060415

sobota 15. dubna 2006

Jak bylo můžete vidět na fotkách od Wewerky a od Kázy. No a komu to nestačí, tak si může něco víc i přečíst...

Počasí bylo celý týden velmi nepříznivé - pršelo, pršelo a pršelo. A když náhodou nepršelo, tak se k dešti schylovalo... Pršelo dokonce ještě o půlnoci z pátku na sobotu...

Ale kdo se vzdává nevyhrává Zkrátka v sobotu mělo být podle všech rosniček slunečno a tak prostě slunečno bylo. Ráno sice bylo jen lehce nad nulou, ale už v 5 ráno zpívali ptáci o sto šest, takže bylo jasné, že bude den jak malovaný. A taky že jo. Celý den bylo nakonec nádherně a sluníčko vytáhlo teploty nad 10° C.

Sraz pro vlakovou sekci byl v 6,55 na Hlavním nádraží u pokladen a bylo to teda pěkně drsný vstávání. Nicméně přišli všichni, kdo přijít měli. Nezaspal nikdo. Já se ale bez mučení přiznám, že jsem se celý týden bála zaspání tak, že jsem se budila každou noc několikrát v hrůze, že už je sobota a meškám vlak

Ve vlaku (rychlíku) nás čekalo drobné překvapení s přepravou kol - kola se dala přepravovat i na plošině vagónu a zavěšovala se předním kolem do háku ke stropu. Na plošinu se ale vešla jen 4, takže Mamut se nevešel a byl odeslán do předního vagónu určeného pro přepravu zavazadel. Kolo zde sice předal úspěšně k přepravě, ale vzhledem k tomu, že nedokázal dát obsluze dostatečné informace, protože vůbec netušil, kam vlastně jedeme, byl celou cestu lehce nervózní, zda mu kolo nevyloží na jiné stanici. Doposud ale netušíme, zda se bál či těšil, že o své kolo přijde. Ale ať tak nebo tak, o ten okamžik rozhodně nechtěl přijít

Nakonec, pro jeho účast na akci to stejně bylo jedno, protože za Českým Dubem, jen co jsme vjeli "do šišek" (pozn. pro neznalé Mamuta = tam, co jsme odbočili do lesa na ŽTZ), se odpojil a už ho nikdo nespatřil. Ozval se až kolem půl čtvrté odpoledne že je Mladé Boleslavi a odjíždí do Prahy. Prostě Mamut...

Sraz pro ostatní byl v 9,10 u nádraží v Turnově a tady už na nás vzorně čekala Zuzka s Jirkou. Ještě než jsme ale vyrazili na cestu, posilnili jsme se jedním pivkem a velikonoční nádivkou (určitě výbornou, protože byla od mojí maminky a byla s trojím druhem masa a s mandličkama). A taky jsme použili nádražní WC, ale to bylo spíše za trest a ještě dnes si nejsem jista, zda to nebude mít kožní následky - smrad tu byl horší jak na hnojišti a na rukách obsluhujícího toaletáře bylo nepřehlédnutelně vidět, že trpí jakousi blíže neurčenou kožní chorobou. Naštěstí jsem měla přesně požadovanou pětikorunu a nemusela jsem žádat drobné zpět. A je fakt, že bych je asi ani nežádala...

Trasa: Turnov - Paceřice - Sychrov - Dehtáry - po ČTZ - Český Dub + připojení se ke skupince z BBCC - po ŽTZ - Pod Čertovou zdí - po MTZ - Čertova zeď (= jedinečný čedičový útvar) - Smržov a restaurace Čertova zeď (tady mi můj tachometr ukázal 5100 km ujetých na mém GT, tj. od 20.6.2004) - po silnici - Všelibice - Lesnovek - Hlavice (kde jsme alespoň z dálky viděli kostel Tomášovýho dědečka - blíž jsme nejeli, protože bychom museli vyšlapat na protilehlou stranu údolí) - Vrtky - po MTZ - Ouč - údolí Malé Mohelky - Podhora - Mohelnice n. Jizerou - Mnichovo Hradiště

Délka: tachometr mi naměřil 63,8 km, ale trasa samotná měla cca 50 km

Výškové metry: nastoupáno 709 metrů, naklesáno 698 metrů - na té "rovině" docela výkon

Celá trasa byla naprosto úžasná. Co do převýšení se nám teda trošku houpala, ale mám pocit, že ty nejhorší krpály jsme jeli směrem dolů. Hlavně ten ze Sychrova, ten bych teda nahoru šlapat nechtěla. Ovšem Sychrov sám a pak údolí Mohelky pod Sychrovem byly nádherné. A ty výhledy na částečně zasněžený Ještěd, ty teda neměly chybu.

