sobota 3. února 2007
Narozeninová s Wewerkou...
Není už žádným tajemstvím, že
jsme obě (teda já a Wewerka) Vodnářky narozené v únoru. A jak jinak to oslavit než pěkným
výletíčkem na kole. A že se teda vydařil, na to se můžete kouknout dál
.
Z deníčků druhých:
* diskuzní téma "Sobota 3. 2. - narozeninová..."
* fotky od mgt
* fotky od Wewerky
* fotky od Kominíka
* profil trasy od mgt
Zúčastněno:
celkem 19 - 21 lidí a kdo tam byl, to jste už určitě viděli
na fotkách
.
A ještě něco málo z mé klávesnice:
Ostrý start v 10:00 byl cca o 10 minut opožděn, protože
jsme čekali na Jurimíra, kterému ujel... prostě který se tak nějak opozdil
.
Ale vymrzli jsme na Stodůlkách pěkně. Jen byl dán povel k odjezdu,
okamžitě všichni naskočili na kola a zmizeli kamsi za Wewerkou, což mělo
katastrofální následky pro nás pár zbylých na ocase. My jsme se tak nějak
zadrhli, než si Jurimír nalil vodu do flašky, a pak se nám podařil
husarský kousek - zabloudili jsme hned na stanici metra Stodůlky
.
Motali jsme se tam jak nudle v bandě, než mgt přiznal, že ví, kde je
historické městečko Řepora, což byl první orientační bod. No a tam také
ostatní čekali...
Trasa:
Stodůlky - Řepora - neradovali jsme se ale
dlouho, protože záhy jsme zabloudili znovu. Tentokrát do jakési stavební
zóny, kterou mapa zcela eliminuje
.
Snažila jsem se bikersky poradit si sama, ale Hrabosh se, pro urychlení
celé operace, nebikersky zeptal vrátného kudy tudy vede cesta přes
dálnici, díky čemuž jsme upustili od průzkumu dalších průmyslových zón a
vydali jsme se konečně tou správnou cestou - Zbuzany - Ořech,
kde se Jirka Kr. sr. a HonzaH začali domáhat hospody. Po 5 km dost odvážný
počin, ale nikdo jejich naléhání zatím nebral vážně
-
MTZ a s ní i první terének - louže, kamení, sníh
a blátíčko... - Kalinův mlýn -
ČTZ a s ní přituhlo i bahýnko. Nicméně byla to
nádherná cesta proti proudu Radotínského potoka a docela nás rozesmáli
poznámky místních chatařů, čí že to memoriál se dneska jede... Tak na
memoriál si budete muset ještě chvilku počkat, ledaže bychom to vyhlásili
jako "Machny memoriál za prasklou křížovou kost"
- Měchurovský Mlýn - Choteč a tady jsem se poprvé
cukla, protože terének kolem koní do Chýnice důvěrně znám a vůbec, ale
vůbec jsem o něj nestála
.
Naštěstí nás takových bylo pár, takže jsme jeli po silnici -
Kuchařík - Kuchař, kde mě dostihla Matyxova SMSka: "Finále:
praskla pruzina v prehazce. Jdu shanet servis... Na priste uz ale budu
pripraven." Tak Matyxovi se po třech dnech výmluv konečně podařilo kolo
zneprovoznit natolik, že měl pádný důvod se nezúčastnit
.
Ne, já vím, Matyxi, snahu si měl a taky doufám, že příště už to opravdu
vyjde. Rádi tě uvidíme
- ZTZ, což byl také chvilkama docela slušný
bahenní crossík, takže ani my, co jsme si odpustili "koně" jsme nezůstali
čistí
- Vysoký Újezd, kde se odpojil Bananovník a zamířil zpět do
Prahy kvůli pracovním povinnostem - Kozolupy, kde se
odpojil HonzaH a oba Jirkové Kr., protože už bez osvěžení v hospodě
odmítali jet dál - Bubovice - křižovatka se
ZTZ a sjezd na ŽTZ,
což byla nádherná cesta podél potoka Loděnice. Přiznám se, že mě by ani ve
snu nenapadlo tuto cestu vybrat, takže Kúčo díky, že jsi nás sem zavlekl.
Byla to fakt krása - Srbsko a obídek v místní hospodě.
Už nás tu taky čekal Václav a dohnal nás bratranec Bob. A dali jsme taky
jednoho panáčka na moje a Wewerčino zdraví a od Kolina jsme dostaly po
dortíčku, Wewerka po oříšku a já po
květince
.
Kolinku moc díky a moc díky i všem ostatním za dárky a přáníčka
.
Dál už se jela klasika podél Berounky = Karlštejn - Zadní Třebáň -
Řevnice - Dobřichovice a občerstvení v hospodě proti
nádraží. Při odjezdu nás ještě chvilku pozdržel HonzaH, který píchnul, ale
mnozí to alespoň využili k tomu, vyzkoušet si jaké je poježdění na
lehokole - Všenory - Černošice, kde byla pro nemoc
zavřená pekárnička, takže si mnozí museli nechat zajít chuť na koblížek
- poslední pivo u Pigiho, kde se již někteří začali
odpojovat - Lahovice - nepříjemné bahniště kolem nové přípojky Ve
Velké Chuchli a Barrandovský most, kde jsme se definitivně
rozdělili podle toho, kdo do jaké části Prahy mířil. Zůstali jsme v malé
skupince s tím, že pojedeme s Kominíkem na Stodůlky, takže naše cesta
vedla do Prokopského údolí, kde jsme dali
ještě jedno pivo u kuří nohy. U Jezírka jsme udělali
klasickou čůrací pauzu, u koupaliště jsme se
rozloučili s Medúzou a pak jsme poměrně dlouho čekali u horní retenční
nádrže na Kolina, Václava a Navaru. Když už nás přestalo bavit koukat na
hvězdičky a začala se nám pod dresíky vkrádat zima, bylo jasné, že určitě
došlo k defektu, což nám také Kolin po telefonu potvrdil. Hned za
koupalištěm se mu přetrhnul řetěz a nějak to nešlo opravit, takže nám
poslal Navaru a sám přijal pohostinství Vrtalů, kde pak naše narozeniny
společně s Václavem zapíjeli až do časného rána
.
Nás pár statečných dosáhlo, ve 20:33 Stodůlek, kde
jsme se rozloučili s Kominíkem a Navarou. Pak už jen poslední malé pivko v
hospodě U hřiště na Bílé hoře a hurá domů.
Délka: trasa Stodůlky - Srbsko - Barrandovský most měla necelých 70 km, ale naše tachometry naměřily mnohem více. Já jsem měla cca 93,5 km.
Na to, že byl podle kalendáře
únor, se počasí velmi vydařilo a ujeli jsme i slušnou porci kilometrů.
Akce měla vše, co měla mít a možná i trošku víc, takže všem děkuji za
velmi příjemnou společnost a těším se zase někdy příště na viděnou
.
na