neděle 8. ledna 2006

...jen tak na chvilku...

Trasa: metro Ládví - vozovna Kobylisy - Ďáblický háj po žluté - Hvězdárna Ďáblice - ´Dáblický háj po zelené - vozovna Kobylisy - Čimický háj po zelené - přes Bohnice a Čimice po chodníku - z konečné autobusu zase po zelené - Dolní Chabry - Zdiby - po silnici do Klecan - hospoda U Václava - sjezd do Klecánek - podél Vltavy do Tróje - zakončení v hospodě "U koní" na Císařském ostrově

Profil a trasa: rovinatější už to být nemohlo a jediný kopec Klecany - Klecánky jsme jeli směrem dolů. Zádrhelem či pro některé velmi příjemným zpestřením byla akorát jízda po ledovce a uklouzaném sněhu.

Délka: na tachometru jsem měla 35,59 km - kdybych si toho všimla dřív, tak jsem těch 10 metrů u baráku už dojela :o))) A kdo holt bydlel trošku dál, tak si včera najel víc.

Počasí: nádherné zimní mrazivo. Odpoledne svítilo sluníčko, takže bylo jasno a tudíž se teploměr držel celý den pod nulou. Díky tomu se mi také vlažný ranní čaj v cykloflašce proměnil do večera v úžasný ice tea :o)))

Co nás příjemně překvapilo: překvapivě účtenky. Teda v hospodě U Václava je nejen příjemně, ale jak tady dokáží pánům zpříjemnit konzumaci a placení ?!? No řekněte sami, s takovýma účtenkama (nebojte skeny ještě vylepším, to programové vybavení je přece jenom trošičku problém...) to placení ani nebolí :o))) Jen přítomní pánové litovali, že tam nejsou uvedeny telefony, aby mohli příští akci oživit novými cyklistkami :o)))

A ještě pár slov k průběhu: povětšinou jsme se stihli potkat již v metru na Vltavské, kde Bob místo "ahoj" jen vyděšeně hýknul "co to máš za řetěz?!?" Bohužel tím myslel řetěz můj a jeho srdce mechanika právem zaplakalo, protože můj řetěz byl totálně rezavý. Ani nebylo nutno dodávat, že jsem již dobrý měsíc nepoužila žádné mazadlo... To je strašné, nový řetěz a po dvou stovkách je rezavý :o))) Olejíček mám ale stále sebou, takže alespoň něco se dalo zachránit na místě. V Ládví jsme přibrali Honzu a v počtu 8 lidí jsme vyjeli ke Kobyliské vozovně.

Už v prvním parku na sídlišti byla naše jízda zpomalena náledím a když jsme viděli ledovku na začátku Ďáblického háje, měkčí povaha Mamut opustil naše řady s tím, že se sejdeme až v Klecanech v hospodě. Málokdo ale ví, že dojel po hlavní silnici jen do Dolních Chaber, což ale nevěděl, protože na jeho mapě hradů a zámku je v kritickém místě 3. nádvoří Pražského hradu a tak se zeptal kohosi na cestu do Dolních Chaber a ten ho poslal zpět do Prahy a pak přes Bohnice a Čimice :o))) Nakonec jel tedy téměř shodnou trasou s námi a byl v hospodě jen o necelou půlhodinku dřívěji než my ostatní.

My jsme sice statečně do Ďábličáku vyjeli, ale po deseti metrech na ledu, po kterém se nedalo ani jít, natož jet, jsme také uvažovali, že to vzdáme. Ovšem Irenka, hledíc do dáli, tvrdila, že "támhle už to končí". Kam to ovšem koukala, to nevím doteď, protože slušná klouzanice to byla přes celý Ďábličák. U Ďáblické hvězdárny jsme to otočili a proklouzali jsme se druhou stranou městského parku zase zpět ke Kobyliské vozovně. Budu si to tady muset projet ještě jednou na jaře. Při mém štěstí, ale bude určitě bahno :o)))

Tady se Tomáš ptal na další cestu a když zjistil, že pojedeme dále po zelené, s potutelným úsměvem ve tváři se ptal, jestli tím myslím Čimický háj?!? Proč se smál, to jsme měli možnost zjistit za chvilku - byla to stejná klouzanice jako v Ďábličáku, ale také jsme se statečně proklouzali.

Přes Bohnice a Čimice až do Dolních Chaber jsme jeli po silnici, takže to šlo jedna báseň. V Chabrech jsme ale zase najeli na zelenou a zase do ledu a sněhu. Ale už to nebylo tak dlouhé... No a ze Zdib už to bylo po silnici do Klecan jen kousíček.

V hospodě U Václava bylo příjemňoučko a teploučko. A že porce jídla byly poctivé, o tom by mohl vyprávět Bob, který si dal pečenou kachničku se zelím a knedlíkem. Kachničky byla poctivá čtvrtinka a knedlíčků nádherných péřových osm. Ale popral se s tím statečně.

Z Klecan už to pak byla jen taková poobídková pohodička - dolů do Klecánek a kolem Vltavy do Tróje a na Císařský ostrov, kde jsme "u koní" dali závěrečné pivo a svařáček. Akorát nevím, koho to napadlo, že v tom slunečném pozdním odpoledni budeme sedět venku, když je tak krásně. Ale je fakt, že jsme alespoň konzumaci neprotahovali.

A doma jsem hned dala řetězu dlouho zaslouženou porci WéDéčka - přece jenom si už o něj cestou domů párkrát a hlasitě vrznul.

Fotky od wewerky najdete zde.

Díky všem za společnost a doufám, že jste se domů vrátili stejně spokojeni,jako já. Ahoj zase někdy příště !!!

na hlavní stránku