sobota 10. prosince 2005 Točná...aneb kdo nepeče, jede na kole... Trasa: Výtoň - Vranné nad Vltavou - hospoda "U radnice" - dokopec do Zvole - osada Károv - po modré do Lhoty a dále až na rozcestník pod Hradištěm - skopec do Břežanského údolí - po zelené na Točnou - přes les na letiště - dále po zelené Komořanskou roklí do Modřan - svařák na Kampě Délka: na tachometru jsem měla 59,91 km (od domu k domu) Počasí bylo, s ohledem na roční dobu úžasné (nula či něco málo nad), bylo jasno a tak se jelo. Na Letné jsem přibrala první cyklisty, Lída se přidala u Národního divadla, další na Výtoni a posledního jsme přibrali pod Barandovským mostem. Jen Boris se omluvil, protože nemohl najít kulíška a bez toho, prostě jet nechtěl, což chápu - zmrzlé uši není nic příjemného. Cesta rychle odsejpala - podél Vltavy, přes loděnice, do Komořan a pak následoval docela crossík na Zbraslav, protože cyklotrasa podél Vltavy je momentálně v úpravě. Kdosi se holt domníval, že v zimě na to bude ten pravý čas a klid... Ve Vraném jsme se v hospodě U Radnice odměnili pivem, svařáčkem a polívčičkou - to abychom měli dostatek sil na ten zvolský dokopec, co byl před námi. A ozval se i Boris - našel kulíška, je v Břežanském údolí a počká na nás ve Lhotě v hospodě. Ve Zvoli jsme šťastně našli modrou, kterou zatím nikdo neznal - pěkná cesta. Všem doporučuji. Ve Lhotě jsme v hospodě "U Urbanů" - mimochodem velmi krásná a příjemná hospůdka s krbem !!! Rozhodně se sem ještě vypravím - vyzvedli Borise a pokračovali jsme dále pod Hradiště. O starobylou Akropoli nějak nikdo nejevil zájem, takže jsme výjezd na vrchol škrtli, posilnili jsme se domácím vaječným koňakem a kávou a obrátili jsme kola dolů s kopce k "Hálkovi" do Břežanského údolí. Pro ty, kdo nevědí - "Hálek" není hospoda, ale jde o sochu a památník básníka Vítězslava Hálka... Tady jsem trošku zpanikařila pod vlivem blížícího se večera a navrhla jsem Točnou vynechat a odebrat se ku Praze. Smutek v očích účastníků byl ale nepřehlédnutelný a dodatečně všem děkuji, že ten slabý okamžik mého vedení vydrželi. Prostě Točnou jsme dobyli a na letišti jsme dali zasloužené pivo a jídlo. Cestou ještě Vláďa okusil, jak pevně má nastavené nové nášlapy - prásknul sebou přes kořínek docela slušně, ale naštěstí bez újmy na zdraví. Teda pokud pomineme odřené kolínko. Jo a ten tatarák s topinkou, co jsem s Irenkou a Lídou dala na letišti, tak ten mě v neděli přece jenom ještě trošku tlačil v bříšku, ale jinak jsem přežila bez úhony :o). Z Točné se vedení ujal Marcel a i když někteří měli snahu upozornit na cestu, kde pohodlně projelo i auto, my jsme s padající tmou mizeli úzkou pěšinou v Komořanské rokli. Večer byl nádherný a les kolem Komořanského potoka naprosto nezapomenutelný. Marceli ještě jednou díky - byla to úžasná tečka. Z Modřan už to byla vlastně nuda - pořád po asfaltu - potok nepřeskočíš, o kořínek nezavadíš. Na Kampě jsme dali ještě posledního svařáčka a pivo a pak už byl opravdu konec. Všem díky za společnost, byl to krásný den. |