Nádherně se jelo i z Českého Dubu, ačkoli už jsme silnici občas zaměnili za terének. Na Čertovu zeď jsme pak téměř všichni svoje kola tlačili, ale alespoň jsme si zase trošku posilnili ruce. Celý den se nám úspěšně dařilo terén měnit za silnici, ovšem v údolí Malé Mohelky byl Tomáš nekompromisní a prosadil si cestu podél potoka. Už na okraji údolí nás trošku zaskočila ledová krusta na cestě, ale ta byla vlastně to nejlepší, co nás mohlo potkat. Jakmile sníh a led skončil, ocitli jsme se v zajetí bahna různé konzistence, které bylo na několika místech přerušeno brody. Byly to opravdu nezapomenutelné 3 kilometry, ovšem ze stop v hlubokém bahně se dalo vyčíst, že ofroudisti a motorkáři si tu užívají pravý ráj

Jen jsme spatřili první chalupy Podhory (to byla ta novodobá stavba "roubenky"), domnívali jsme se, že už máme "přírodní" krásy za sebou a že už nás čeká jen "nudný" asfalt. Jenže to by nás nesměl vést Tomáš... Žádná silnice, žádná nuda - do Mohelky jsme jeli úžasnou zkratkou = bývalým mlýnským náhonem. Byl úžasný, to se teda musí nechat, ale jet se dalo jen kousek, dál už nám to nedovolila vysoká kamenitost ternénu. Naštěstí někdo objevil, že se dá jet po náspu mezi náhonem a říčkou Mohelkou. Byl to tedy trošičku adrenalinek, ale projet se to dalo.

V Mohelce jsme se definitivně rozloučili s myšlenkou stihnout vlak z Turnova v 16:44, protože ten zhruba v té době odjížděl. Další jel za dvě hodinky, takže jsme si v Mohelce mohli v poklidu dát s ostatními poslední pivo a sníst nespotřebované svačinky.

Do Mnichova Hradiště už jsme to pak měli jen 3 km po silnici podél vody (mimochodem nádherná cesta), ale trošku nám - teda pardon mě - dalo práci, než jsem se v M. H. zorientovala a našla jsem nádraží. Ale podařilo se a ještě jsme stihli poslední pivko (a Wewerka česnečku) v hospodě u nádraží. No a v 18:59 jsme nastupovali do vlaku směr Praha. Nutno říct, že jsme toho nějak všichni měli dost - ranní vstávání, slunečný den a terének udělaly s našimi tělesnými schránkami své, takže jsme se všichni do jednoho těšili do svých postýlek. A předpokládám, že tak nějak kolem desáté jsme se také dočkali

Osvěžovny: kraj, kterým jsme projížděli byl na pohostinská zařízení více než chudý. Bohužel původní plány s opékáním buřtů vzaly za své když jsme dorazili do Českého Dubu těsně po jedenácté, tedy ve chvíli, kdy obě sámošky ve městě zavřely. A ačkoli se Tomáš s Jirkou snažili co mohli oblouznit svým šarmem prodavačky pro blaho celku, žádnou neobměkčili natolik, aby byla ochotna ještě prodat nějakou tu uzeninku a kus chleba hladovým pocestným. No a protože 6 malých buřtíků krčících se v Jirkově batůžku bylo pro 10 lidí dost málo a mojí nádivku jsme neprozřetelně snědli už v Turnově na nádraží, bylo rozhodnuto vybočit z plánované trasy a navštívit ve Smržově hospodu Čertova zeď. Ovšem nepochybili jsme. Trvalo to sice trošku déle, ale jídla byla čerstvě uvařena a všichni jsme se skvěle najedli. I Wewerka a to nebyl na jídelním lístku smažák !!! Ještěže jsme odtud jeli s kopečka, jinak nevím, nevím, jak by to naše plná bříška snášela

