t na kalendář

pátek 17. - neděle 19. listopadu 2006

Nákolácké setkání v Plzni aneb jak chutná v Plzni plzeňské...

>kronika srazů<

V pátek 17. 11. byl svátek - SLÁVA VŠEM STUDENTŮM - a díky tomu se naskytl prodloužený víkend!!! Na Šumavě, v Jizerkách i na Český Kanadě už každý byl, tak padlo naše oko na Bejbíse a Plzeň. A protože Bejbís je pro každou legraci, strávili jsme tenhle dlóooouhý víkend v okolí Plzně .

Účastníci: Bejbísovi (ale to asi nikoho nepřekvapí ), Burajda a Burísek (aby také ne, když jsou ze z Plzně ), strejda Libor, Kominík, mira.I, Airline, Kolin a Věrka, HonzaH, Arabice, Moni, HraběX, Blanka, Jarmila a Petr, bratranec Bob, Vláďa, Libor, Švestka a Švestkoň, Jitka a Václav, MM (která přijela na lehokole - sice jela až ze Zdic, ale stejně to byl skvělý výkon) a Karel, jo a vlastně ještě já .

Pro úplnost je nutno dodat, že ne všichni se účastnili všeho, ale na tom přece nesejde. Rozhodně jsme se všichni sešli v pátek večer v pivovarské hospodě Spilka, abychom okusili, jak v Plzni chutná plzeňské .

Z deníčků druhých (doufám, že neaktivní odkazy budou brzo aktivní ):

* nákolácká diskuze - téma Plzeň 17. - 19.11.2006

* nákolácká diskuze - téma Plzeň - JAK BYLO ?!?

* fotky od Bejbíse u Bejbíse

* povídání a fotky od Burísků u Burísků › (Cyklo)akce › Sraz Nákoláků v Plzni

* fotky od miry.I u Bejbíse

* pár (resp. pět ) z mobilu od HraběteX u Bejbíse

* fotky od Kominíka u Bejbíse

* fotky od Jarmily u Bejbíse

* fotky od Boba a Libora

* něco ke zřícenině hradu Lopata

* jo a nelze opomenout ještě nákolácké téma Čumbrci - možná se někomu může zdát, že je to bezvýznamné slovo, ale právě v Plzni jsme si ověřili, jakou silou dokáže dělit národy . A pak že války vznikají z politických důvodů .

Počasí: původně rosničky předpovídaly nádherné slunečné dny s teplotami až 15° C, ale nějak pozapomněly, že je přece jenom už listopad. Tedy na půlku listopadu to nádherné dny byly a teploměr se určitě vyšplhal někam k 10° C, ale to sluníčko, to se nám moc neukazovalo. Svými paprsky nás pohladilo, jen když se mu podařilo sem tam proniknout krs mlhavý opar, který je pro tyhle podzimní dny tak typický. Ovšem ty západy slunce ty teda byly neopakovatelné - narůžovělý obzor nad mlžným panoramatem oblých hřbetů pahorkatiny kolem Plzně byl prostě nádherný.

Ubytování: tak to bylo tentokrát opravdu bezkonkurenční. Obdivuji Bejbíse, že se mu vůbec podařilo pro nás nějakou střechu nad hlavou, kde je teploučku a příjemňoučko, sehnat, zvláště, když se počet účastníků neustále měnil a to i v průběhu akce. A cenově to bylo v podstatě "za lidovku". Zkrátka a dobře za cenu 150,- Kč/osobonoc jsme spinkali na Ubytovně Českých drah (ve Švihovské 14, resp. Uhelné ulici kousek od nádraží), která oplývala zcela nebývalým koloritem - co ta musela pamatovat . A čas - ten se tu zastavil už dávno . Ale bylo tu teploučko a suchoučko, z červeného kohoutku tekla teplá voda a daly se tu bez problémů dělat "mejdany na čtrnáctce" .

Ale už dost té teorie - teď ještě něco málo o tom, jak to všechno probíhalo:

Čtvrtek 16. 11.

K večeru jsme se začali sjíždět. Paradoxně první tu byl strejda Libor, který to měl ze všech nejdál . Já jsem tak nějak váhala zda jet vlakem, nebo využít nabídky Kolína. Nakonec zvítězilo pohodlí rychlíčku s jídelním vozem a dobře jsem udělala - tedy ne že by Kolín jezdil špatně, ale v pět večer nabíral Airlina poblíž Říčan a když jsem v 18:15 vyjížděla z Hlaváku, teprve bloudili kolem jižního cípu Prahy. No a ve chvíli, kdy jsem já míjela Rokycany, oni slavnostně najížděli na dálnici u Berouna .

