sobota 14. ledna 2006
Běžky se Zuzkou a s Jirkou
Z Prahy jsme odjížděli v sobotu časně ráno - mezi 7,00 a 7,30 a sjeli jsme se na benzínce u Příšovic. Jediná benzínka mezi Boleslaví a Jizerkama byla v totálním obležení rozličných lyžařských zájezdů a výletů. Taky se jela Jizerská 50tka. Byla fronta na kafe, fronta na záchod, fronta na noviny a snad i fronta na frontu. Statečně jsem ale vybojovali kafe i WC a dál už jsme jeli společně až do Josefáče. Zatímco v Praze a vůbec po celé cestě byla silná inverze, jen jsme odbočili na Jablonec, inverze zůstala za námi a začalo nádherně svítit sluníčko. Prostě nádhera. Najít Mílovu chatu nad nádražím nebyl opravdu žádný problém, takže po půl desáté už jsme seděli se Zuzkou, s Jirkou a s dalšími u čajíku.
Chvilku trvalo, než jsme se vypravili, ale kolem jedenácté jsme přece jenom vyjeli na běžky. Bylo to pořád a furt a stále a jen do kopce až na Protrženou přehradu a pak ještě pořád do kopce až na Kasárenskou silnici.
Tady už měl Mamut svých nových běžek a sportování dost a to tak, že dokonce domítnul jít i do hospody, což bylo opravdu na pováženou. Otočil se tedy na cestu zpět a já jsem jela s ním, aby náhodou nesešel z cesty. Alespoň jsem nemusela přiznávat, že jsem na tom obdobně :o))) Ostatní sjeli na Smědavu, kde 3/4 hodiny čekali než se dostali na řadu u výdeje jídla, nicméně móooooc dobře se najedli a vydali se zase zpět.
Podle slov i stavu zúčastněných byla zpáteční cesta pod vedením Jirky dost adrenalinová - ze Smědavy vyšlápli až na Knajpu a odtud sjeli Mořskou cestou, která ale byla jeden led, zpět do Josefáče. Umrzlý naklouzaný sníh a rychle se blížící tma měly za následek několik tvrdých pádů, ale všechny naštěstí bez výrazné újmy na zdraví. Možná jen nějaká ta modřinka zbyla...
Večer odjela Irenka s Honzíkem zpět do Prahy a my ostatní jsme se uchýlili do tepla blízkého penzionu, kde se dalo občerstvit dobrým pivem, poměrně hnusným vínem a štiplavou pašovanou becherovkou. Ale abych nekřivdila - bylo to tam příjemné a najedli jsme se i napili do sytosti. Akorát velmi bujará společnost v čele s jakýmsi Martinem trošku obtěžovala, když plácačkou vytloukala imaginární mouchy po hlavách přítomných, ale panáček něčeho tvrdšího to napravil. Jen ranní probuzení jsme jim teda nezáviděli...
V neděli jsme už nechali běžky jen na Jirkovi, Zuzce a Marcelovi a vydali jsme se zpět do Prahy. Ještě jsme zmákli obídek v motorestu U 4 kamenů - zřejmě poslední, protože tenhle skvost totality končí a zavírá se. A přitom tady měli takové nezdravé dobroty točenou kofolou počínaje a vepřovými výpečky plavajícími ve slušné porci oleje konče. Teď už na téhle dálnici nebude opravdu nic než ty benzínky...
No a to je z běžek všechno. Jirko a Zuzko díky a zase někdy příště.
na