Další hospoda byla v Hlavici, ale protože byla naproti kostelu (naproti tomu kostelu, co byl Tomášovýho dědečka) a tudíž bychom k ní museli sjet do údolí a pak zase vyjet na kopec, rozhodli jsme se vynechat ji, navíc když nebylo jisto, zda je otevřena... Pivo nám bylo dopřáno až v Mohelnici a po bahenním crossu vysloveně bodlo.

A to je z našeho putování tak asi vše. Díky všem za účast, doufám, že si každý z vás užil podle svého. Tak zase někdy na kole

No a na závěr ještě - co bychom byli bývali viděli, kdybychom se byli bývali dívali:

Sychrov = severně od obce u železniční zastávky technická památka = železniční viadukt v údolí Mohelky. V místě původně barokní zámek vystavěný v letech 1690-93 rodem Lamottů na místě starší gotické tvrze. Od r. 1740 v majetku Valdštejnů, od r. 1820 Rohanů. Zámek zásadně přestavěný ve stylu francouzské románské novogotiky ve 2. polovině 19. stol. za Karla Rohana a později jeho syna Kamila Rohana. Zámecký areál tvořený čtyřmi křídly uzavírajícími pravidelné nádvoří s přilehlými bočními budovami, zámeckou kaplí a rozsáhlým čestným dvorem na nádvorní straně. Vstupní průčelí s kamennou branou doplněné o nízké hranolové věže, zahradní průčelí s věžemi Rohanskou a Bretaňskou. V interiérech cenná malířská a sochařská výzdoba, sbírky porcelánu, skla aj. V Bertině křídle expozice dokládající vývoj bytové architektury od renesance po historismus 19. stol. Místo pobytu francouzského krále Karla IX., pruského krále Viléma a císaře Františka Josefa I. Zámecký park s podobou z r. 1820 s řadou cizokrajných i domácích dřevin a novogotickými stavbami Glorietu a Arturova hrádku. Zámek je celoročně přístupný, obdiv zaslouží portrétní Rohanská galerie - největší soubor francouzské portrétní malby mimo Francii. Tradiční Slavnost ohně a lovu, Skotské hry aj.

Český Dub = centrum Podještědí, jedno z nejstarších městeček v kraji. Jako osada připomínané již ve 12. stol., městská práva od r. 1260. Bývalá johanitská komenda ze 13. stol., v r. 1564 přestavěna na zámek, po požáru v r. 1858 částečně zbořený. V letech 1991-2001 v podzemí hospodářských budov na místě zámku objeveny původní prostory komendy. Při příležitosti svatořečení Zdislavy z Lemberka, údajně spoluzakladatelky kláštera, zpřístupněn konvent, později prostory románské kaple sv. Jana Křtitele z doby okolo r. 1240, Prohlídku umožňuje celoročně Podještědské muzeum Karolíny Světlé umístěné v bývalé vile F. Schmitta a později jeho zetě K. Blaschky, významných severočeských průmyslníků 2. pol. 20. stol. V muzeu je vystavena jedna z nejstarších gotických skříní u nás. Obdélné náměstí se zbytky původního opevnění (hláskou na východní straně), renesanční radnicí z poloviny 16. stol. pseudorenesančně přestavěnou r. 1907 a barokním mariánským sloupem z r. 1723. Původně gotický kostel sv. Ducha po požáru renesančně a později barokně přestavěný kostel. Pamětní deska učitele, folkloristy a spoluzakladatele muzea Václava Havla (1886-1965) na jeho rodném domě, pamětní deska učitele a spisovatele Franitška Křeliny. Městská památková zóna.

Čertova zeď = národní přírodní památka na ploše 20 ha vyhlášená r. 1964. Z okolních pískovcových skal vypreparovaná čedičová žíla tvořící skalní zeď. Původně byla místy až 3 m široká a 20 m vysoká a několik kilometrů dlouhá. Po těžbě čediče kvůli stavbě silnice v 19. a na počátku 20. stol. zůstalo dnes pouze torzo.

