sobota 2. září 2006
Hrad Krakovec a 30 brodů s ckp13... - 2. pokus
Tak tohle byla nádherná a pěkně
náročná akcička. A byl to také, z hlediska časového, jeden z nejdelších
jednodenních výletů, jaký jsem kdy
absolvovala - vstávala jsem v sobotu v 5:10 ráno a vrátila jsem se před
jednou hodinou ranní v neděli. Holt to závěrečné zhodnocení trvalo
tentokrát trošku déleji
.
Počasí
nám neuvěřitelně přálo. Celý den bylo teploučko a slunečno.
Zkrátka zase to rosničkám nevyšlo
.
Z deníčků jiných:
* foto od Wewerky
* foto od ckp13
* 4 fotky z hospody u Krakovce od Johna - 01, 02, 03 a 04
* následky Petrova pádu - brada a sdrátkované zuby
* a nemůže chybět nákolácká diskuze
Sraz
v 6:15 na Hlaváku byl sice
vražedný, ale co se dalo dělat, když jel jen jeden jediný vlak, rychlík
R830
(ano, ten maličký motoráček má opravdu
označení rychlík
), co bral
kola. Sešli jsme se 4 (já, Wewerka, Iva a Ivan)
a na Zličíně přistoupili ještě další 3
(Honza, Cibka a Bananovník). V Lužné u Rakovníka nás
pak ještě čekal John a v Rakovníku u nádraží se přidal Tom s
Lucinkou. Prostě vybraná společnost
.
Trasa:
už ve vlaku nám Honza
rozdal napsaný
itik. Chvíli jsme si mysleli, že tahákovou velikostí 5,5 x 4,5
cm nám chce připomenout počátek školního roku, ale to jen do chvíle, než
ti, co ještě mohou číst bez brýlí odhalili, že slibovaný návrat po rovince
kolem Berounky se nekoná. Místo toho pojedeme pěkně přes kopečky kolem
Klíčavy. Prý z úsporných důvodů, protože je to kratší
.
Děj se vůle Boží... nebo spíše Honzova...
Lužná u Rakovníka - po silnici furt s kopce - Rakovník - po ČTZ, což byla nádherná cesta přes pole, louky a lesy. Vše kolem vonělo končícím létem a začínajícím podzimem a navíc John, coby místní, cestu velmi dobře znal, takže odpadlo jakékoli bloudění a hledání cesty. Prostě jelo to a za dvě hoďky už tu byla - zřícenina gotického hradu Krakovec
Hrad Krakovec si nechal vystavět r. 1381 oblíbenec Václava IV. Jíra z Roztok v zalesněném a neobydleném údolí pod vsí Krakovcem, pražskou stavební hutí. Tím hrad dostal svůj typický vzhled. Nejhodnotnějším místem je patrně zdejší kaple. R. 1952 se stává majetkem československého státu a nyní je pod správou Památkového ústavu středních Čech.
V "poslední" době (i když je to už
vlastně v minulém století) pak hrad proslavil známý film pro děti -
hádejte který?!? Napovědět můžu, že hradní pán pil s oblibou francovku
Alpa a zpívá se tam mj. "Skřítkové tesaři vylezte z mechu...",
"Hajný
je lesa pán..." nebo "Pramen
zdraví z Posázaví..."
.
Kdo uhádne, může se na něj za odměnu
kouknout
.
Na Krakovci jsme byli poměrně brzy - cca v 10:18. Bohužel, hospoda otvírala až v 11:30, ale okamžik beznaděje se rozplynul, když se nad námi majitelé slitovali a otevřeli. Paráda. John s námi dal ještě pivo a pak se obrátil zase zpět k domovu za jinými aktivitami. Tak doufám, že jsme se s ním neviděli naposledy. No a my u piva čekali na Petra, ale jen do té chvíle než zavolal, že byl na Krakovci v deset, díky absenci mobilního signálu nám nemohl zavolat a podle zavřené hospody se domníval, že už jsme dávno pryč. Stíhal nás přes celé brody než zjsitil, že před námi vlastně prchá, no a tak se zase otočil na cestu zpět. Díky tomu ale těch brodů projel nejvíc a to 73 !!! Když jsme se občerstvili, nakoukli jsme ještě do hradu, ale jen tak, abychom nemuseli platit vstupné. Pokladníkovi chvilku trvalo než pochopil, že z nás rozhodně žádný obolus nevytáhne, nicméně Lucince se podařilo kouknout se alespoň na místo, odkud kázal Mistr Jan Hus před svým odchodem do Kostnice.