Večerní uvítací brífing proběhnul v blízké hospodě, kterou jsme podle luzného zjevu číšníka nazvali "u Micka Jaggera" a když nás o desáté večerní vymetli s tím, že zavírají, otevřeli jsme první Beaujolais "na čtrnáctce". A když ještě Kominíček přinesl fantastickou buchtu od maminky (teda tentokrát byla fuckt bezkonkurenční), vůbec nic nám nechybělo .

Pátek 17. 11.

O velmi brzké ranní probuzení se nám postarala místní děžurná. Ta baba princmetálová nám od časného rána přerovnávala nad hlavama prázdné láhve od bůh ví čeho - ona tam snad musela mít nastřádáno flašek z celýho baráku za poslední měsíc a zrovna teď se rozhodla je přehazovat z jednoho kouta cimry do druhýho a zase zpátky. To byl rachot... a trvalo to nekonečně dlouho... Až jsem začala mít obavu, že budu muset otevřít oko a jít jí vysvětlit... teda pardon, jít jí požádat, zda by laskavě svůj úklid nemohla odložit na pozdější denní dobu. A abychom věděli, že jejích obrýlených 160 cm výšky v tomhle baráku rozhodně přehlížet nebudeme, předvedla nám krátce před odjezdem ještě pár kousků s venkovním odpadkovým košem - taky s ním uměla pěkně třískat, ježibaba .

Když jsme konečně mohli dospat do stanoveného budíčku, vytvořila se snídaňová sekce, která se rozhodla poznat místní život a posnídat v restauraci na blízkém nádraží. Jen jsme museli Bejbísovi přísahat, že budeme zpátky do desáté, kdy byl plánován odjezd . Restaurace byla fantastická - nabízela vše, co si mohly naše chuťové buňky po ránu přát a ještě něco navíc. Najedený jsme byli bleskem, takže jsme ještě stihli příjezd všech dalších účastníků. Paradoxně jsme nakonec s odjezdem čekali více jak 10 minut na Burísky, kteří to měli ze všech nejblíž - no ale bylo mistrovství světa ve volejbale, tak jsme to Burískovi odpustili .