Smržov = roubené stavby, stylová restaurace Čertova zeď.

Všelibice = ves připomínaná na počátku 15. stol. spolu s tvrzí. V obci koupaliště a smírčí kříž neznámého původu. Lidová architektura, kaplička z r. 1840.

Lesnovek = osada v malebném údolí, několik roubených stavení.

Hlavice = barokní kostel sv. Linharta a barokní socha sv. Linharta s polopostavami hospodářských zvířat (připomíná procesí za zažehnání zvířecího moru v r. 1740). Chráněná skupina lip. Nádherné výhledy na Ještěd i na Bezděz. Na konci srpna tradiční Hlavická pouť.

Ouč = lidová architektura.

Mohelnice nad Jizerou = ves v údolí řeky Jizery, na jejím západním okraji jedna z nejcennějších památek Pojizeří, románský kostel P. Marie z konce 12. stol, v r. 1876 opravený. Svatyně je jednolodní, obdélná, s apsidou, věží a novorománskou předsíní.

Mnichovo Hradiště = městská památková zóna. Město založili cisteriáni z Kláštera Hradiště nad Jizerou kolem r. 1250 na křižovatce tří cest u starší vsi Rybitví, s níž v 16. stol. splynulo. První písemná zmínka z r. 1279. V r. 1420 město vypálili husité a v r. 1468 lužičtí křižáci. V r. 1602 se nový majitel Václav Budovec z Budova rozhodl přenést správu panství z Kláštera Hradiště nad Jizerou do Mnichova H"radiště, kde dal zbudovat jednopatrový dvoukřídlý renesanční zámek. V r. 1621 Václav Budovec skončil společně s dalšími českými pány na popravišti na Staroměstském náměstí. Po jeho popravě se Mnichova Hradiště zmocnil Albrecht z Valdštejna. V r. 1657 areál vyhořel, v letech 1697-1704 za Arnošta Josefa z Valdštejna zámek barokně přestavěl M. A. Canevalle. V rozlehlém areálu jsou konírny, jízdárna, kočárovna, salla terrena, francouzská zahrada, anglický park a komplex bývalého kapucínského kláštera s kostelem sv. Tří králů z let 1690-99 (před ním socha sv. Anny z r. 1714) a barokní kaplí sv. Anny z let 1721-24 - právě do ní byly na konci 18. stol. převezeny z Valdic ostatky Albrechta z Valdštejna a jeho choti Lukrecie. Unikátem je kompletně dochované zámecké divadlo z r. 1833, občas oživené dobovým představením. V jídelně sbírka delfské fajánse a přenesený renesanční strop z r. 1580. Zlatý kabinet byl upraven kolem r. 1735 umělým mramorem a zlacenou štukaturou. V obrazárně díla barokních mistrů. Součástí prohlídky je i dichcovská knihovna spravovaná v 18. stol. G. Casanovou. Zámecká kaple pochází z r. 1735, barokní zahradní pavilon od M. Raimondiho z r. 1711 (uvnitř je cenná freska zobrazujícíc pověst o praotci Valdštejnů). V lapidáriu originály soch od mistrů baroka M. B. Brauna, I. F. Platzera, J. Brokofa aj. Na terase před zámkem barokní plastiky od J. Jelínka z doby kolem r. 1750, před jv. křídlem socha Václava Budovce z Budova od J. Bílka a K. Lidického. V zámku Muzeum města Mnichovo Hradiště - v něm je mj. model Drábských světniček, stoleté dětské kočárky, staré šicí stroje, figurální úly, ukázka staré lékarny a sbírky zaměřené na národopis a archeologii. Ve městě barokní kostel sv. Jakuba z r. 1726 s náhrobníky z 18. a 19. stol., novorenesanční radnice z r. 1892, empírový hotel U hroznu, roubené a barokní městské domy. Při cestě ke Klášteru Hradiště židovský hřbitov s empírovými náhrobky.

na hlavní stránku