne byly evidentně vydatnější než se zdálo... A na Evanově černé listině
už jsme byli dva
-
Újezd nad Lesy, kde už Evan nekompromisně vyměnila
"pohodovou" lesní cestu za "nepohodou" silnici a musím říct, že dobře
udělala, protože deště v průběhu týdne byly... Ale to už víme
- Klánovice nádraží a hospoda U Dašů, kde jsme se zase
všichni sešli a která přišla v pravý čas, protože se přihnala drobná
dešťová přeháňčička. Hospoda U Dašů bývala suprová, ale tentokrát to teda
byl děs běs. Všechno strašně dlouho trvalo a kdo si dal cokoli jiného než
cibulačku, tak neprohloupil, protože ta teda byla pěkně hnusná. Dál
jsme zvažovali jet pěšinou podle kolejí a teď to byl Kolin, kdo Evana
přesvědčoval, že pokud přežila ta dvě bahna, tak tahle cesta je už
naprostý luxus. Naštěstí ale neměl možnost dostat se jako třetí na černou
listinu, protože nakonec jsme se tady rozdělili - Wewerka s Medúzou a
Kukynem odjeli přes Běchovice na jižní okraj Prahy, no a my ostatní jsme
se nechali Sylvou odvést po asfaltu na Černý Most.
Musím říct, že to tedy byla naprosto luxuní cesta. Ještě jsme si
neodpustili přejet po tubusu na Rajskou zahradu a tady už jsme se
definitivně rozloučili a zamířili jsme každý ke svému domovu
.
Délka: z Rajské zahrady na Rajskou zahradu to opravdu mohlo být cca 50 km, s cestou od domu k domu jsem měla na tachometru něco málo přes 70 km.
Ačkoli to ráno s počasím vypadalo nevalně, vyklubal se z těch mraků a zimy
nakonec nádherný a teploučký slunečný den. Zkrátka výlet měl zase všechno,
co mít měl a pro mě měl dokonce i cosi navíc, s čím se ale moje bříško moc
nesrovnalo. Zkrátka a dobře, někde se mi do jídla připletlo cosi
nedobrého, takže můj zažívací trakt začal v noci urputný boj s vetřelcem.
Teda takovouhle střevní koliku jsem snad opravdu ještě v životě neměla...
No ale už je zase dobře, tak zase někdy příště
.
Díky všem za skvělou společnost a mějte se móoooc krásně!!!
na