Trasa - vyjeli jsme v počtu 20ti cyklistů po cyklotrase č. 31, která vedla nejdřív městem (trošku vopruz), ale pak se stočila podél Radbúzy a následně podél Úhlavy a to teda byla paráda. Projeli jsme Koterov, což je památková rezervace s nebývale zachovalým souborem lidových staveb, no a po dalších 4 km po silnici jsme byli ve Starém Plzenci, nad kterým se tyčí jedna z nejstarších rotund, ale tam jsme nejeli. Za to nám tu bylo povoleno první občerstvení v rámci pitného režimu. Móooc pěkná hospoda to byla, jen mnohým dost vadilo (což se ani nedivím), že bylo nutno prokrájet se k pípě neprůhlednou stěnou cigaretového dýmu, takže vzali zavděk rychlým pivem na zahrádce a během 15 minut frčeli dál. Ovšem nám 5ti statečným, kteří jsme se skrz dým prokrájeli do vzdušnější části hospody, tady bylo dobře a Bejbís nám neprozřetelně povolil ještě druhou dávku tekutin, takže jsme zadrhli o chvilku déleji. Ale rychle jsme náskok zase srovnali . Další cesta vedla přes Šťáhlavy, kde byl velmi zvláštní kostel, a za chvíli už tu byl zámek Kozel - ten mě osobně teda svým vzhledem trošku zklamal - takové věhlasné jméno má a přitom je to jednopatrová nic moc budova... No ale já v něm naštěstí bydlet nemusím, hlavně, že jsem si ho odškrtla . Ještě jsme se vyfotili a pak hurá na oběd, tj. po MTZ na Hájek. Pro urychlení bylo možno vybrat si JEN ze 3 jídel - smažák, čína a to třetí jsem už zapomněla, ale on si to stejně nikdo nedal. Zpět byla cesta plánována už jen po silnici přes Šťáhlavice - Nezvěstice - Chválenice - Čižice - Štěnovice - Černice a podél Úhlavy a Radbuzy zase zpět do Plzně. Jenže "mladí a neklidní" že prý chtějí ještě utahat a umazat v nějakém tom terénku a tak se vytvořila skupinka Bob, Vláďa, Libor, HonzaH, Kominík, mira.I, Kolin, HraběX a... já - jo, vím, měla jsem se kouknout do občanky, abych věděla, kde je mé místo, ale uvědomila jsem si to příliš pozdě . Ještě že jsem svůj handicap mohla alespoň vyvážit (skvělým) výběrem trasy - z Hájku jsme jeli dál po MTZ až na hrad Lopatu (a ještě něco málo o tajemném pokladu hradu), ze kterého tu opravdu zbylo už jen pár šutrů a cedule a kde Bob s Liborem trošku ukojili své crossácké choutky sjezdem ze skalky. Dál jsme to vzali po ŽTZ do Nezvěstic - po silnici přes Žákavu a Zdemyslice a pak docela slušným dokopečkem až na hrad Vlčtejn, který už byl regulérní zříceninou a kde to v letních měsících evidentně žije turistickým ruchem od rána do večera. Ještě jsme chtěli vyjet na Radyni, ale přednost dostalo občerstvení v motorestu pod Vlčtejnem, kde se nám tak zalíbilo, že jsme se propili až do setmění . Po hlavní do Plzně to bylo 18 km, ale zatím nám přišlo srabácký úplně vzdát původní trasu a tak jsme to vzali dál po MTZ do Chouzový. A až tady jsme zjistili, že se u motorestu pozdržel Kolin s HrabětemX, kteří evidentně odbočku na modrou minuli. Ještě jsme se zkusili zase se setkat, ale naše navigační pokusy skončily naprostým fiaskem, takže kluci odjeli do Plzně sami. Mezitím nastala tma tmoucí a tak jsme zanechali dalších terénních pokusů, vrátili jsme se na hlavní a vydali se na posledních 10 km naší cesty. Pěkně vzorně jsme si to šlapali jeden za druhým, blikačky blikaly, světýlka svítily, cesta rychle ubíhala, světla velkoměsta se blížila a najednou kde se vzala, tu se vzala, pod kolama nám ubíhala dálnice. No, byl to trošku šok, ale co jsme mohli dělat, když se tam najednou objevila . Naštěstí tu byl po necelém kiláčku sjezd do Plzně a když jsme drželi směr na cetrum, byli jsme za chvilku na konečné tramvají a s tím tu byl i další adrenalin - kdo zná Plzeň ví, že tramvajové koleje vedou mnohde ne uprostřed silnice, ale při její straně. Nejbezpečnější pak bylo jet po kolejích, jenže, samozřejmě, jela tramvaj a ty mají teda zastávku na každým rohu. Byla to taková jízda "před tramvají za tramvají nikdo nesmí stát", ale naštěstí to dlouho netrvalo - než jsme se rozkoukali a začali uvažovat, jestli jsme se náhodou neztratili, byli jsme u nádraží a tím pádem "doma za chalupou" .

Rychle jsme se pod sprchou zrekonstruovali a během 15 minut jsme byli připraveni k dalšímu programu dnešního dne - posezení v pivovarské hospodě Na Spilce. Teda restaurace to byla velmi příjemná, nákolácká společnost vybraná, jídlo skvělý, pití zrovna tak. Své chuťové buňky musel uspokojit každý a vzhledem k tomu, že si někteří dali i více chodů, tak je určitě každý i uspokojil. Zhodnotil se celý den a propralo se včetně čumbrků všeobecně mnoho životně důležitých věcí. Jediným kazem na kráse byla mladá pohledná servírka, kterou naše přítomnost zjevně netěšila, což nám dávala najevo nejen mimikou obličeje, ale i intonací svého slovenského hlasu. Těžko říct, proč si neotevře hospodu na Mýtince... Ale zase na druhou stranu nás to donutilo ještě před desátou podnik opustit a jít "na čtrnáctku", kde nás nikdo neprudil . Neznalí situace sice mohou říct, že jsme třeba mohli býti nepříjemnými a přidrzlými hosty a tudíž jsme si to zasloužili - ty ale mohu ujistit, že s výkonem servírky nebyl spokojen ani kasírující číšník, který se nám nakonec i omluvil s tím, že holt nejsou lidi...

Sobota 18. 11.

V sobotu ráno už nás děžurná nechala dospat - buď všechny láhve odklidila včera, nebo se jí doneslo, že bychom se za náš mrzký peníz také rádi vyspali. Jen HonzaH, který spal v krajním pokoji u schodiště, si stěžoval, že ho celou noc budil výtah...

Trasa - dneska Bejbís přitvrdil, takže se vyjíždělo už v 9:30. Akorát MM s Karlem nějak tento čas nezaznamenali, takže nastoupili k odjezdu vzorně podle itiku v 10:00 a celý den nás pak stíhali, ale, bohužel, nedostihli. Adekvátním trestem nám bylo, že jsme tak MM neviděli na ležáku... Tak snad příště...