No a pak to začalo -
sjeli jsme k potoku, vytáhli jsme pytlíky a fólie a začli jsme nohy
zapytlíkovávat, abychom minimalizovali promočení botek v brodech. A vyjeli
jsme -
po
ČTZ
podél Šipského potoka a říčky Javornice na Zvíkovec -
trvalo to asi
půlhodinku a projeli jsme 31 brodů + jeden vyschlý. Bylo to úžasné a
opravdu jsme projeli téměř suchou noho. Teď už ale byla naším jediným
přáním hospoda, ale ta byla ještě daleko...
- dál po ČTZ - Hradiště - Čilá - k Berounce a
podél vody až za Týřovice - po silnici - hospoda
U Rozvědčíka -
byly téměř 3 odpoledne a my - řádně
uondaní, hladoví a žízniví - konečně zasedli
v hospodě. Tohle je tak chudý kraj na pohostinská zařízení až to hezké
není. Sice jsme se tu dobře najedli a napili, ale přece jenom jsem byla
touto hospodou zklamaná. Takový věhlas o ní pěl Ota Pavel a kde je teď
alespoň smítko její zašlé slávy?!? V dnešní době tu najdete vodáckou
hospodu, kde si u výčepního pultu objednáte jídlo a pak vyčkáte, až se z
okénka ozve "čtyřkááááááááááááááá", "třínááááctkááááááá",
"jedničkááááááááááá"... a když budete mít štěstí a nezapomenete v průběhu
čekání při konzumaci piva na to, jaké číslo vám bylo přiděleno,
pak se i své krmě dočkáte... Jo a ještě nás tu dohnala Iva, která se kdesi
ztratila a Tom s Lucinkou, která si cestou trošičku zapíchala. Je fakt, že
už jsme byli poměrně zmordovaní a bylo docela dost hodin, ale co se dalo
dělat - jiná cesta než kolmo odtud nevedla a tak se jelo dál -
Křivoklát - Městečko - tady se odpojil Tom
s Lucinkou, kteří se vraceli zpět do Rakovníka k autu, ale ještě
jsme se neloučili, protože bylo domluveno poslední pivo na Hřišti
- přes hory a přes lesy k přehradě Klíčava - poslední dokopec k hájovně -
Bratronice - po silnici k Novému Mlýnu - po ČTZ
údolím Kačáku - Poteplí - Malé Kyšice - Noutonice - po
ŽTZ - Unhošť - po silnici
na Hájek - kde se s námi rozloučil
Bananovník a uháněl na svém modrém oři ke Středoklukám - Břve -
kam ale dorazili již jen Honza s Wewerkou, protože Petr na
křižovatci hned za Hájkem zabrzdil zcela neočekávaně bradou o silnici. Předvedl
úžasný poúrazový šok a vyrobil si na bradě takového žraloka, že bylo nutno
přepravit ho do nemocnice na šití. Naštěstí už bylo poblíž auto s Tomem a Lucinkou,
kteří Petra odvezli do vojendy, kde se zjistilo, že má ještě k tomu všemu
zlomenou sanici. Holt si chvilku od kola odpočine, ale on to potom rychle
dožene
- Sobín - kde se odpojila Iva s Ivanem a Wewerkou a odjeli
směrem jihovýchodním -
Bílá Hora - estancie U Hřiště.
Délka: já osobně jsem měla na tacháči 114,5 km; nejvíc měla klasicky Wewerka se svými 138,4 km.
Přes všechny nástrahy se akce velmi a to velmi vydařila a to hlavně díky Vaší příjemné společnosti. Děkuji všem za účast a doufám, že se zase brzo uvidíme.
na