Dneska jsme vyjeli z ubytovny v trošku redukovanějším počtu 19ti osob. Opět jsme museli prokličkovat přes město až k ZOO a dále pak silnicí na Radčice. Tady se zase odtrhli "mladí a neklidní" - dneska již v silně redukovaném počtu tří = Bob, Vláďa a Libor, kteří se vydali po ZTZ. My ostatní jsme se už po včerejšku poměrně rychle zklidnili . Dál jsme pokračovali na Malesice a Město Touškov, kde nám bylo povoleno první rychlé občerstvení. A zatímco "mladí a neklidní" teprve přijížděli, my jsme pomalu odjížděli po silnici směrem na Újezd a po ČTZ na hrad Buben. Teď jsme se ale od nich odtrhli já, Kominík a mira.I s tím, že budem také trošku "neklidní" a dojedem na Buben po ZTZ. Cesta to byla rozhodně velmi záživná a to jak díky terénkům, tak i díky tomu, že jsme Bdeněvsi objevili otevřenou masnu, kde měli teplou sekanou a tak jsem konečně mohla zaplnit své chuťové pohárky, toužící po této laskomině již od Kácova. A aby Airline věděl, že jsme kamarádi, tak jsme mu jeden plátky vzali sebou do batůžku . No, nutno konstatovat, že daleko větší radost z toho měl Burísek, kterému jsme polovinu tohoto vzácného pokladu věnovali....

Hrad Buben byla zřícenina kdysi velmi rozsáhlého hradu a taky se tady skýtala možnost opéci si buřty, čehož jsme náležitě využili. Jen s chlebem to trošku drhlo, protože jeden pecen dostal neprozřetelně do batůžku Vláďa, ovšem "mladí a neklidní" si vyrazili ještě na jeden okruh, aby se nenudili a při detekci pohybu chleba po krajině bylo zjištěno, že chlapci opět sedí v Touškově v hospodě a móoooc se jim tam líbí . Ale i půlka chleba, kterou jsme měli, nakonec stačila . Oheň jsme nakonec udržovali až do jejich příjezdu, předali jsme klacky na buřty a ponechav je jejich osudu razili jsme dál. Jak jsme pak zjistili, asi deset minut po našem odjezdu dorazila MM s Karlem, dostali po buřtu a pak se vrátili do Plzně na vlak. "Mladí a neklidní" se kudysi vrátili opět do Touškova, kde se zklidňovali dlóoooooho do noci a vrátili se na ubytovnu až když byli ouplně klidní .

Hlavní peloton pokračoval do kopce po ČTZ a dále po silnici na Újezd nade Mží - Písek - Lišťany a Všeruby, kde jsme zase měli možnost občerstvení. A že jsem teda kafe a čaj už vysloveně potřebovala - posledních 10 km se mi vůbec nejelo dobře... Hospoda byla jen na hřišti, ale pro žíznivé pocestné stačila a chlapci si ještě na WC mohli zahrát fotbálek . Dál jsme pokračovali na Stýskaly - cca 2 km před nimi jsme měli jediný defekt celé akce - mira.I píchnul a to má nové kolo měsíc!!! Ze Stýskal nás Burísek vedl přes les na Příšov a zase po silnici na Ledce a Třemošnou. Tady jsme na silnici směrem na Zruč okoukli Air muzeum - dovnitř jsme teda nešli, ale i přes plot to stačilo. A protože už se začalo smrákat, jelo se nejkratší cestou přes les do Plzně a na ubytovnu.

Mejdanu "na čtrnáctce" jsem se tentokrát nezúčastnila, protože jsem ve 20:06 odjela vlakem zpět do Prahy. Ale co jsem slyšela - večer opět proběhnul v duchu dobrých tradic. Jen přítomní pánové museli prokázat trošku umu, důvtipnosti a improvizace, protože se mnou odjela i vývrtka na víno .

Neděle 19. 11.

Dnešní den jsem již strávila v Praze, takže odjezd v 9:00 od ubytovny jsem jen v duchu sledovala ze svého pelíšku se snídaní v ruce .

Ačkoli byla půlka listopadu a z počátku byli mnozí k tomuto termínu zdrženliví, bylo nás nakonec jak much a akce se náramně vydařila. Velké díky patří Bejbísovi za organizaci, která tentokrát díky ubytování nebyla vůbec jednoduchá a také Miladě a Burajdám za to, jak se o nás v průběhu cesty starali, abychom se nepoztráceli. Doufám, že jste všichni dorazili v pořádku domů a těším se, až se zase všichni uvidíme .

na hlavní stránku